Norsko 1: Victorinox je druh kapesního nože

požadovaný záznam: děkuju za takhle důsledný čtení a interpretaci, možná opravdu používám moc - zbytečně- symbolický slova.

Ale možná jsou ty situace obyčejnější než čteš - ve smyslu nesymbolický, skutečný, pro mě obyčejný nebyly a právě proto asi neodpovím nijak objektivně a s odstupem,, ale například:

Jablko bylo fakt jablko a máma skaut prostě vytáhla z kabelky červenej nožík, což mi v tý sterilitě nemocnice přišlo nějak dojemný. I ta přehrada je konkrétní vzpomínka, něco, co mi přišlo jako malý holce trochu strašidelný.

Druhá je taky reální situace - plavání v řece a na bytí s někým ve městě,, odkud jsem odešla. Nechybělo mi vědomě dokud jsem tam po dlouhý době zase nebyla - a uvědomila si, jak se v tom cítím fyzicky jinak/líp, jak se zaplnilo nějaký prázdno který jsem si ani neuvědomovala. O vlasech to (pro mě) není - i když jestli je tam ččteš, je to samozřejmě v pořádku.

Třetí se mi částečně zdála.

Děkuju!

spí motýl? (námět na další haiku:)

 Děkuju! 

Ten verš je o chvíli, ve který jsem si uprostřed bitky o žabí vajíčka uvědomila, že moje sestra neni jenom spoluhráč do různejch potoků, spoluhledač těch míčků nebo konkurenc, ale že je to moje sestra, se kterou mě spojuje něco víc - určitě to nebylo tak diferencovaný, protože mi bylo třeba šest, ale dětský objevení další velký, dospělý skutečnosti. Proto a od tý doby skutečnost sestry.