Písmák “ ZRALOST „
Svět pohrdl citem, jak růží planou. V krajině slasti se prohánějí větry. Srdce zlomené, je jak z kamene. V duši po útoku -bez soucitu.
± JEDEN STRACH
Dnes ráno jsem se vzbudil a náhle jsem byl cizí Cizí ve svém vlastním světě,ale ten svět už ani vlastně nebyl můj.
Cítím se být v cizí kůži a ta ne, není mávše je pro mě neznámé a cizíjsem ztracen ve vlastním světě.
Ztratil jsem poslední co mi bylo blízké,to blízké známé a hřejivé se mě ztratilo a dál, dál už jen chlad studený chlad
Chutnající po arsénuse stejnou jedovatostí a záští se mi vlévá do krve a krev není dál už rudá.
HLEDÁNÍ
Hledám rubu líc,v lichých tmáchnenacházím nic.
Jak věty co nic neřeknou,rybí křik,mdlý to zvyk.
Jak oko rybí,jeden v něm nic neuvidí.
Prázdný a prázdnýjsou hovory lidí.
MALOVÁNÍ
Kreslení obrazů na okna za mrazusedíce na zadkuřkouc si pohádku.
Pohádku o sněníkreslenou při bdění,obrázky života,neskrytá nahota.
Vzpomínka na něhu,na lásku, na krásu,dveře jsou zavřené,k ženě kýžené.
Nová probuzenído dnů beze sněnís prázdnou duší,co jen tuší…
OBĚŤ SPÁNKU
Když člověk ulehne a jde spátNoci, smrti. Poddá se jen bezhlavě,Však s strachem nutkáním k spánkuTak jak spánek klidný jeNoc temná přináší smrt,Krátkou od soumraku do úsvitu. A rozednění přinese probuzení. Záře hvězd ztratí tvář,A slunce zář přinese den novýOsud dne se zrodíCo dá.
OSOBA
Je ticho, tmareflektory oken domůzavřela víčka,uhasla svíčka.
Jedno srdce do ticha bušíBuch, Buch, Buchjak zvony z věžízávod s časem běží.
Vteřiny míhají,rytmy se střídají,a slzy padají,slova se težko hledají.
Je ticho, tmasrdce již nebuší.
PÍSEŇ
Jdu cestou života,která běží za zdí. A tón velmi smutné struny,jen velmi tiše zazní.
A výkřik slabohlasýstím tónem v jednom zazní. Potom první slovo písněco musí něco řící.
PLÁČ
Nevinné oči zapláčí,odvaha choulí se v bodláčí. Křídla andělů poklesnou,slova pravdy ani nehlesnou.
Nevinou tvář slzy zmáčí,chrabrost tváří se ztrácí. Lidé s povahou bezelstnou,ani k slovu se nezmůžou.
POSLEDNÍ NOC
Za podzimní noci temnéna šibeničním vrchu. Jde muž v dešti blátě bouři větrujde s oprátkou kolem krkujde a oči se mu klížíjde a nohy mu těžknou. Víc a víc jak blíží se k tomu stromuk stromu zjizvenému tisíci ran. Je jak nožem pobodán,již od pradávna stojí sámpro mrtvoly přichystán.
SRDCE - DUŠE
Zůstanu stranou od lidí. Někde v koutě, kde nikdo nevidí. Kolem sebe postavím si hráz,z balvanů co tíží všechny z nás.
Místečko temný,co duši popíše jedovou černí,kterou tak změní.
TICHO
Noční mrtvé tichopohltilo stovky nesplněných snů,nevyřčených přání,promarněných lásek.
Jeden sen - jedna vteřina. jeden život. ,někdy věčnost nestačí.