Trnitou krajinou (sb. Stromy z betonu)
Z povzdálí sledován
při běhu trnitou krajinou
rána za ránou se snášely
proč sebe ponechal napospas lesním duchům
Po setmění (sb. Stromy z betonu)
Po setmění změnil bych se ve světlo denní
jak po ústech stéká žal z oceánu proměn
utopím se v suchých ústech plných děsu
když celé tělo tma pohltí
Jaro (sb. Stromy z betonu)
Minulost se vytratila s tebou
nechtěl jsem klamat
nechtěl jsem ublížit
a stromy stárnou pomalu
Pršící si nebe (sb. Stromy z betonu)
Pršící si nebe které na čas zapomnělo -
zapomnělo na dva osudy které se zastavily
až u samého dna.
Sobota 0:33 (Poprvé v jiném vesmíru. )
Ke kůlu přivázán (sb. Stromy z betonu)
Přivázán ke kůlu křičel jsem bolestí
a v ohnivých peřejích rozmlouval s krutostí
odpusťte bláznovi troufalost pouhou
on nemůže milovat a umírá touhou
Ptáci z trav (ze sbírky Stromy z betonu)
Mluvil řečí ptáků z trav
však nepřežil by ani jeden den bez nebe nad hlavou
po sobě zanechal jen myšlenek pár
pro dva sny v kruzích
Rty (ze sbírky Stromy z betonu)
Rty k sobě se tisknou
nikdo mne nevlastní
možná až chytí mé srdce
tak bude žít
Ticho pod skálou za úsvitu (ze sbírky Stromy z beton)u
Vysílej vlny stanu se přijímačem
dávej a budu brát
stejnej kmitočet a stejnej rytmus
jsme tak stoprocentní a přece tak odlišní
Dobro i zlo (ze sbírky Stromy z betonu)
Sníh popálil jezdce nebeské
tak jako sežehnoucí slunce levanduli
odplouvám v tesknou dáli
v podpalubí se skrytým ohněm v duši
Kopretina (ze sbírky Stromy z betonu)
Neplač kopretino Slunce neumírá
je jen trochu utrmácený a strašně moc ospalý
neplač kopretino je krásnej den
milovník tichých kroků plný rozpaků a nedůvěry
Dnes (ze sbírky Stromy z betonu)
K ránu pláčou kmeny ne proto že svítá
ke dnu kalicha jsem nedosáhl
kdy odejde pán temna.
Ve svíci hřích vzplál a já mu směl jen přihlížet