Písmák V kouři z louží
průzračná jako sklo
o něco křehčí
sklo co se naprasklo
že je teď hezčí
Kdyby
čas netlačil tolik do zad
přes noc neroztálo, co včera nasněžilo
nebyla tvrdohlává a on věděl dřív
plakali bychom pro něco jiného.
Plameny uhasil bílým polštářem
Ještě mi v hlavě dozníval sen, když jsem se otevřela slepené oči.
Nesnášim holky, co brečej u piva...
Mám nějak divnou náladu. Bar už se poměrně vyprázdnil a noční veselí se proměnilo v komorní záležitost.
No jasně. Stačilo by zaplakat a hned by se ke mně natáhly starostlivé a konejšivé ručky mých přátel.
Tajemství kachního jezírka
Žila jsem ve svém vlastním světě a dost věcí mi bylo putna. Jako malá jsem si vymýšlela spoustu jmen a prožívala různé smyšlené příběhy. Ta jména zněla někdy hodně divně. Skládala jsem je zpísmenek, co se mi líbila a většinou ani nic neznamenala.
Než usnem
Kmitáme čím dál pomaleji
Žádný strach… Zafouká Než usnem Nezabiješ. Mráz štípe Ale ráno…Nezašimrá Ráno už nekousne Slepí očiZavře srdce Než usnem o kousek Pohne se země (Jen pro nás) Zima je přítel Ležíme tu jedna vedle druhé A než usnem Zahřeje…
Proskakuju
Čím dál rychleji
Tváře studí
Nezastavím nic
Co uvnitř
Kdo ukousl Micce ocas?
Chutná mi
a návštěvy se podivují,
že připravené jídlo často spořádám i s talířem.
To se pak těžko vysvětluje,
První den v novém tričku alias CV
Prej není pěkný, když kouříme. Pak mi ten kluk vhospodě vykládal svou teorii o holkách, co se ve třinácti snaží vypadat starší a pak, když už znich jsou ženský, tak zase chtějí být zpátky vtěch malých svěžích holčičkách. A že je legrace sledovat, jak se o to snaží. Občas si na to vzpomenu.
Trhá na kusy
Krok do neznáma
Zdá se, že začli jsme se bát
Co je to snáma
Proč se už nemůžeme smát
Komu přeje
Špinavý déšť smývá pot zdlaně
Proud bláta a krve, co není moje
Ráno jen hádáme, co se dnes stane
Večer se vracíme znavení zboje