Písmák Nejkrásnější žena
nejkrásnější žena světa
je ta kterou nespatříš
a tak slepci mají všechny ženy krásné
protože mohou o nich jenom snít
Řeči
čiň jak nedokážeš
my v blánách svého světa
co od úst vykuřujeme mládí jako hanbu
radíme ti dobře
Bezdomovec
příjezdy vlaků
v zavátém listí na lavičce
pod korunou sesychajích javorů
nad betonovým západem civilizace
Horažďovice
horažďovice
jako nahé ženy
uléhají pod peřinu hříchu
já půjdu v dáli s ošatkou tkaniny
Aritmetika
zde byl strach
a slída
sever pálil kaskády rampouchů
jistě že i on
Kruhované světlo
Letí kruhované světlo skrze chmury
v naschvál ustaveném šeru
do křídel orchidejí
modrých jak jas
Předěl
ustaň v nezvyklém tanci jejž znal jsi
a nebyl jsi ani zpola člověkem
kamene
člověkem života a pýchy
Co je normální na poezii
neřekli mi co normální je na poezii
láska.
život.
smrt.
Nepochopím vrahy
nepochopím vrahy jako nepochopím někoho
kdo koncem věří v začátky
nepochopím vrahy jako kukaččí ženy
které hledají v cizích hnízdech bratry šťestěny
Černé setkání
pověz mým blízkým
co tebe rozšťastnilo
žes zanechal zpěvu
v hodině bouře
Lože
neumírám na zlatém loži
s nožem perleťových tvarů
v hrudi těžce zasažen
srdcem skomírám
Kčertu
pověz mým blízkým
co tebe rozšťastnilo
žes zanechal zpěvu
v hodině bouře
Koneckonců
ohně nepřestaly hřát
a už všemocně pálily
hřejivostí slunce
které nezapadne
Amalfi
přijdi mi říct
o kolik hraje se v slávu.
maringotky rozprskaly po obloze
citrónové děti
Tobě Nahoře
asi se zblázním z Tebe
co zíráš z nenakloněných výšek
tak počestně až je hanba
lovit kuny - kurníkové vrahy - když zadávily matky
Alkoholická predestinace
hnán silou utlačení setkal jsem se
s dubnem v těžkém mrholení
kdy šlo být jednou v smrti sám
není to do zpěvu
Erotic
kvete v pár sebraných pošťeváčcích rosy
láska
naše
jakou jsme ji chtěli
Kovárna tu byla
zhasíná plamen as ním láska
a s ním všichni my rozpuštění
v každé polocudné výspě vah
co nepronajmešni krví ni tuctemrzi
Trauma
hledíme spolu v jedné rovině
na dvou kopcích kde je příroda
ještě nezměněná v peklo
a zrovna vychyluje se k nebi
Východní
neviděli jste hvězdu pro Ábela
co nebála by se mluvit o světle v pomatení vína
pro vypití trochu nevhodného když škubají zem šašci
a ta se neprobouzí a ta neumírá a ta je pořád ve stejném kostele
Antirepatriace
to co se stalo vyprchalo okny
jimiž lapala ulice náruživé chutě
do erbovního talismánku krve
v němž všechno se topí v jednom víru
Příměr
proč vykvétá tolikero krásy
pro tolikero očí co vidí jenom černou zář
na pomatení šedi.
jako střelci v lunaparku připadá si ten náš svět
Baltazare
jak chvěje se tvůj hlas
Baltazare
posle té hrůzy co ustává v nepokojném chvatu
nad ubíhajícím soutokem bosorodých děvek
Donatello
roustou-li dny a světélkované noci
usínají na dynamitu
není se čeho bát
stejně jako v minulosti za vlády Osmanského Tygra
Keplerovna
uzři nebe člověče za city stažený
mluvící o činech víry a lomící rukama
kdykoli usmyslíš si pozřít ranní setbu
skulinou mezi větry od planety jilmu
Marry Christmas
pochodují nabalzamované nuly
mně pod okny z ryzího tlučení
o obratníkykarmelitánské lobby
jako byrozprodávaly se kříže
kdo
kdo podřezal tiché stromy
že tolik úpí a nemají víry přestat.
kdo obvázal svlečené bohyně
když neviděly živé rány.
Pryč
ozývá se prosba z hlubin sténavosti:
uteč ty jenž jdeš dokud vidíš
sluneční kotouč rozříznutý podvečerem trvalek
kouřovými čarami prosvícený
Kněžna Kláda
rozlítly se dveře a v nich pro postrach
stála kněžna Kláda s řetězy kolem krku
a šípovitým vytím v kolenou
stála tam strnule pozorovala život
a naše samota
Z ticha noci mlčí hněv
a naše samota
že něco neprohryzne sebe
jenom ty
ten vzadu
mám dojem že mé prokletí
nesu si bedry přes veškerou tíhu času
tak ukvašenou v hořlavé kapuci Neanderthalu
Potkání
včera jsem potkal Večernici
jak chtěla se líbat
a culila ústa
ještě víc snad boky
Plavení teďka
čas opět připlouvá za jiskřivou clonou
a nás velebí podzimní donašeči
bylo jaro a byl život
byla láska a s ní všechna trápení
mrtvé z hrobu
vyhrabala si mě z hrobu
aniž by někdo s větrem tušil
že všude kolem zvučí ptáci
stonásobněji
rozplétání řas
píšťala tence rozplétá řasy Karpat
a tuláci toulaví nepřestávají věřit
v další čas
v další chvíli
Umřelo zvíře
Umřelo zvíře
ještě předtím zpívalo
ještě předtím čichalo mraky
ještě předtím vědělo
Pohanské SADO-MASO
Po ulicích prohánějí se kanály
v nichž těží si stříbro Sámo se svou děvkou
a svým obojkem
Rád se nechá přivázat ke korodujícímu potrubí
Christianizace
Fredegar mlčí
a kronika temna s ním
My viděli jsme pohunky
vytažené z Ohře bradou nahoru
Nářek na osud
Doktore
je mi zle z vašich slov
vím že nechcete mě usmrtit
vím že nestojíte o mou bolest
Poslední kus
Tma přespávala u vchodového průklenku
když začlo představení:
Plno šašků desperátů a labutích princezen
V celém hledišti ani tušení že by ticho cválalo do závěru
Návrat z Mauthausenu
Vracel jsem se z Mauthausenu
nebyl tam nikdo živý
nebyl tam nikdo kdo by mluvil
a zároveň nikdo kdo by mlčel
Střepina
Potkal jsem cínového vojáka
s baretem naruby
střepina mu koukala z dlaně
Vůbec nekřičel
Archimédův úděl
Archimédes
ten nejsprostší popelář
ležel si ve vaně:
Pořádnej klídek
Krása svobody
Usychá první květ
a za ním další v pustém
teátru kvašení
Kdo Tebe miloval
Invaze Barbarů
Nikdy nebyla pevnější má víra
a nikdy nenabyla tolik pochybností
Čtvrti kralují pojízdný kordony
z nichž vykukují mužíci v šortkách
Příchod zimy
Už brzy přijde znovu zima
zabrousí dlátky do stran
rozpáře své přeteklé břicho
a nechá se lidstvem slepě
Jen posečkejte!
Kam všichni odcházejí.
Kam všichni jdou.
Rvu si vlasy a není jim to dost na to
aby zůstali
Kosi
V údolí prostírá se strom
za ruce visí mu kosi
černí ve svém chmuru
a bledí že nedokážou zapípat
Slétávání supů
Klášterní zahradě blesk pročísl strom
a oči skrze blány zoufalství spatřily své nositele
stavící nejskvostnější veledíla v bažinách
kde slétávají se supi a mladí kondoři
Potopa Západu
Zvolna zalévá se
poslední sloní noha
Le Havru
Atlantik ze svého triumfu
Oltářní výřečnost
Na oltářní výřečnost
odráží se svět
tak nepokrytě
jako pravá láska
Farářská smrt
Potkal mě farář
ve fialovém kroji
za ním šla Smrtka
aby ho sťala
Boj o Zemi
Kohouti kruté chvíle
volají mě k souboji
z oblohy snáší se Smrt
a já čekal že přibelhá se
Svatá Maria Poezií
Láska s probodaným srdcem
ležela na jezeře
Zápisky žalu
jako Dorotin klam
Probuzení země
země se probouzí do nového rána
jako za času prakovníků hebrejských
země se probouzí a kříže ze zasmušilých skal
zpívají o našem živobytí o skořápce drahokamů
po cestě plazilo se štěstí tříbarevné
po cestě plazilo se štěstí tříbarevné
jako kotě já nedosáhl na něj
po cestě plazilo se štěstí tříbarevné
a já nemohl ho ani spatřit
Noci křídy černé jsou
Noci křídy černé jsou
tahanci na prsa vrývají svět
do barvy trsu
Kostely muškáty
Poezie eunucha
Beránčí pavučina obtisklá stěnědo náruče
po smrákotu líže rány slunovratu
je to pro zmeškání.
je to pro sex s ohnivým kotoučem.
země se probouzí do nového rána
země se probouzí do nového rána
jako za králů hebrejských
země se probouzí a kříže ze zasmušilých skal
zpívají o našem živobytí o skořápce drahokamů