Dokouřím a jdu

Sedím na lavičce, je krásný podzimní večer a vzáři zapadajícího slunce se blyští stovky náhrobků, jindy ponurých, ale teď se zdá, jakoby se každý znich vesele natahoval až knebi. Kdokonalému vychutnání toho podvečerního klidu jsem sáhl do kapsy pro cigarety a jednu si zapálil. Požitkářsky vydechuji oblaka kouře a přivírám oči. Na poli za hřbitovem občas zakráká vrána a mně připadá, jakoby se zastavil čas.

07. 11. 2005
5
0
1344
Povídky

Svatební fotograf

Dvacet lidí se šklebí do objektivu. Cvak. Kyselé ksichty jsou zpátky, skupinka se pomalu rozchází do všech směrů. Přichází další.

03. 11. 2005
3
0
1275
Jen tak pro radost

Matka a syn

Plno hnusu vjejích očích,
Plno zášti čišící,
Holátko se svíjí vkřečích,
Malé dítě křičící…

16. 10. 2005
2
0
1370
Vázané verše

Podzim trochu jinak

Vblátě podzimních plískanic
Vhromadách žlutého listí
Ranní mlhou starý pán
Šourá se do parku

07. 10. 2005
5
0
1299
Blbůstky

Umírající

Ve stínu stromů zpapíru
Vzahradě se zdmi zperníku
Vtrávě hledá vzpomínku
Co roznesla se ve vánku

03. 10. 2005
3
0
1340
Vázané verše

O Marnosti

Chci zastavit čas
A ztratit se
Na rozoraných polích
Kde přebývá samota

02. 10. 2005
6
0
1834
Volné verše
Nahoru