Písmák Dokouřím a jdu
Sedím na lavičce, je krásný podzimní večer a vzáři zapadajícího slunce se blyští stovky náhrobků, jindy ponurých, ale teď se zdá, jakoby se každý znich vesele natahoval až knebi. Kdokonalému vychutnání toho podvečerního klidu jsem sáhl do kapsy pro cigarety a jednu si zapálil. Požitkářsky vydechuji oblaka kouře a přivírám oči. Na poli za hřbitovem občas zakráká vrána a mně připadá, jakoby se zastavil čas.
Svatební fotograf
Dvacet lidí se šklebí do objektivu. Cvak. Kyselé ksichty jsou zpátky, skupinka se pomalu rozchází do všech směrů. Přichází další.
Matka a syn
Plno hnusu vjejích očích,
Plno zášti čišící,
Holátko se svíjí vkřečích,
Malé dítě křičící…
Podzim trochu jinak
Vblátě podzimních plískanic
Vhromadách žlutého listí
Ranní mlhou starý pán
Šourá se do parku
Umírající
Ve stínu stromů zpapíru
Vzahradě se zdmi zperníku
Vtrávě hledá vzpomínku
Co roznesla se ve vánku
O Marnosti
Chci zastavit čas
A ztratit se
Na rozoraných polích
Kde přebývá samota