Písmák ranní trýzeň
temná krása dívka - ty ztracena v šálku čaje
když na ruce vrása obrácena k nebi s ní pomalu vlaje
vzpomínka - na nic zarudlá - vybledlá v očích - v hrobě
rád byl bych vším proklatě - tobě
E.P.
neviditelnéruce přizvedly trikoa mráz se pokoušívyťukávat rytmus korábuv rozbouřenýchvlnácha pobíhá po zádechsledujíc v potěšeníjak v pozorui bez zvuku hymnykaždý chloupek stojí.
řev
míjím ležící milence rozprostřené od úsvitu k soumrakua dál již sedí s knihou na kolenou rozevřenou mladá maminka s dovádivě spící ratolestí
a před očima bělostně rozkvetlý planý třešňový strom pohlcuje sojčí souzený si pár jemuž jaro odepřelo volnost myslet na cokoli jiného
je někde v koutku schoulen jiný ve větvích dávno osamělý toužící. jak vejde se v tak malou duši tolik řevu lásky nenávisti
nebo je to všechno jinak.
bulvár
oči plné otevřených ransledují potichu se měnící podobu oblíbených místbolestně semenící gejzíry špinavých vodbudou skrápět nepozorné zamilované dvojice strážníků s čepicemi u kolenstmívá se nesnesitelné dusno však zůstává nalepeno krví na špalkuneony blikají nad hlavami které ani nechci znát
- před setnutím kácející se markýzou
kůň reflektor
přede mnou kůňa v zádech reflektor vyrytýdo mrakůosvěcuje rudou kostelní věž- snad skrápěnou jeho krví -
v očích vypoulených poslední zbytek láskyana mrtvém stromě -- vypíná svou kůži
tání
hou-k zemi -py house snáší vločka apak dalšía dohromady tvoří pomalu- k nim další -tvé ťeloa ještě nejasnou tvářjiž bude stačit málo azačnu pálitvše na čem mi záleželoVe jménu láskyroztaješpřed očima(nebo shoříš dnes).
výpadek
Zima mi nějak nedovolí přemýšlet - ostatně stejně jako léto na tom nesejdeobojí mi zarůstá do hlavy (bude to asi borovice)Snad neumrzla má ty ….
volné asociace
volné asociacepřetrvávají v hlasitémšeru tvaru čtvercedál vyřezávají v něm jehlanžhnou jako nechtěná rubrikapřed zrakyvšech měsíčních komediantůPřemýšlí o tom nejlepšímjádru věciořechu vzpomínekco se hroutí v dežavi.
a vedle na podzim
pod sněhem tajícím rýsují seruceze smrti rozechvělépod nimi očizakrytézamrzlé v pláčia vedleleží má oblíbená knihaco ve vzteku zahodil jsemna podzimpro lásku zbytečnýkrok.
příkop
probouzíš mě ztichlým nářečím láskyaž proplyne mi na jazyk odplivnu si do příkopu přešlých rozkošíje plný zeleného rákosí a zarůstá dál.
tsaidaak
Snáším se na zem- poklekám. Vidím se zahynout- ožívámNechci být, ale jsem- zamilován.
naivita rozdvojení
naivitabrutalita láskyzanecháodnese mě dalekopřed tvůj práhvycházíhledá západa tmua světlé pohledynaivitanení samajevyrůstátříští seo své okolí.
pod víčky
dnešní denbyl plný překvapených lidízamával jsemv myšlenkách na své touhybylas udivenásebe samu v plamenu svíčky vidělastančitzavřené očivíčka pokrytá vášnípod nimi krásný sen
sunpost
sluneční paprsky tříští sepřes ledový hranola v němpomalu jak tajezas začínám se rozeznávatSlunce je ti teď blížpošlu mu hřejivý polibekať venku ti ho vrátía obejme tě.
neviděna
jsi neviděnasotva pár dnůa já očekávám tvé dlaně na mýchočíchneočekávaněomámen bříšky tvých prstůdotykyzazděn do útrob amorovýchkéž bykéž bychkéž bychom.
hrubá citlivost
buďte citliví jemní starostlivíkonzumujte naše milé ohledy na bezohlednost …… už to na sobě cítím začínám být citlivý jak vagína houpací klisny ….
vyschlá studna
utíkam radostizamilován do nekonečna …potřebuji jen vejít- najít pravlast nenávistizajít touhouchcípnout hladem po láscevychčiju vznešenostdo studny pochopení.
zaslechnout
políbení- ach -je co chtěl bych ti dnes ponechatna tvých rtecha nezpůsobit bolest- nikomu -jen zaslechnout lehký vzdechpocítit letmý dotek bezednostifantazie.
obrácen
pod peřinu si schovámvšechno své zamyšlenído polštáře zachumlám nohyruce obejmou prázdnotutisknou si konečkya jsem tu sámbez doteků tvých slovvůně tvých vlasů
teorie lásky
… jediným“zdánlivým“dotykem rozhozen v prachplynoucí v ústretyporozuměníjen náhlé zatměnía zhroutím se opětv potichu smotanýchomáč pod postelí.
poprvé a naposledy
tvé slechypřikládají sena silnicipřed jedoucí náklaďáka nedají se odtrhnoutjiž slyšímjeho zvuk co splést s dupotem se dá přilehámobejmu tě naposledy vstřícblížící se blaženostia náhle se vyhýbámy ležíme dálpoprvé překvapeniživotem
asi tak
když stěží se proplétáme spletímyšlenekna nichž vyřádil se Dopplerkdyž odlétají na rozepjatých pařátechněhya něčí přítomnost zakrývá i sebeasi tak .
po dešti
jak prosté je prorvat sehustým mokrým mechema ihned tak zapůsobit jak magnetna oko vraních houbařůchajak lehce svádínahé to boky lesa co vlní sepo deštirituály namlouvání co promění jak zázrakemžaludeční šťávu v semeno láskystačí jen chtítnajít zrána hřiba v náručí kozákaneodděluj je.
mlhy
pamatuju si na ranní mlhy který mě obklopilystejně jako úlisná kocovina - na dej si šlehačkovej dort -a já tam vlez celej bez zábran mýho mládía potom se vyhouplo atletický slunce na hrazdua já věřil - tak že to má být
tak.
balónek
a jako pouťový balónek
vytrhla ses z rukou
vzdaluješ se
odcházíš a já těžce
Nenávist
i když se odrážím od svých pocitů jak
od stěn parního kotle
a po každém jejím doteku
ztrácím polovinu sebe
Ne
Zabloudilas do temných zákoutí mé mysli a já sleduji opodál v očekávání sladkosti tvé pohyby zmatené v bílé spletitosti rozumné jasné v ránu ozáří cestu pryč - no snad se po ní nevydáš ne. Mé tělo buší stále v osamělé sonátě touhy na buben života a přenáší dále tepnou jeho zvuk a smrti se dnes vysmívá Dnes ne.
Zažít
Kdybys tak chtěla roztáhnout
křídla
nechat do nich vytrysknout trochu
chlípného povětří