Písmák Čajová sonáta
Vidíš.
Jsi v tom čaji.
Cítím tvé lístky
a žhavou vášeň
Óda první
Poznala jsem tě po dechu.
Vůně tvých očí a hloubka tvé kůže
mi řekly, žes to ty.
A já, zasažena, jsem šla.
Cestou domů
Seděla v tramvaji naproti mně,asi jela z práce,mezi koleny tašku s nákupem. Ajá věděla, že spatřila jsem Boha.
Sliby
Upadl s koledou na ledu
a bylo po koledě.
Prý příští rok to třeba vyjde.
No nevím. Bude vůbec nějaký příští rok.
Silvestr 2005
Vylétla jsem z hnízda
a kam jsem doletěla.
Prázdný dům a ticho šeptá:
Miluji tě
Bez názvu
Když láska nezná hoře,
pak co je to, co cítím.
Na křídlech ptáka, jehož cíl je nejistý,
a přesto letí vzhůru do nebe,
Pochybnosti
Myslel jsi, že jsem víla -
možná o víle jsem kdysi snila.
Myslel sis, že mám sílu lvice -
jákřehká jsem jak z vosku svíce.
Hvězda
To se ti nezdá,
že jsem se ti zdála.
Jsem jenom sen
a v mžiku zkamením.