Písmák Podzim v černobílém
Inkoust rozfoukaný na nebesa má černé kostrbaté linies vyvrácenou hlavou vprostřed lesačekám až mě šedé nebe přikryje jako černé rozevláté drápy rvou ten bledý papír na kusyhaluze s listím dávno sťatýmkorunami stromů rámusí vybledají písně o podzimu a stíny komíhaji po lese mezerami větru slýchám zimu a jaké bílé ticho přinese.
přes pole
Přes pole projít do podzimu
a mlze šeptat její vinu
za cesty listím schované
snít o barevném zrání
Po dešti
Koukej,
jak má ráno uplakaná okna.
Ale jiné knám už dneska nepřijde.
Jako hrstka troudu celá zmoklá, zbytečná jsou slova
V prázdném pokoji
Sama v prázdném pokojišeptám, že se nebojímšeptám do tmy k pánu Bohutlumím svůj tep jak jen mohutlumím hluk co ze mě dýchátlumím ticho co tak pícháv malém světě co je pro měv černém koutě v cizím domě.
Strach
Mlhami dýchá tma. Skřípavé zamňoukáníztracených koček v poli. Ostrými drápy zatne se do nás strachzatne a nepovolí.
Už se končí zima
Na bílou tvář mima
na bílá ztuhlá víčka
dopadá stuha smíchu
A v nenadálém tichu
Noc není černá
Noc není jen černá
pramínky žlutého světla
zamotám si do vlasů
a v bleděmodrém úžasu
Malenka
Dřevěná panenka
na kameni sedí
říká si Malenka
a do vody hledí
Z nemocnice
Kolem moje tma
a dívám se do hloubky
chce, abych usnula.
Někdo klepá zevnitř-ven