Písmák Zmrazeni v Čase
Jak můžu cítit křivdu,
kus té Vaší viny
i ve mě je kus hnusu
kus té Vaší rakoviny.
Život
Byl to velký den kdy z lásky se zrodil nový život Pln iluzí, pln nadějí pln touhy a očekávání Chtěl ho prožít tak, aby tady po něm něco zbylo Pak poznal pravdu o svobodě, pravdu která zavání. Bál se říct jim na co doopravdy přišel Bál se zkusit něco změnit, zkusit jinak žít Nechal si pro sebe všechno co kdy viděl Nechal každou křivdu křivdou být Pak jednou došlo i na něj a na jeho apatii Dali mu pocítit jaké to je nemít žádné zastání Vlekli ho špínou, strachem, studem a ponížením Něco se v něm změnilo teď co zmeškal narychlo dohání Už se nebojí říkat na co doopravdy přišel I když pravda ho bolí čím dál víc Zvedl svůj hlas aby se jednou nestyděl Za to že musel trpět aby mohl poznat rub a líc Začal konečně žít svůj vlastní život Život co mu dává pořád víc Život který konečně má nějaký smysl Život kterým může něco říct Něco říct….
Dvě vteřiny ticha
Smrt stojí mezi mnou a Tebou A čeká kdo se zeptá první Odpověď je na spadnutí Hlasivky jsou umlčený Dvě vteřiny Ticha Dvě vteřiny odcizení Dvě vteřiny hořkosti . nepochopení Dostáváš se z ulity vlastního já chceš kousek štěstí. a chceš mi ho vzít sobeckou touhou darovat iluze shodíme masky a zkusíme žít Nebudu děkovat za Tvoje sliby Vždyť vlastně ani nevíš jak mi je Chci klid,chci mír,chci utrpení Ten výkřik do ticha je HARMONIE Dvě vteřiny Ticha Dvě vteřiny odcizení Dvě vteřiny hořkosti Krve,slz. nepochopení