Bůh versus Písmák (chi,...)
Na úvod bych chtěl citovat z knihy pana Patočky - Péče o duši I.
". ukažme si, jak k sobě stojí v různých případech stojí filosofie a svět. Svět není s to z filosofie vidět nic, než světskou projekci, filosofie však vidí svět, jaký skutečně je - neboť je to její téma.
Písmák v antické literatuře
Platón: obrana Sokrata
str 9 (vydání z r. 1945)
Poznal jsem tedy o básnících v krátkém čase to, že své básně netvoří z moudrosti, nýbrž z jakéhosi přirozeného nadání a božského vzrušení, právě jako proroci a věštci, neboť i oni říkají mnoho krásného, ale nerozumějí ničemu z toho co říkají. Objevilo se mi, že i básnící jsou v nějakém takovém stavu, a zároveň jsem si povšimnul, že pro svou básnickou činnost se pokládají za nejmoudřejší z lidí i v ostatních věcech , ve kterých nebyli. Také odtud jsem odcházel jsa přesvědčen, že nad nimi vynikám touž věcí, jako nad státníky.
písmácké opruzení I.
běžíš až tam
kde končí slova
a žvaníš
ve chvilce ticha
písmácké opruzení II.
udělej cokoliv .
veršovačku .
pár slov bez smyslu .
patetickej obraz .