Písmák Řekni mi, co vidíš
Anděl:
Uvázali pevně černý šál kolem tvých očí, jež bezelstně míří svůj pohled do prázdna – já vím.
Zanechali tě vnekončící tmě, kam nesmí ani žár tisíce sluncí.
Postavili tě takto již dávno na silnici života. Neřekli, kde vlaky jezdí jeden za druhým, ani neprozradili název směru, kterým se nemusíš bát jít.
Smíš si něco přát
Smíš si něco přát
Když pavučinu křižák spřádá
Když z nebe meteorit padá
Pak smíš si něco přát
V náručí
Vnáruči pláč utichá
Knepoznání,
Jak křídel holubic
Naříkání
???
Pomalu se vkrádáš pod peřinu mouJsem nahá, ty víš. jen zahalena tmouPátráš zrakem půlnočním po mém těleNehlesnu, čekám. Zachováš se směle.
Pod polštářem
Pod polštářem ležíslza, slzičkaMé sny v noci střežíta vlhká perličkaMá diamantový leskJasem podobá se hvězděO půlnoci tiší můj steskJenomže je již pozděPod polštářem ležíslza s průsvitnou sukní patřící víleČas neúprosně běžíJen pro mne se zastavila tato hořká chvíle
Hledám sama sebe
Hledám sama sebe na dně skříně
Vtruhlici od prachu
Nenacházím pravdu vrudém víně
Mrazí mě od strachu
Ne!
Srdce tvé v dlani mé voláo pomoc, o lásku , o odpuštěníSlova jsou tichá, holáVyřčena byla tisíckrátDuše tvá k duši mé blíží sedotknout kouzlem svým by se chtělaUsínám, oči mé klíží seunavuješ mne po tisíckráte prvéPohled tvůj něžný jeTáže se a prosí mneAvšak já oči své odvrátíma zaduní moje NE.
Nashledanou
Nashledanou
Poslední čítám dnes listDoufala jsem, že déle smím čístKnížku kůží vázanouNashledanouPřed očima třesou se mi řádkyDrama stává se z pohádkyProklínám lásku planouNashledanouČeká mě jen několik větPak zavřu knížku a zřím světOdložím bolest psanouNashledanouSvazek zanesu do policeČímsy průhledným posety mám ruceOtřu z nich vodu slanouNashledanouPouze jednou čtu příběh ten,Jež je realitě zaslíbenVdechnu sílu zvanouNashledanou
Melancholie
Závěs tančil, když jej shrnula,do rytmu jejích kroků. Zahleděla se z okna ven. V mysli našla první sloku. Na čistý nepopsaný papír začla psátpohádku na dobrou noc a sladké ráno.
Holubice
Viděla jsem bílou holubici,jak s lehkostí vzletěla vzhůru. Ze života je sen milující,myslela jsem si já. Avšak holubici malý kluk sestřelil,a tak sen změnil se v můru. Měl nový prak, tak kluk mi vysvětliltu hrůzu, jež mi otevřela oči.
Neexistuji
V prachu se odráží můj stínVítr vál. Či jsi zafoukal. NevímNetušímVe strachu má síla tkvíNebojím se. zaseNevímNetušímNeexistuji