no jo, krocení tygrů je jako mý druhý povolání, jen by to chtělo opravdickej knír:)
je to z Emotion Collection
http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=predstaveni.aspx&sz=299&sb=3&ic=5460
http://www.emotioncollection.cz/
1/ Saetri-Ihn: Naše monology na čas (nom. StvN)
S přehledem nejlepší věc danýho měsíce, tvořená z drtivé většiny hrozně nápaditýma a zajímavýma popisama. Líbí se mi kompozice, která staví první soustavnější přímou řeč až na začátek třetí třetiny textu. Právě to dělá zajímavej efekt - ten chlapcův monolog působí hrozně osudově, fatálně. Chci říct - je díky kompozicí velmi umně zvýrazněn, tvoří centrum celýho textu. A protože je to hodně dobrej monolog, tak to textu náramně prospívá a posouvá ho to ještě o kus výš. Navíc je povídka emocionálně působivá - slabší povahu by možná mohla i rozbrečet:)
2/ jolana.: Michal (nom. VT Marvin)
Soutěžní dílo, který je mi příběhem nějak nejbližší. Perfektně napsaný dialogy - zejméná Michalovo vyprávění o procházce na úplným začátku a pak taky ten rozhovor s matkou, kterej má charakter hádky. Na něm je zajímavý, že se zde nestraní ani jedné postavě - obě říkají věci, který mají svou (i když odlišnou) logiku. Vzhledem k věku autorky dílo působí hodně zrale. Trochu mě mrzí jen méně přehledná grafická úprava.
3/ AnnaWeb: Pavouk (nom. Pomerančová)
Nápadama nabitý dílo, který rozhodně nešetří drobnými nečekanými zvraty. Ty jsou navíc moc dobře rozmístěné v rozsahu celýho textu, takže text nemůže nudit. Navíc se povídka letmo dotýká celé řady velkých témat. Mimo to disponuje hdoně atraktivním prostředím.
dodatek napsanej pro hlasování v Povídce měsíce (2. místo, kopíruju):
"Soutěžní dílo, který je mi příběhem nějak nejbližší. Perfektně napsaný dialogy - zejméná Michalovo vyprávění o procházce na úplným začátku a pak taky ten rozhovor s matkou, kterej má charakter hádky. Na něm je zajímavý, že se zde nestraní ani jedné postavě - obě říkají věci, který mají svou (i když odlišnou) logiku. Vzhledem k věku autorky dílo působí hodně zrale. Trochu mě mrzí jen méně přehledná grafická úprava."
dodatek napsanej k hlasování v Povídce měsíce (1. místo, kopíruju):
"S přehledem nejlepší věc danýho měsíce, tvořená z drtivé většiny hrozně nápaditýma a zajímavýma popisama. Líbí se mi kompozice, která staví první soustavnější přímou řeč až na začátek třetí třetiny textu. Právě to dělá zajímavej efekt - ten chlapcův monolog působí hrozně osudově, fatálně. Chci říct - je díky kompozicí velmi umně zvýrazněn, tvoří centrum celýho textu. A protože je to hodně dobrej monolog, tak to textu náramně prospívá a posouvá ho to ještě o kus výš. Navíc je povídka emocionálně působivá - slabší povahu by možná mohla i rozbrečet:)"
„Jak ženská nepolyká a neumí vařit, je něco, kamaráde, zásadně špatně.“ :)
dočtu to později.
ale ta katedra filozofie na ff uk je fakt opravdickej úfar:)
je to celkem fajn, i když to není úplně můj šálek kávy.
napsat takhle po všech stránkách "realistickou" povídku určitě vyžaduje jistý mistrovství. osobní problém mám s tím, že tuhle realističnost a postulování všech těch banálních problémů vnímám jako obyčejnost - sám mám rád raději atraktivnější prostředí, rád poslouchám neobvyklý dialogy etc..
dost mě obtěžují ty vysvětlující závorky.
při prvním čtení jsem k textu cítil jistej odpor, ale napodruhé se to srovnalo - jsem rád že jsem se k němu vrátil. pořád mi vadí ten první dialog v autě
„Jestli se chceš vychcat, tak hajzl je na druhý straně,“ vrací mě z myšlenek zpět před kuřárnu, hlas muže vystupujícího z oblaku kouře. :)
dost šílenej trip:) dobře se to čte a je to hezky dekadentní.
ta hlavní postava je hodně nepříjemná a má hromadu stínových vlastností - vlastnosti někoho, kým rozhodně nechceme být. psaní je dobrej a legitimní způsob jak se s takovou vnitřní postavou dostat do kontaktu. navíc ve spojení s těma narcistníma velikášskýma fantaziema je člověku při čtení hrozně dobře:)
ta epizodka z bazénu připomíná Sólokapra
je to hrozně ujetý, ale bavilo mě to
výborně, při četbě jsem si skoro říkal, jak je možný, že nám Rudolf Pellar přeložil dalšího Salingera, když už sou oba pár měsíců mrtví:)
ten úvodní dialog zezačátku hodně připomíná banánový rybičky, pozděj taky kdo chytá v žitě a části toho dialogu s matkou rozhodně říká zooey a části i teddy:)
má to skvělý místa (třeba to o egu je naprostá špička a zní to hodně salingerovsky, i když sám s. nikde nic takovýho nepíše)
jinak si ve svým věku můžeš gratulovat k tomu co čteš i k tomu jak píšeš. já se ke kopii poslední z devíti povídek dostal možná o něco později než ty a rozhodně bych v tý době nebyl schopnej napsat něco podobně dobrýho jako je Michal
co mě mrzí:
(1) že je text graficky špatně strukturovanej: je moc namačkanej. možná bych např. každou větu přímé řeči odrazil dvouma entrama - tak aby mezi něma byl volnej řádek.
(2) taky se mi zdá, že by se v textu dalo škrtat, ale možná je to jen optickej klam a je to tím že text je zkrátka vizuálně nahuštěnej a působí "nevzdušně".
(3) a nakonec mi na začátku nebylo jasné, že Monika o sobě mluví v třetí osobě, takže jsem nechápal kdo komu co říká
"a také zářez na prsteníčku, který se pomalu ztrácí."
zatím jsem od tebe znal jen ten experimentální text z minulýho měsíce a tak jsem se na tuhle povídku kdovíjak netěšil. myslel jsem, že se zase budu prokusávat hromadou nezajímavých popisů. ale tohle ze zatraceně povedlo. jízda autem je mimo jiný přece jen dynamičtější než chůze:)
nesouhlasím s výtkou proti textu, která se týká toho, jak mluví a nemluví děti. na tom prvním monologu jde vidět, že ten kluk prostě jen poprvé nahlas říká něco, co otci v duchu už tak tisíckrát řekl. rozhodně to není nic, co by dítě vymyslelo na místě, ale taky to není nic, na co by nikdy nepřišlo.
to zvláštní "Anebo taky neskutečně svobodní..." se ale nedá vysvětlit předchozíma fantazijníma interakcema, protože je to něco co je řečeno úplně spontánně. nakonec to ale prostě může být věta, kterou slyšel v nějakým filmu nebo něco. hodně dobře je, že tu přímou řeč následuje "řekne ti a tebe se zhostí strach" - postava reaguje stejně jako čtenář a tím je jasný, že autor ví že napsal něco zvláštního a že to není žádná nereflektovaná chyba.
jsem zkrátka hodně spokojenej. nejen ve srovnání s minulým textem, ale taky ve srovnání s písmáckou prózou vůbec
Hodně dobře se to čte a je tam spoustu nápadů a malých zvratů, který jsou navíc skvěle rozmístěný v celým rozsahu textu - počínaje tím nečekaným vyústěním příběhu o mouše, přes to jak čtenář nečekaně zjistí že jsme kdesi v budoucnosti a pak i to že žena není žena, až k závěrečnýmu inzerátu. Taky se tam dotýkáš spousty témat - fenomén přenosu, domácí násilí, sadismus, přirozená agresivita. Jediný s čím nesouhlasím nemá nic společnýho s literaturou. Jde o tvrzení, že "nárůst násilí páchaného na androidech vede k nárůstu násilí páchaného mezi lidmi." Podle mě by to bylo právě naopak. Tak jako se díky akčním filmům dneska páchá míň násilných zločinů, tak by násilí na androidech vedlo...
jH:
PRODUCT PLACEMENT: nad tim jsem premyslel uz pred publikovanim a asi mas pravdu. ctenare nemusi zajimat jak presne jsem si co vizualizoval.
GRAMATIKA: mam v planu
díky
reka:
POPIS ŘÍZENÍ: ta věc s řízením měla původně dotvářet charakter R - to je asi jasny i z prologu. zkratka mela hrat stejnou roli jako napr. ten monolog divadle nebo ten sobecky vedeni rozhovoru. jsem ochotnej se toho zbavit. a prave pohyb auta mel dodavat neco dynamickyho, takze je smutny ze naopak uspava
NEFUNGUJÍCÍ EMOCE etc: ten posledni segment mel byt proste snovej (viz zprava andeji) - myslel sem si, ze pro "nadrealnost" toho segmentu bude stacit to, kdyz se tam objevi necekany silny emoce (jako kdyz se cloveku neco zda a ma silny pocity ktery "nesedi" k situacim ve snu) a kdyz bude posledni monolog schvalne tak silenej, ze by ho nikdy nikdo nemohl ani vedet ani rict. ale pro zbytek povidky to co rikas o "priplacnutych emocich" asi plati. je pravda ze vcera v noci jsem jeste hodne skrkal a mozna jsem textu v tomhle ohledu ublizil
INTERPUNKCE: opravim
"POZITIVA": za tu poznámku dík, protože ten text je dlouhej a rozkouskovanej prave proto, abych se dozvedel co by mi mohlo jit
PŘÍPAD WAGNER: s divadlem 19. stoleti by R nemel zadny problemy pokud by zil v 19. stoleti:) ale mas pravdu, je to zvlastni paradox - v aute se rozciluje nad klasickyma hrama a pritom prave posloucha operu na motivy stredovekyho eposu.
NEREALNOST DIALOGU: ja bych tvrdil, ze jsou oba inteligentni a ze jde o dulezity temata o kterych hodne premysleji, i kdyz o nich nemluvi. proto mluvi tak jak mluvi. nevim jestli to na obhajobu staci. ale urcite by to nekdo zkusenejsi napsal lip
andrea-v-botech:
SCENY: jméno hrdinky je obšlehlý neuvědoměle, ta maloburžoazní atmosféra schválně:)
DEVIANTNI PAR: na strukturu a dynamiku té hádky se podívám až získám odstup. když to čtu teď, tak mám porád pocit, jako když na začátku 4 segmentu nastoupím na horskou dráhu a jenom si užívám tu jízdu:) ale (1) je to pozdě v noci, kdy moc dobře nefunguje autocenzůra (2) R chce původně udělat něco aby mohl hned spát (3) pro obe postavy je situace vykontrastovana predchozim idilickym tydnem a tak jsou extra zmatene (4) staci aby se nastval jeden. pokud ta hadka nefunguje, tak ji budu muset prepsat tak aby 1-4 byly zrejme.
POSLEDNÍ MONOLOG: celej poslední segment nemá být vylíčení nějaké fyzické události, ale má to být symbolickej popis zkušenosti rozšíření vědomí. asi nejlepsi zpusob jak to vyjardit je rict "ze se R zdal sen":) včera v noci jsem škrtal věty jako "Jak ses sem dostala?" apod., protože jsem nectěl být tak doslovnej. budu to muset nejak predelat. samozrejme si nemyslim ze by fyzicka M mela takove znalosti, natoz aby je takhle vylozila:)
tahle mě nějak moc nezaujala - rozhodně souhlasím s tou kritikou týkající se té knížky. pro čtenáře který netuší o co jde ty poznámky rozbíjí celý text a problémy které řešiš jsou pro takové čtenáře prázdné (viz. "Prostě museli vstoupit; nenutila je však zvědavost obyčejná, ale existenční.") /// "Zdálo se ale, že mu to nevadí, v nehnuté pozici se nechával brůstat břečťanem." - to mě nutí myslet na klip bachelorette od michela gondryho. ostatně jsem proto taky očekával že nakonec nám onen muž úplně zaroste a asi mě zklamalo že spává v posteli a budí se budíkem a připadal jsem si asi trochu hloupě protože se nanaplnily moje předpoklady...
v prologu textu tématizujícího (ne)originalitu se opravdu sluší přiznat se k cizím inspiracím:) s analogovýma foťákama byla vážně legrace, asi každnýho napadlo že když si něco nechává vyvolat... mmch, tím filmem bylo "One hour photo" od Mike Romanka? jinak napsaný je to dobře, nic tam víceméně nepřebývá, téma je správně atraktivní...
Je to super, nevím jak dlouho po napsaní jsi to sem hodil ale i kdyby to bylo okamžitě, tak bych to netypoval na text devatenáctiletýho člověka - působí to dost zrale. Ten příběh se velmi přirozeně vyvijí i přes to, že je celý to téma napresovaný v textu tak krátkýho rozsahu (jak ostatně sám píšeš v předmluvě). Dobře!
ještě se mi na písmáku nestalo, že bych si k textu musel kreslit diagram - vlastně jsem to dělal jen kdysi při četbě Sta roků, kdy jsem se nemohl vyznat ve jménech postav:) sám kreslím domeček jako písmeno "N", pak střechu... výbornej nápad:)
jj, "nemusíš mě milovat, jenom mě prosím neopouštěj" je obzvlášť podmanivá v kombinaci s "klidně odejdi, jenom mě prosím nepřestávej milovat" - to už ale není úplně můj objev - takhle si s tím můžeš hrát pingpong prakticky donekonečna. /// třeba se chytnou ty tramvaje, mě se zatím drží. díky za koment:)
reka: já souhlasím s Mrzoutem, jedna s nejlepších věcí na tom textu je, že autor myslel na všechno. a právě to že oběť pachatele poznala je vlastně největší sviňárna celé té pomsty.
Přečetl jsem všechno a bez pochybností vybírám pořadí:
1. Stalker - skvělá věc s šíleným spádem, velmi úsporně napsaná, dobře strukturovanej text, hodně dobrej závěr, celkově strhující, ve stylu popisu připomíná klub rváčů
2. O nešťastné lásce André Oliviera - (je to zvláštní aliance ale) společně s Měrkou formálně asi nejvíce současnej a autorskej text s aluzema na různý jiný díla, dá dobře číst i víckrát díky určité pestrobarevnosti, pointa v tomhle případě kupodivu velmi dobře stravitelná
3. JSEM AFEKTOVANÁ LENTILKA - výborný freudovský humor, napsáno naprosto s přehledem, perfektně vybroušené věty
výraznější je ještě Bimbas a Mimo realitu (v tomhle pořadí)
Je to super, skoro až palahniukovský. Text je skvěle rozčleněnej, výborně se to čte a má to úžasnej drajv. Jediný co mi zabránilo vstoupit do učiněný čtenářský nirvány je odstavec, který začíná "Svíčka na stole pomalu dohořívá." Ve srovnání se zbytkem textu je šíleně neobratně napsanej. Jinak jde opravdu o jednu z nejlepších věcí co jsem tady kdy četl. Úplně mám chuť sám napsat nějakou senzační povídku:)
NimwenSiradon: já jsem si přece na ten prolog sám v několika komentářích stěžoval. lidi nejspíš naštvalo jen to, že je ten prolog nominovanej na povídku měsíce (jakoby to nebyl prolog ale samostatnej text). jinak se to úplně krásně čte, lidi tady většinou píšou delší prózu hrozně těžkopádně. a ještě mě napadá proč to s tím prologem nedopadlo - protože jsi ho sem přidala jako nezavedená autorka a ten text je takovej velkohubej nebo jak to říct. při psaní úvodu prózy na pokračování )který má navíc charakter jakéhosi závěru) je určitá velkohubost dokonce nutná. ale když sem dá někdo jako svůj první text něco takového tak to vypadá, jako by šel na psaní z úplně špatné strany...
Ještě si zapomněl na banánový rybičky a na žraloky, neboť je psáno:
"Und der Haifisch, der hat Tränen
Und die laufen vom Gesicht,
doch der Haifisch lebt im Wasser -
so die Tränen sieht man nicht."
:)
exhibicionismus, voayerismus, gerontofilie, pedofilie, zlá matka ... čtyři řádky: čtyři perverze a jeden velkej archetyp:D
"Ani se mi nestýskalo po rodičích."
tip
NimwenSiradon: já ti rozumím, a sám píšu že to "není text pro mě" - to znamená pro jiné snad ano. máš tady ostatně několik příznivých ohlasů. já jen že je to relativně krátkej zhuštěnej text a jsou v něm tyhle veliký témata kolem kterých se staví celý romány. nikdo neříká že se něco takovýho nemůže stát, nebo že je to neautentický. jenom to prostě v textu takhle malýho rozsahu působí hrozně přepjatě.
"Avšak on není ani za nic schopen odtrhnout oči od jejího náhlého úsměvu k obloze - takže si tam oba leží a pozorují každý své." - to se mi líbí. jinak jsi hrozně silnej v popisu a všechno, ale já jsem na tohle prostě moc netrpělivej:)
No, naložil sis pěkně. Protože donutit čtenáře k tomu aby se ztotožnil s opravdickým pavoukem není žádná sranda. To je mnohem těžší než to, co si naložil Kafka. A aby toho nebylo málo, ty toho pavouka necháš kopulovat a pronášet při tomto aktu přednášku z učebnice biologie pro střední školy. A ještě navíc používáš pro popis těhhle věcí úplně slizký slova slova, takže to co tenhle tvor říká zní hrozně perverzně. Podle mě je tohle úplně nemožná (nesplnitelná) mise. Určitě je to originální text, ale pro čtenáře úplně nepřijatelný.
Docela souhlasím se StvNem, myslím v té vykonstruovanosti. Už od začátku mě to trochu odrazovalo, protože si například nedovedu představit člověka který by o sobě řekl že "má útulný krámek" nebo že "byl premiantem" a že Aristoteles "byl učený muž". Ten text vážně trpí různýma nešvarama banální romantické literatury. Představa že někdo příjde a všechno se změní. Ta umělá racionalizovaná falešná smířenost se ztrátou. Taky se ti to trochu bije - na začátku říkáš že byl jeho život fádní a pak vyprávíš o dvou ženách jako o velkých událostech. A ta věc s bratrem plus to úmrtí - to už je hodně melodtamatické. Bohužel to není text pro mě.
sharik: jinak je to super věc a stejně jako Lady de Winter se mi hrozně libí že je to současnej text, kterej nevisí někde v časoprázdnu jako většina věcí tady, protože si píšeš po svým a nesnažíš se napodobovat něco co jsi někdy někde četl
na tip to staci, ale neni to uplne perfektni.
(1) vyškrtl bych to "No, poslední doufám ne. Ale zpátky k té fotce." ztrácíš tam tempo. že taková myšlenka napadla tebe jako autora neznamená že ji musíš cpát do hlavy své postavě.
(2) a to je mnohem dulezitejsi vytka - mam pocit ze jsi uplne nezvladl kompozici. pro me jako pro ctenare ta povidka vrcholi v bode, kdy pises "Každý ho znal jako toho, co měl každou kterou chtěl." protoze od toho okamziku vidim tu postavu Johnyho najednou jinak - v tom bode jsou zvraceny moje ctenarsky ocekavani. protože tenhle Johny na mě působí od začátku hrozně (s odpuštěním) připosraně. a pak reknes tuhle vetu a ja si svoje ocekavani musim preskladat. je hrozně fajn když autor zvládne udělat ve svým textu nějakej takovej obrat. problém vidím v tom, že mám pocit že ve skutečnosti si chtěl, aby se ta povídka lámala v úplně jinej okamžik totiž když píšeš „Já jsem se do ní zamiloval.“ jenomže když čtenář vidí tohohle Johnyho od začátku jako takovýho pitomečka tak ho v tomhle bodě vůbec nepřekvapí že si Johny myslí že může milovat někoho koho neměl párkrát v nose:) proto ta povídka nefunguje perfektně, jestli jde rozumět tomu co jsem napsal...
ten záběr je taková hodně dobrá Bukowského manýra, mám ji rád ale vic by se mi libila za textem, kterej slape na 100 procent
Lady de Winter: když jsem to video viděl, tak jsem si vzpoměl na ten tvůj překvapivě cynickej komentář tady, kterej mě onehdy dost zaskočil:) ale teď si uvědomuju že ta podobnost videa a komentáře je spíš povrchní.
a sakra, ta ženská je napsaná přesně jako kdyby ji psal j.d.salinger a vůbec mám při četbě pocit že takhle by to vypadalo kdyby jds pustil svý čtenáře tam kam je normálně vůbec nepustil. jdeš do oblíbených.
VT Marvin: máš pravdu, někdy mám pocit že neumím napsat úvodní sloku tak aby dobře uváděla. takže asi sedí to "že pak jen natahuju".
VT Marvin, jH a Honzyk: to řádkování si nechám projít hlavou když se všichni shodujete, ale nerad zasahuju do publikovanýho textu
Winter: takovej zásah si už netroufám udělat ale moc díky za komentář, protože seš určitě jeden ze dvou tří neinteligentnějších kritiků na písmáků a s tou "snahou překlenout" máš pravdu - jasně to vidím až teď
andrea-v-botech: myslím, že se pomalu blíží čas, kdy se něčeho takového méně doslovného dočkáš
máš to na hraně - vadí mi to zbytečný žvanění ("já vím / já vím / to je ohrátý" nebo "vím toho dost??" apod.). pak by sis měl vybrat: když nám v celé básničce představuješ chudáčka nemůžeš najednou napsat "a já permanentně NADRŽENEJ CHLAP" - je to jak pěstí do ksichtu. ale jinak je to v postatě senzační text - když si ho v hlavě upravým podle svýho gusta
No je pravda ze je ten text hodne tezko uchopitelnej protoze je proste moc pestrej a je to trochu smeska, ale takhle by se dneska asi melo psat, protoze takovi dneska jsme. Škoda že film o tom co se stane když mimozemská invaze vtrhne do světa Pýchy a předsudku uz ma scenar a nataci se pod názvem "Pride and Predator". Scenar bys zvladla:)
Když se to tak veme tak by ti dva taky na konci mohli zjistit ze se nachazeji v OKU hurikanu:) p.s., nejsou to hononyma? nebo je to jeste neco jinyho? p.s.s. preklep v predposlednim radku predposledniho odstavce ve jmene.
Já si nemůžu pomoct, ale je to fakt dobrý. hodne jako Petr a Lucie, trochu jako 1984 a trochu jako Austenová a trochu jako jako nejakej magickej realismus (a trochu jako pes, voditko...). vsude tu jsou oci - v polevce, na puncochach, kolem nosů... příjde mi to jako text z nějaké skvělé sbírky povídek s hodně pestrobarevnou obálkou.
No, každý má mezi svými texty jedno dílo které je největší. Ty ho máš tady. Prozatím si vyhrazuju právo na několik dalších přečtení. Umělkyně v hladovění:)
"Věra si zapálila cigaretu a opřená o parapet sledovala to divadýlko."
nějak se tu na písmáku množí postavy agresivních žen, které fyzicky ubližují mužům:)
a: jo jasně, na konci března se v CERNUu dělala ta srážka elektronů při rychlosti blížící se rychlosti světla. jen doufám že při něm nevznikla černá díra a všechny nás nesežrala:(
úplně nejlepší:) kdo by bral fakt seriously nějaký pitomý vlnění? jak kdyby někdo chodil po světě a říkal "juchů, světlo, to chci!!" nebo "pomoc, světlo-ooo!! všichni pryč" hehe. a přesně tak je to s dopisama "z leptonů a kvarků".
Mě to příjde hodně dobrý i tak jak to je. Že je Taklamakan zvědavej a chtěl by se dozvědět víc neznamená, že je to špatně napsaný. Moc se mi nelíbí ty věty "Její manžel byl ovšem velice neopatrný a nedbal na její žádost, aby si dával pozor, nechtěl ani použít ochranu, prý, že je to bez ní lepší." a "Mezi sousedy se všeobecně vědělo, že měl její manžel časté zálety. Že měl milenky, které finančce obhospodařoval. ". Jsou takový moc moralizující - možná bych to jen nějak naznačil. Takhle mi to trochu připadá jako bys schválně přemýšelela "kdyby byl nějakej chlap parchant co by tak asi udělal..." :) ale jinak je to fakt dobrý - hlavní hrdinka tady "vykoná" úplně spontanní čin zdánlivě bez motivace a bez výčitek, všechny ty pocity znechucení dobře fungují ... dobré
Bože, ti Radiohead jsou nudní, kéž by je zrušili aby člověk furt nemusel říkát "P-o-r-t-i-s-head, ne Radiohead":)
A když už je to tajemství venku (a2a2a ho neodhalil), tak:
ty hry s fontem vypadají hodně dobře - působí to velmi expresivně. jestli jsi si ten nápad šetřila, tak si ho využila při publikování správnýho textu.
"Ráno nenávidět"