Písmák Měsíční ukolébavka
Lístek růže jemně padá,
pomalu se snáší níž.
Míjí víčka, tvář i bradu,
zavři oči, uvidíš.
Kočičí blues
usiná poslední z nočních tónů
nejistý kroky co vítaj svítání
kočičí blues je tikot metronomu
ulice - město - já a Ty
Slabost
V hlubinách smutku,v srdci žalu,na nožích ulehámoje víra.
I moje vůle,síla duše,dříve tak silnáteď již není.
Něco je špatně,co být nemá,něco jsem zničil,v co jsem doufal.
Jak lodě moří,moje city,neznámo kam,zřejmě míří.
Mlha nad Temží...
od doků stoupá mlha
to temže dýchá do noci
prázdnou ulicí
fiakr poslední
Romance všední noci
S posledním zábleskem nejdelší svíce,umírá s nadějí v ranní svit. Poselství převezme večernice,lze snad té slečně nevěřit . Potichu pohlédni na její paže,jak stuhy lemují každou z cest. Stuhy světel i na podlaze,rovné jak struny; nech se svést.
Měsíční ukolébavka
Lístek růže jemně padá, pomalu se snáší níž. Míjí víčka, tvář i bradu,zavři oči, uvidíš.
Ještě chvilku nežli měsíc,pohladí tě po spáncích. Usměj se naň, na lišáka,tuláka to po nocích.
Tvář
Mrtví jsou andělé,
chladné jsou jejich stíny.
Krvavé postele,
zarudlé baldachýny.
Pavoučí
K čemu ti v život byl dán hlas,
když broukáš; sedíc napospas,
pavoukům písně jepičí
v naději, že tě uslyší.
Půlnoční menuet
Vášnivé obětí a lilie ve tvých vlasech.
Smyslný tanec, že až zastaví se dech.
Jiskrná hudba která udává nám rytmus.
Havraní vlasy co ti tečou po zádech.
Pro to všechno
Aby bylo všechno stejné.
A pro květy přenádherné.
Stejné jako dávných věků.
Pro duet milostných vzdechů.
A zvuky bubnů...
A zvuky bubnů teď slyšet jsou,
šlépěje v sněhu ty určí směr.
Ten zvuk co rozkřičel se krajinou,
tam - do všech koutů do všech děr.