Písmák Zima
Za oknem padá sníh. Je snad láska pro ni hřích. Zima, mráz, venku chladno,zahřála se už velmi dávno. Strach a úzkost zas ji svírá.
Mráz
Slza spadla na polštář,nikdo neusmál se na tvou tvář. Chladnost druhých tolik raní,co s bolestí nikdo neporadí. Jak raněné zvíře, co kolem sebe kope,snažíš se chránit to, co v tobě ještě zbyde. To však nikdo nechápe,každý se od tebe radši odtáhne.
Sny
Město v slzách zalité,ležíme na stejné straně postele. Smutně a bez zábran,hledíme do životních bran.
Do bran plných nadějí,chceme sny, co dětem se zdávají. Nelze jen sny v mysli mít,musíme své sny naplnit.
Omnia vincit amor
Manželé a manželky,milenci a milenky. Malé děti, staří lidé,vědí, že láska nezahyne. Mnoho lidí bolest působí,mnozí z nás i nenávidí. Každý ať sám to posoudí,nikdo ať druhým nezávidí.
Kdo jsem já?!
Kdo jsem já. Snad nepatrné pírko jen. Snad z tisíce hvězda jedna. Sněhová vločka, co roztaje hned.
Volám tě
Slyšíš mě má lásko.
Pojď ke mně, chci tě mít blízko.
Počkej, kam odcházíš.
Volám tě, ty mě neslyšíš.