né chtěné
Cit nezná tvé srdce,
máš ho celé kamenné,
zato od krve ruce,
za všechny lidi zlomené.
Odchod
Už není světloUž není životUž není nicZůstala pouze temnota. Není nicPouze lampaNěkde v dáliBod na horizontuNatahuji k němu rukuAvšak marněNatahuji i druhouBez výsledku. Udělám jeden krokDruhý, třetí pátýAle s každým krokemMi světlo mizí v dáli. Už se ztrácí někde v černiUž jen na mě pomrkáváBojím se že zhasneA obklopí mě tma nekonečná.
??Studna v poušti??
Kap,kap,kap,vodaVšude kolem suchoJen jedna studnaPít z ní zakázáno. K přežití jedna možnostNapít se z boží studnyJe to přes utrpení mostMožnost jak nezemřít tady. Však když jen usrkou siBohove rozpoutají písečnou bouřiMaso jim otrhají z kostíJako sama pomsta na tálečném oři. Už pozdě jeNeměl chodit do pouštěUž je jasné co se stane-Poušť ho spolkne.
..oh..
Myslím jen na tebeNic jiného mi nejdeJak se mi líbíšV mysli se mi promítáš. ty,já,ty a jáMůžem dvojka býtDržet se za ruceSrkz brýle růžovéSvětem si jít. Jít za sluncemJít za světlemZa krásnou budoucnostíZa životem z radosti. Nic neni dokonaléVzdy říka seMůžeme to alespoň zkusitChvíli jen pro druhého žít.
O draku, princezně a princi
Princeznička KlářičkaPlete svetr svému otciSe vzorem slonečkaRůžového-jako symbol mociPlete na balkóněČerstvý pofukuje větříkKdyž tu se sneseZ oblak drak Hartusík. "Princezno slunná KlároTímto unáším těTak nebraň seVím že máš špatné koleno. "Ano utéci nemohuMam zraněnou nohuTenkrát z VietnamuŠlápla jsem na minuProč tvá hrůzná slovaNebyla zatim vykonána. Nejsi únosce ani vrahTak co lezeš na můj prah.
ty má růžičko
Stojí růže u silniceKvět na mě růžolí seNa dosah mé pravé ruceAle jaksi vzdaluje se. "Chci si te sebou vzítDoma do vázy uložitOpatrovat tě a mít na očíchTakto vídám tě jen u silnice na kolejích. "Copak může taková růžeChtít víc než nemít ničeho nouzeCopak musí taková růžičkaMít místa jako holubička. Však i kdyby oblohu celou jsi chtělaSnes bych ti ji od teď do obědaCo žádná jiná růže,ty by jsi mělaAle ty stále že tak se to nedá.
Válka Mi Synka Vzala
Kdepak jen můj je synekNaříka smutná matkaKolikatý už je to pátekCo vyhnala ho válka. Přišli tehdy vojáciMěli pušky a kordy za opaskyŽe prý s nimi musí každý mužskýV zájmu státní moci. Jako už den kolikátýSmutná matinka naříkáDoma u krbu sedíVálku zbytečnou proklína. Její jediný syn pryč v neznámuManžel mrtev již dlouhoJe toho tolik na mi samuAle skromna, ma přání jen jednoho:"Kéž bych mohlaSvého OtíkaSynka milého jedinéhoVidět zas a zdravého.
Jeden den
Když v noci slunce vyjdeMěsíc v den přejdeZ černé se stane modráZem se tu probudila.
Tak vznikl denZkončil noční senJá uprostřed stojímSám, ale se vším.
Vody protékajíPtáci štěbetajíAle přece mi něco chybí- kde jsi ty.
Krásné ráno, krásný denMěla jsi za mnou přijít semZatím mohu pouze krásně snítŽe ze stejné číše jednou budem pít.
Oh My God..
Och bože,prosím,nech mě zemřítjá už dál prostě nemohu žít,život hned na začátku, musel jsem si pokazit. Nechci se už dále trápitnechci stale jen neštěstí nositmehu snad ještě někdy,radost a štěstí zažít. Nemám, na co se dál v životě těšit,no co pomyslet, když budík začne zvonit,budu ještě kdy mít,pro koho doma něco dělat, komu doma kutit. Bože,nemohu tě pochopit,proč jsi na mně musel tak krutit,chceš mně snad nutit,abych se začal zbožně modlit.
Sním o tobě má milá, spi sladce, má drahá
Mněl jsem jeden sen,v něm jsem vedle tebe stál,byl tam slunný dena já tě za ruku chytal. Někdy se sny plnítohle byl sen plný touhytak chci, aby se vyplnilabych tě jednou, dvakrát políbil. Rád bych tě po vláskách pohladilsvůj sen si tak splniluž dlouho jsem o tobě snil,svůj cit jsem ale nepohřbil.
Pro tebe má lásko, pro tebe, má krásko
Tvé krásné očijak dvě studny zářícípro lidi žízní tpící-jsem člověk, v tvych očích se topící. Vlasy máš jak amazonky,tak svůdné jak ty kráskyjako v katalozích modelky-ach, jak mám rád ty vláskyOuška máš nádhernéjako by stvořitelem dělanédva roky minimálně-nevídaně pěkné. A ten zadeček,ač k němu máš hafo poznámček,zatím u žádné jiné z krásekjsem neviděl hezčí zadeček. Dojem celkový, na mně půsubí,jako zázrak světový-jsem zamilovaný.
Ach ten život..
Ač jsou kolem lidé cítím se osamělý jak kůl v plotě opuštěný. Každý kdo mě má rád jako by byl na kilometry vzdálen ačkoliv zrovna teď je ode mne metr vzdálen jen. Každy blizký je mi cizí, jako bych ho v poprvé v životě viděl právě nyní vše, jako by mi bylo neznámé. Nevím, jakou barvu má den, jen že noc je černe vladařem.
Peklo života
Chci žít navždy sám,
osudu ponechán,
navždy zapomenut,
v temnotě nehnut,
Ztroskotanci na ostrově
Kdesi na pustem ostrove,
ztroskotali ctyri muzove.
Kapitan pravi:postavme lod a odplujme,
Dustojnik razne odmitne: