Písmák Na koleně...
Pocit zvláštní, jako když,táhneš smyčcem přes žíly,jako na rtech horká touha,jako dotek od víly,
jako kůra borovice,kolem kmene semknutá,jako růže přenádherná,k vodě lačně sehnutá,
Neustále připadá mi,neznámý ten pocit,Neustále připadá mi,že jsem ze sna procit,
Ať si chladný vítr vane,a nohy mě zebou,když ti někdy slza skane,věř, že budu s tebou.
Ta naša moravská
Ej, muzikanti moji,
zahrajte mi piesňu,
O tom že jsem viďál,
tančit vílu lesňú.
Nevím proč...
Nehledě na moje interní stavy,
prožívám příběh všedních dní,
neprávem vyhozen ze síně slávy,
byl jsem jenom kvůli ní.
O Zoltanovi Capoeiristovi
Byl Zoltan,dělal kapuéru,lidi ho měli za poseru,tak se od nich držel radši dál,
Když šel jen do města třeba,koupit malou skývu chleba,každej se mu jenom vždycky smál,
Jednoho dne přes to všechno,začalo hrát v městě techno,nikdo z lidí nebyl příliš rád,
Příliš hluku domy boří,Lid nadává, lid se bouří,technantům do držky musí dát,