Curriculum vitae aneb cesta do hlubin študákova koše

Už si nevzpomínám kdy přesně to bylo, vetřel se do mého života rychle a nepozorovaně, jako když špička jehly projede lidskou tkání a vypustí elixír života či smrti do nic netušící žíly. Zprvu jsem si jeho přítomnost neuvědomoval. Nevím, snad jsem byl příliš zahleděný sám do sebe, možná on sám čekal na pravou chvíli. Postupem času jsem však začal vnímat jeho hlas, cítit jeho zápach, slyšet jeho kroky.