Písmák nenávidím
Nenávidím vásvšechny na jednu hromaduNenávidím celej tenhle přetvářkovej svět internetukdy se člověk skryje za škrabošku přezdívkya přezdívka žije vymyšlenej životkde je přátelství platební měnou
Jenže ta nám nějak nedovolovala
inflace vztahů a citů
Cítíte to.
nic moc.....
naposled pohladit
zadívat se ti do očí.
jen jedinkrát políbit
a čekat jestli jiskra přeskočí
minulosti se nezbavíš
už zase strácí se
i to co už jsem stratila
proto loučím se
. jdu hledat pravdu do vína
jsem jako kniha
jsem jako kniha 100 x rozečtená
s poznámkou na každém listě
do sppravných rukou nepředaná
a to zatím vím jistě
možná hvězda
vřdycky tak perfektní
čistá a bez viny
staví si vězění
z neznámé příčiny
pláču za tebou
pláču za tebou
v hloubi duše to vím
s nejednou nevěrou
se v lihu utápím
konec
chtěl si mě zpátky
ale proč netuším
chyběli ti snad hádky
nebo tě bezemě vážně nic netěší
konec
chtěl si mě zpátky
ale proč netuším
chyběli ti snad hádky
nebo tě bezemě vážně nic netěší
hadrová panenka
seděla ne schodech
a dívala se do dálky
pak krátký vzdech
začala počítat korálky
včerejší večer
nádherné sklamání
podivného večera
rozchod bez hádání
a přec slova co jsem nechtěla
jasno
nyní již mám v hlavě jasno
nechci už tě zpět
všechno ve mě rázem zhaslo
a tak ti říkam let
listí
strácím tě jak na podzim listí
víš to co létá do cizích zahrad
snažíš se ho shrabat spátky
ale víš že zase odletí.
sklamání
do tmy hoří plamen svíce
potichounku plápolá
stejně tak jak pláče srdce
když se vrhám pod kola
zatím bez názvu
Ponurá noc
co usnou ti nedá
podivnou moc
má myšlenka bledá
břečtan
nazívám tě břečtˇanem
na první pohled okrasný
avšak v duši plevelem
záměr tvůj je nejasný
vidělsi někdy hořet motýla?
ty si někdy viděl hořícího motýla. já ano je jako zmařená naděje volba bez cesty spět vidět jak zahoří plamínek v dětských očích a najednou prostě zhasne přesně tak vypadají hořící motýlí křídla.
šeptals1
ten kdo šeptal miluji tě
do oddaných uší
myslel tím už nikdy více
ukradl mi duši.
ona
sotva sem se probrala
usmála se na mě
podvědomně vnímala
že sem taky na dně
ona2
nebylo jí ani patnáct
a už příběh končí
nestíhla už ani koncert
zhasli jiskry v očích
protékám ti mezi prsty
Ležíme v posteli
není co říct
ledy sme rozbili
s touhou si vstříct
přítel
Přítel
stratila sem přítele
jediný věrný kluk na světě
kdo ho zpátky přivede
možná...
možná sem moc mladá
na svoje názory
ale přesto se stává
všem a všemu na vzdory
...
cítím bolest z těchto řádků
v hvězdách hledám odpověd
možná myslím na oprátku
nebo nejdřív na spověd.
nevím co říct
nevím co říct
a tak budu rači mlčet
s porozuměním ti vstříc
s touhou poníženě klečet.
noc vzpomínek
noc vzpomínek
noční oblohou tpulá se hvězda
usmál se měsíc
zima krutá se nezdá
pár slov o lásce
lehké je sfouknout plamen na svíci
a zůstat chvíli po tmně
nemožné je uhasit požár na srdci
a pak se usmát vlídně