Písmák zůstáváš...
Do ticha bílých polí
noc snesla se na křídlech vran.
Mlčky prokřehlé stromy
vzpínají větve k modlitbám.
Podzimní chvilka
Na hladině řeky tančí světlo.
Ve větru kmínky štíhlých bříz se chvějí,
nad temnou vodou hejno ptáků vzlétlo,
zlatavé listí dovádí v reji.
Letní noc
Vyprahlé město žíznivě objímá řeku,
toužebně vyčkává,
až pološero otupí ostré hrany reality.
Obléká černé šaty
Lampář
Tma rozlila se z břehů noci
a ticho modlitbu svou odříkává.
Pocit prázdnoty mě naplnil až po okraj.
Neúplatný čas všem stejně odměřuje
Na cestách
V asfaltových ústech žvýká prach
s příchutí nepoznaných dálek
Vine se mlčky mezi poli
a holí je bita za věrnost
Zeptej se ticha
Zeptej se ticha
proč oněměly zvony
proč mosazná srdce nebijí
jak na poplach
Konstanta
Vyhnáni z ráje dětských snů
ohnivým mečem poznání,
přízračnou šedí všedních dnů,
pravdivých lží, lživých doznání.
Rozechvění
Toužebně napnutá dychtí po dotycích.
Mlčením vyzývá k pohlazení.
Tajemství skrytá, s vášní spalující,
sděluje v slastném rozechvění,
Vyznání
Kladívkem o strunu klavíru
rozezněls sladce duši mou.
Líbezně stuha klapek
pod tvými prsty se rozvlní