|
hehe... dívám se, že jsem asi moc nezabodovala (jsem dívka... to jen tak mimochodem =) ), ale nevadí mi to, neboť více méně souhlasím - tohle jedna z mých starších povídek - sem na net je házím trochu neuspořádaně a ne zcela dle časové následnosti, takže to možná může působit divně, ale přísáhám, že malý krůček vpřed jsem od té doby udělala (jen nevím, jak moc velký byl...)
dovolila bych si ale odporovat výroku, že tato povídka končí snem - tohle nebyl sen, to byla skutečnost, resp. skutečnost, která tak úplně nepodléhá našim zákonům... Znáte povídky od Raye Bradburyho? Nikdy bych si nedovolila srovnávat se s takovým velikánem, jakým on je, ale... On realitu zachovává, a přesto ji vůbec nerespektuje. Využívá sice fantasy prvky, ale slouží mu pouze k vykreslení člověka, lidského chování...
|
|
hehe... já věděla, že to nikdo pořádně nepochopí, když mě nezná (jakožto autorku HPff - Harry Potter povídek od fanoušků - povídek, které se odehrávají ve světě Harryho Pottera, ale zabývají se jinými problémy, jinými lidmi)... - a mně je víceméně známo, že jsem posedlá vlkodlaky...
no tak dobře, nesmíte to brát až tak úplně z mého pohledu, jako spíš z pohledu ženy-vlkodlaka, kterou zradil jediný přítel, jakého kdy měla... a to že to skřípe... toho jsem si vědoma, ale tady šlo opravdu víc o vnitřní pocity vlkodlaka než o cokoliv jiného... Ona ho chce, jenže trošku jiným způsobem než ostatní... za úplňku...
ale stejně děkuju za vaše reakce, moc si jich vážím
|
Písmák