Písmák Dech andělů...
Do vlasů ti sám anděl dých´vůni planých lilií,kouzlo očí tvýchani víčka neskryjí. Hebkost tvojí kůžejemná něha křídel motýla,jako ostré trny růžemě tvá krása ranila. Jsi malý zázrak přírody,co jednou za sto let se narodí. Svůdnější jak orchideje v květu,ladnější jak orel v letu.
Prokletí štírů
Jsou chvíle,kdy umřel bych pro něhu. To když ulicí proud krásných žen,jak divoká řeka bez břehů,protéká mým srdcem tam a zase ven…Tou lavinou siluet a těsných džínproletím jak pouští chladný stín,jak vánek obilím,když klasy rozvlní,jak planý slib,co nikdo nesplní…Jsou chvíle,kdy pro slůvek pártrpěl bych na kříži. Pro horký dech a očí žár,kdy pohledy jak meče se překříží. V té bouři gest a smršti slov,slzy studené jak chladný kovzboří k zítřku křehký mosta na rozpálené kůži prosí o milost.
Karamela
Do vlasů ti šeptám křehká vyznání,žhavá těla dotekům se nebrání,něžně vklouzneš mi do dlaní,mizíme v sobě navzájem spoutáni,noc marně brání se svítání…Ztrácím se ve vlnách tvého těla,ty pluješ na mně jak hrdá karavela,uprostřed bouře ústa slastí oněměla…chutnají sladce jak z medu karamela. cestou po hvězdách se oddáváme snění,že věčné je naše poblouznění,že i zítra krev se touhou zpěnía my budeme hříchem vysvěceni….