Písmák Sen
Postavili jsme most přes řeku životaKámen po kameni, ruku v ruce skládali jsme spoluNovou etapu,začala společná šlápotaJen rovně jít, a nedívat se dolůVěneček z květin splétali jsme dlaníPohledy spojily se napořádTváře smáčely jsme rosou ranníTenkrát řekl jsi poprvé,jak máš mě rádMá slova,můj smích, stále chtěl jsi poslouchatTvé objetí chránilo mě před světemMé srdce jen Tvému chtělo naslouchatKdyž lidé zraní,jsme spolu,vstanem a jen se otřepemPůl rok života,vzal mi a dal tolik nových zážitkůIluze zmizely. Pohled na svět si mi změnilSrdce přetéká pod tlakem rozličných prožitkůŠrámy zůstaly. po tom jak důvěru jsi plenilPřátelství zmizelo. most se zbořil.
Krvavé slzy..
Mou mysl ovládají krvavé slzyPrázdné oči dívají se do dáli. Čekám. na konec co přijde již brzy. Pochodně mého života již dávno dopláli.
Nejlepší přítel..
Přátelé jsou jako hvězdy,nevidíš je,ale víš že existují. Nevím jak začít,jak vyjádřit vše mámZa svůj život Tobě vděčímDíky Tobe nové zítřky známTed však před tebou v slzách klečím. To Ty jsi byl ten v něhož jsem věřilaVědela jsem že jsi se mnouDíky Tobe žít jsem se snažilaZapomenout na přítomnost temnou. Ponořena hluboko do myšlenek svýchTo Ty jsi byl ten kdo mne držel za rukuTiché mlčení,porozumění očí TvýchDávalo mi do života zárukuTvé přátelství je pro mne něco víc.
Úsměv...
Sluníčko svítí a já mám strašlivou chuť se smát. Roztahuju koutky úst prsty pořád víc a víc, představuju si toho dětského barevného klauna,co s červeným nosem stojí na hlavě a křičí,že ho nikdo nenajde. a přece nic. smích nepřichází, bolí mě koutky od toho roztahování, bolí mě srdce.