Písmák Dnes nad ránem
Žil v prodřeným křesle v bytě 3a napravo od hydrantu Potkávali jsme se u popelnic -venčil svoje proprděný tepláky a z tašek dávil placatý krabice od levnýho vína -notorický samotář a neholený básník hustých příběhů o ničem… Čítával jsem je na Písmáku -(dnes má rychlej internet vod Honzy Krause kde kdo, madam, opravdu kde kdo)- a vycpával si jimi děravé kapsy froté županu, co mi tady zůstal oběšenej po tátovi (aspoň mi pak, madam, těma dírama netáhne po koupání na koule) „Ta vaše poslední báseň byla dobrá sračka“ -povídám mu večer, při našem randez-vous nad zvratky civilizace- „a nechápu, proč vám za ní Autorka nedala žádnej tip, když ostatní holky jo . “ Zadíval se na mne rybím okem nedobrovolně střízlivého notorika a nasměroval k cíli včerejší noci: „Běž do prdele, mladej, běž do prdele . “ Dnes nad ránem vzal břitvu a dvěma pečlivými tahy si oholil zápěstí-až na kost….
**********
Sedávali jsme mlčky a zapíjeli šero čajem pančovaným lžící Rumu(nezletilým alkohol ve větším množství zásadně nepodával . )
Já – cizinec u tvého ohně(staré rádio s jedinou povolenou stanicí Rádio Luxembourgh)
Ty – tichý svědek mých pokusů ochočit si dospělostklíčovou dírkou tvého pokoje(tvoje holky se mi líbily víc, než tobě)a zapřísáhlý nekuřákvlastních vajglů, které jsem druhý dentajně oživoval, …tak jako teďoživujuvzpomínky na chvíle,kdy jsi se neztrapnil otázkou „a co škola . “(kámo, a co baby, co ta kozatá vod vedle . )
…jako ty smradlavý vajgly ze tvéhopopelníku (bože, to už je dávno)párkrát potáhnu až se mi zamotá hlava,pak jetípnua jdu vyvětrat….
SLZY MRTVÝCH BOROVIC
Setřel jsem do prstů…
Medově zlaté
spřívlastkem jantaru
tiše mi na kůži
BEZ TEBE
Je mi bídně a nemám život vůbec rád…
Diagnózu už znám:
„těžký intimní úraz na duši“
Láska bolí…
S Andělem smrti za zády
Vzhlížím vzhůru kmříži, za níž
Věčné světlo ohřívalo vzpomínky na ty,
kteří již po ničem netouží…
Zmaten Alegoriemi
Najít tak odvahu...
Udělat malý krok
a překročit Území nikoho,
kde tvoje mlčení polyká moje
věty…
Noční inventura
Nespím…
nad půllitry „kdybych“ zminulosti sčítám prohry a ztráty
-cítím, jak na patře mi hořkne svět
Nad ránem dávím vzpomínky do kanálu