Umbratico, díky :)

Taková situace, scházení se s plakátem po nocích, je pro mě hodně vzdálená. Zažila jsem to na vysoké škole, tam se všechno hned říkalo do dráťáku a neměla jsem pocit, že má někdo strach. Díky za ukázání situace z jiného prostředí.

1) Domov

2) Otcové naši

3) Veselohra na mostě

Luboši, když jdu v lese, hodně se to rozléhá a mám pocit, že za mnou jde skupina lidí. Ale ovládám se a neohlížím se, aby si o mně ptáci a veverky nemysleli nic špatného. :)

Evženie, děkuju :)

Napadá mě, že jsem četla, že ženu při výběru partnera hodně ovlivňuje osobnost otce. Tady vidím dva velké herce.

Nevím, jak je vypadá zombie, ale důležité je, že to ví náš fanoušek Genesis.

Ireno, Rhodesie, dievča z lesa, Benetko, avox, Romane, Alegno, Nami, Janino, děkuju :)

Ireno, máš pravdu, nemusí to tam být dvakrát.

Na závěr mi při této hře s podobnostmi a přenesenými významy zatrhulo, když jsem četla "cit". Naštěstí to skončilo u bruslení. :)

Dobré nápady. :)

Vidíš, u tebe si stěžuje tělo, u Erbena si stěžovala duše.

Hezké vyprávění o kousku života.

Ani ti druzí kluci nebyli špatní, když dokázali přivolat policii. Mohli utéct. I když možná předpokládali, že Jakub jejich jména prozradí. Ale možná měli o Jakuba strach.

Zarazilo mě, že kluci opomíjeli prostranství u jiných domů. U nás na sídlišti jsme chodili všude a problémy nebyly. Kluci nebyli zase tak malí, aby museli být přímo před domem.

Dobrý!

Přirovnání "aby nebouchly saze" mně připomíná ženu, která měla v manželství problémy, ale nikdy se nerozvedla ani o tom nechtěla mluvit. O bouchání sazí jsem ji slyšela mluvit vícekrát. Když je to tak, že má člověk na puse roušku nebo něco podobného, je to asi oblíbené.

Šikovné odkrývání. Hned na začátku jsem měla problém se sociální pracovnicí, protože zmínka o brýlích a vlasech zásadně v drdolu mě naváděl na úplně jiný druh sociální pracovnice. :)

To se mi nestalo. Stalo se mi, že když jsem měla "více" v dolní části stránky, neodrolovalo se to nahoru, musela jsem si najet znovu a rolovalo se to jenom dolů. A též když jsem použila překládání a místo "tip" se objevilo "spropitné", tak nefungovalo dávání tipů ani se nic nerolovalo. Ale že by mi nešel napsat příspěvek, to se mi nestalo. Ani žádný svěrák jsem neviděla.

Já v tom cítím klid. Klid je výborný, když je vítaný.

Je to moc pěkné.

Hlasuji pro 1

Je fajn, že splynou s tmou okolní noci. Lepší než velké noční požáry.

V starej knihe stránky pradú, zem sa príliš chveje. Souzním.

Možná. A pak si někdo postaví svou vlastní někde blízko bydliště, třeba u Prahy. Pokud se to tam vejde.

Před povodní se mluvilo o tom, že by se mohla prodloužit do Polska. No, třeba to opraví.

Romane, děkuju

Nejhorší je, že nejde lednička a to, že člověk musí do postele, když se setmí. Když je plyn, voda se dá ohřát. Nabíjení mobilů bylo hned zajištěno. Já jsem si nabíjela z notebooku, který jsem měla nabitý a bylo i hodně míst po městě, kde tu službu poskytovali.

Alegno, dík :)

My jsme byli bez elektřiny jen devět dní.

Benetko, Ireno, dievča z lesa, děkuju :) 

Kdyby chtěli dát elektřinu do kabelů, řekli by to starostce. A ona by si nedělala starost, že jim sice brzo dorazí elektřina do vesnice, ale následně nebude rozvedena.

Na podzimu je pěkné, jak je rozmanitý. Hezky jsi to napsala.

Proč ne? Trochu smutku patří k životu a k tomuto období se to hodí. Jsme lidi a ne stroje. Na podzim je to úlevně snadné, to jsi dobře napsala.

Karle, děkuju.

O Slovensku nic nevím. Ale je fakt, že lepší malý dům než žádný.

Ještě to není vyřešené. O těch Jeseníkách se už dost mluvilo. Teď se ukázalo, že to zaostává na Osoblažsku. V Bohušově teprve čekají na elektřinu a až ji budou mít, nerozvedou ji, protože tři sloupy leží na zemi. Úzkokolejka je poničená a ještě se na ni nemáklo. Vzaly si ji do správy ty obce, jenže na to teď nemají. Když se ptali lidí v Jeseníkách, jak si to představují v budoucnu, několik z nich řeklo, že by jim stačil mobilní dům.

To mi připomíná Zuzanu Bydžovskou jak obracela maso v ledničce. :)

Repování není pro mě, to ať posoudí jiní. :)

Pěkný příběh. Špatné zprávy se někdy mění v úplně jiné, pokud jsou další špatné zprávy neúnosné. (Protože by nám mohla vzniknout velká hromada "ee", jak by řekla miminka, a na tuto velkou hromadu se může jen přidávat a nikoli ubírat a přehodnocovat, protože bychom začali dělat nepořádek.)

I já se přidávám.

Četla jsem dobře, ale stále jsem toho názoru, že nevadí a je mi to jedno (je mi to lhostejné) má téměř stejný význam, alespoň v tomto kontextu. Nevadí zní zdvořileji, jemněji, nikoli neotesaně. Když lidé říkají, že je jim něco jedno nebo jim něco nevadí, mohou také více nebo méně lhát, ale to už je o něčem jiném.

Píšeš, že s nimi nebude mít nic společného, ale současně nepíšeš nic, čím by jsi mě přesvědčil, abych tomu opravdu věřila (chystá se spáchat sebevraždu). Jak to může vědět? Život je nevyzpytatelný.  A navíc by Vašek asi neměl nic proti, jinak by ho nezval k sobě domů. I kdyby byl hodně zaneprázdněn a bydlel daleko, dnes přece existují videohovory apod. Kdyby chtěl.

Co se týče Magdaleny, řekla jsem si, že když někdo řekne gamblerovi, že propásl příležitost, musí to něho udělat dojem. Na jiné lidí také, ale na gamblery zvláště.

Tu radost z tvůrčího úspěchu kazí vědomí, jaká je to smutná pravda, o které píšeš.

Nepíšeš, co ho překvapovalo na vztahu bílého a cigánky. Nemusel bys, kdyby jsi jen napsal, že mu to nevadilo, protože se ho to netýkalo a nechtěl mít s těmi lidmi nic společného ani v budoucnu. Ty nejdříve napíšeš, že mu to nevadí, pak že mu je to lhostejné, co je vlastně totéž a mezitím cosi že se snažil mluvit věrohodně, ale ve skutečnosti to bylo jinak.

Setkání s Magdalénou na mě dělá dojem, že byla krásná, jak vzrušující, to nemůžu posoudit, ale její slova, že propásl svou příležitost jsou pro něho nezapomenutelná.

Snad by ji měli mít rádi Poláci. Slyšela jsem, že se v Polsku říká zdvořilostní věta: "Jak se vám letos urodil kopr?" Já pro ní nic nemám, řekla bych že je to takový neutrální vztah. Ale také ji doma nevaříme, možná ze zvyku. Hodně lidí ji ale jmenuje mezi jídlem, které vyloženě nemá rád, nesnáší.

Říkala jsem si, že si ho vybrali, aby se mu posmívali, a on proti tomu nemohl nic dělat. Jedna věc je mít radiostanici a druhá, kdo to ocení. Ani Zlatka nemohla dělat nic proti tomu, že s ní nikdo nechtěl tančit. A pak jsem si řekla, že ho napadlo, že by se ze Zlatkou zase dostal na okraj, do nepěkných řečí a toho se lekl. Nebo jestli mu to opravdu přišlo odporné, bylo lepší, že se rozešli. Když má člověk k něčemu odpor, bývá to trvalé, to je jako s koprovou omáčkou.

Samozřejmě. Napsal jsi, že byl Láďa na základce terčem predátorů. Pak šel na střední, měl velké štěstí, že se setkal s Fandou, přestěhoval se do velké vily, dřívě bydlel v malém panelákovém bytě s rodinou. Ve škole premiant, žádné potíže. Není to velký skok nahoru? Jistěže někdo by se ohledně Zlatky zachoval stejně, ať by jeho život probíhal jakkoli. Uvažovala jsem, jak jsem uvažovala, protože jsi se o těch okolnostech zmínil. Proč jsi to vlastně dělal? Próza se jmenuje Genetika, to s tím dítětem je další problém, mě osobně zrovna toto ani moc nezajímá. Ale chápu, že pro někoho je toto důležité. Myslela jsem si, že jsi chtěl napsat o více problémech.

1. O něm - zajímavé téma, dobře napsané
2. Genetika - zajímavé téma, dobře napsané
3. Milenci z Malvazinek - zajímavé téma, dobře napsané

Asi to opravdu bývá tak, že ti, kdo nedávno společensky povýšili, bývají nejkonzervativnější. Nebo ne? Nebo se to jen zdá těm, kteří jim vyčítají, že ztratili paměť?

To je sobec.

Chám, Černý Tulipán umí dobře číst ženské signály. A kdyby náhodou ne, tak se to nikdo nedozví, protože kdo by počítal, jestli je na něho podáno dvacet pět nebo dvacet šest trestních oznámení. :)

Pěkně napsané. Každý vidí svůj příběh a své pocity. Kdysi jsem se ptala jedné paní proč bydlí tam kde bydlí, také bydlí v zapadlé oblasti, a ona řekla, že všude žijí lidé. A o tom to je. Stačí jeden člověk a změní se názor na celou oblast. Jenže je pravda, že při tom vylidňování je to stále těžší.

Pořád se něco sype a třeba i něco, co vidím poprvé. Dobře to připomínáš.

Gratuluju!

Kdyby tam jela armáda, byla bych ráda. V Krnově byli žáci policejní akademie. Možná za to může nedobrý zvyk v komunikaci, kdy se očekává hysterické jednání, promluva s patosem v hlase nebo alespoň nějaké přehánění, aby bylo uvěřitelné, že člověk něco potřebuje. Moje babička bydlela v Jindřichově ve Slezku a měla vždy velké potíže, aby přijel opravář. Pak se snažila všechno pokud možno opravovat sama a dopředu si schovávala různé součástky, kdyby se k něčemu hodily. Člověk pak získá až moc velkou hrdost na svou samostatnost. Když se kdysi přidělovali pomůcky školám, dělalo se to tak, že se jim dala vždy polovina toho, o co si řekli. Je to na hlavu, ale bylo to tak. Někdo na to přišel, pak to někteří věděli a žádali o dvojnásobné množství, aby dostali to, co potřebovali. A dostali. Je to strašné, ale někteří jsou zvyklí na takový způsob komunikace.

Trestné činnosti prý bylo hodně, byla monitorována policejním vrtulníkem a na místa byly posílány hlídky. Já jsem byla dotázána kam jdu s prázdným kanystrem, když jsem s ním šla pěšky přes celé město, což bylo neobvyklé, protože většina lidí jezdí autem. To chápu, prověřit se to musí a policista byl ochotný a kousek mě svezl.

Líbí se mi.

Asi to bude tak, že lidi nesnesou, aby nebyla žádná teorie a i když nic neví, raději něco přijmou nebo něco vymyslí.

Mám chuť říct "Co mi lezeš do snu!", jak řekl pan Werich ve známé pohádce.

Nejasné vidění dává prostor fantazii a to baví.

Dynamika nemusí být na prvním místě.

Líbilo se mi to.

1) Jak jsem se stal pizzou - je to dobře napsané a je tam ukázáno na zneužití "mám rád(a)" a též na pocit ochromení, když se použijí jisté výrazové prostředky nebo je-li člověk překvapen. Jistými výrazovými prostředky nemyslím jen na různé čárymáry a runy, to tady považuji jen za vyhrocení až pobavení, spíše něco jiného, co dobře znají tvůrci reklam atd.

2) Triumf vůle - podrobné informace o důležitých událostech. Jen je potřeba skutečně ten film i vidět a to ne povrchně, aby si člověk zapamatoval pochodování a projevy politiků, ale skutečně všechno, protože všechno má účinek na podvědomí. Jsem ráda za tuto prózu, protože jinak bych se na film nepodívala.

3) Předrevoluční ombudsman - je to dobře napsané a poukazuje na to, jak určité okolnosti ovlivňují pohled na to, co se skutečně stalo a dokonce mohou vytvořit přímo lež.

Pavouk kritizoval? Podle mých zkušeností nejčastěji kritizuje průvan. :)

A ještě vydržet se spokojeností s tou málo výraznou energií, kterou budeš mít, i když vykopeš z písku to, co jsi si přál, protože na velikost a razanci energie démona mít nebudeš!

Jak jsem četla, že v Osvětimi jsou fastfoody a hotel, vzpomněla jsem si na film Zítra ráno vstanu a opařím se čajem a postoj postavy, kterou hrála paní Rosůlková. Sledovat můžete zejména od 46 minuty. Kdysi v představách pouze jako komediální výstup.

Nemyslela jsem násilnické rodiče. Myslela jsem rodiče, kteří budou dítěti zvláště nadávat v této situaci, kdy je na panenkách vidět, že nebyly tam, kde být měly, je na nich vidět, že se jim nevěnovala pozornost, jaká měla. Dítě si to pamatuje. 

Když se někomu včas rozsvítí nebo ho někdo osvítí a k tomu se připojí dobrá vůle, je to velké štěstí.

Výhoda počítačů je, že mají pevně daná pravidla, ale nevýhodou je, že se těžko mohou naprogramovat tak, aby zachytily všechny možnosti.

Podařené.

Když se tato nepořádnost nafoukne, je to výchova svědomí podle veřejného mínění. Řada násilníku nebije své oběti tak, aby to bylo vidět, jít s napuchlým obličejem do práce je nepříjemné divadlo, zlomené žebro tak nevadí.

Přesně o té stanici jsme se bavili, Český rozhlas Plus. Člověk se musí i nějak uvolnit, aby to vydržel.

Pěkně napsané

Nedávno jsem se o tom bavila. Stanice zaměřená na aktuální zprávy a témata sice láká, ale je to také stále to samé dokola. Je lepší i přelaďovat.

Moc pěkné!

Prvotním cílem filmu mělo být snad utužení myšlenek národního socialismu jak píšeš, ale když se pozorně soustředíš na 14 až 19 minutu filmu, uvidíš, jak si mladí muži ohřívají párky a současně hraje veselá hudba, která rezonuje zvuk chachacha a za chvíli si mladí muži lezou po zádech a jiní mladí muži je rozesmátí pozorují, a ti se doopravdy smějí chachacha. To je chvilka, která se vryje do podvědomí. A pak následují dlouhé ceremonie a pochodování a snadno se na to, co bylo viděno a slyšeno v pěti minutách, zapomene. Totiž to veselé spojení mezi hrou a mrtvým masem.

Tvorbě filmu byla skutečně věnována pečlivá pozornost a byť byla hudba nahraná za tři dny, ani to nebylo odbyté.

Několik dní, kdy by si zvířata mohla rozšířit svůj prostor namísto mnoha dní, kdy se jim neustále zužuje.

Pěkné verše.

Úšklebek je ošidný, záleží, na co je člověk zvyklý, co mu je sympatické a hlavně celkově na dané situaci.

Pavoučci jsou pilní umělci, pořád někde překvapují. :)

To chápu, to může být masakr.

Tahle mě chytla za srdce. Vlakem jsem se najezdila hodně. Ve vedru i mrazu, za osvětlení i potmě, ve smradu i průvanu, bdělá i spící. Ukolébavka pražců je skvělá.

Mě též zaujaly přechody v prostoru a čase. V první básni se z všednosti po čase stává historie, třeba i dramaticky líčená, v druhé je na troskách položená optimistická plachta. Vždycky je čemu se divit. Třeba jsem v televizi viděla pěkně uklizený byt, kde bydleli Romové, ovšem chodba paneláku byla strašná.

Janino, ono to dítě ani není moc pravděpodobné, protože tohle dělají hlavně malé děti a malé děti dnes sedí upevněné v sedačkách, ani nevím, kam vlastně dosáhnou. Mám představy ještě ze staré doby, kdy sedačky nebyly. Autem nejezdím. Asi se mně to nějak spojilo s kočárkem, nespokojené děti rády vyhazují věci ven, vidím to ve městě.

Ireno, v lese, kam chodím, býval na jednom místě jeden gumák. Na šikovném místě, používala jsem ho jako orientační bod. Ale asi před dvěma lety ho někdo uklidil. :)

Dnes haiku, s kterých cítím ochromení. Neochota sehnout se pro spadlou botu nebo mě též napadl pes nebo dítě čekající v autě. Motýl pomalu mávajíc křídly dosud ušel mé pozornosti. Ale viděla jsem motýla, který se motal.

Prostoupené horkem :)

Já taky.

Hodně pesimistické, ale povedlo se ti to napsat.

Já budu myslet méně černě a proto píšu:

Před ránem měla jsem o hlavu obav dosti,

však z ruky mi nakonec trčely zlomené kosti.

8hanko, mně se také Vodník líbí. A je pravda, že někomu ty verše automaticky naskakují, třeba když se řekne, že zítra je pátek a příjde odmlka a ten někdo jen tak pro srandu zarecituje, že si šije kabátek a botičky. Často se to četlo a to potom utkví.

Pěkně jsi to napsala. Mně se vázaný verš líbí.

Víš na co myslím, když jsi napsala .....chaos nerozumě a mé svědomí by volnost nesneslo? Na Karla Heřmánka. Jiří Krampol na streamu řekl, že se díval do mobilu a hned nato obrátil zbraň proti sobě. Že to vypadá na zkrat. A současně s tím se mi vybavuje, jak si moje spolužačka, která chodila do střeleckého kroužku stěžovala. že dostala pohlavek kvůli tomu, že nechala zbraň ležet mírně zešikma a ne rovně, bylo to v úhlu, kde to nemohlo nikoho zranit. Nakonec tam chodila nejméně čtyři roky.  Tak si říkám jak měla paní trenérka pravdu, jak jsou reflexy důležité a jak je to někdy rychlé. Třeba by to panu Heřmánkovi nepomohlo, ale třeba ano.

Super!

Já jsem chtěla rozbít tu láhev, Roman napsal, že ne, tak už mlčím.

Mně se také druhé líbí víc.  Bzučení chrousta může vylekat, když je člověk naladěný na rogalo. U toho prvního mně chybí zkušenost s těmi ptáky.

Děkuju za báseň. Večer u teskné nálady je napsána stylem, který se mi líbí. Z obsahu mám rozporuplné pocity. Říkám si, že se Hlaváček snaží odklonit mraky jakožto zlo, ale zbytečně moc je spojuje s vodou. Možná proto, že jeho otec byl alkoholik. Když už se drží reality, že mraky jsou z vody, neměl by zapomínat, že se nevyhýbají ani věžím a i věže mohou pohltit. Ale to je prostě tak, že se člověk dívá na věc z určitého úhlu. Není úplně jednoduché to číst, člověk se nad tím musí zamyslet a mít i nějaké životní zkušenosti.

To je pravda. Na některé vnímání je potřeba klid. Proto mají někteří básníci smůlu, do 18 až 19 let má většina lidí rušný život, pak vyjdou ze školy a už se k básníkům nevrací.

Lákáš na procházku městem? Hodně lidí jen jezdí a málo si všímá. Někdy je město pusté a člověk si připadá jako lovec, který hledá v dohledu nějaký pohyb kromě jezdících dopravních prostředků.

Janino, ani já jsem se nebavila. Ale přineslo mi to úlevu, že nejsem sama, kdo něco podobného zažil. Myslím tím princip. Samozřejmě daleko horší jsou ty varianty jako je vražda nebo dlouhodobé věznění nějaké osoby. A pak je tu třeba sveřepé ošahávání. To jsem zažila já. Pak ta osoba dostala zákaz šahat mi na místo, kde šahala, tak mi šáhla na jiné místo - mám kvůli tomu na jedné fotce hlavu nakřivo, jak mi to bylo nepříjemné.

Mě nenapadlo, že by si z Písmáku odcházel.

Teď jsi mě vyplašil a tak jsem se byla podívat, jestli se mně nějaké dílo neztratilo, a ne. Mám všechny.

Byl jsi vybrán, tak to je konec, už se nediskutuje. :)

Fakt výkon v prvním přání hned odrovnat zlatou rybku!

To je veliká pravda!

Na Hlaváčka by bylo potřeba více času naladit se na něj. Erben má výhodu, že se něm mluví od základní školy. Už na prvním stupni jsme od něho něco recitovali a druhém zase. A napsal pro děti stravitelné pohádky. A pohádky i ty balady obsahují poučení a to je důvod, proč bychom je měli číst. Máj od Máchy, to bylo to jediné, co jsme recitovali na střední škole. A bylo řečeno, že nejkrásnější pasáž je ta "Po modrém blankytu bělavé páry hynou...širou tu zemi, zemi jedinou!", což asi zdůrazňovali i obrozenci a vlastenci v době okupace a je to též odpověď na otázku, proč bychom měli Máj číst. Já Hlaváčka vlastně taky neznám a nevím k čemu se dopracoval. U hoboje i violy je sympatické, že ačkoli je zklamaný, drží se hudebních nástrojů.  Pokud se pamatuju, ve škole jsme se u něho příliš nezdržovali, nebyl čas na všechny, někdy jsme doháněli skluz, když hodiny odpadly. A teď mě napadá, že zrovna Hlaváček by mohl dnešní lidi bavit, snad kdyby se jeho myšlenky převedly do volných veršů. Když vázaných se někteří bojí, že je to nějak znásilňuje a kolébá.

Rytmicky pěkné a obsahově sdělné jako vždy. 

Já si třeba myslím, že velkých vln je netřeba. Ale jméno Karel občas stále vlní. Například v kombinaci s příjmením Mařík. (viz. Kája Mařík, postava z knihy) Existuje politička Karla Maříková a znám též Karla Maříka úplně z jiné rodiny. Karel Hlaváček má smůlu, že kdo se nezajímá o poezii, nezná ho. My jsme se o něm sice ve škole učili, ale u něho jsme se nepozastovovali jako třeba u Boženy Němcové, Nerudy, Seiferta, Čapka. A jeho jméno je obyčejné, hodně Karlů i hodně Hlaváčku.

1) Úplné bezvětří - zajímavé vyprávění o zklamání a dlouhém čekání na něco, co potěší

2) Jak jsem povýšil - zajímavé vyprávění o tom, jak se to někdy divně semele

3) Až na dno - zajímavá sonda do světa hráče

Romane, když se primitivnost na určitém místě schovává, tak se na jiném zase vytahuje. Aby se to vyrovnalo. Třeba co se týče minulosti, chtěla bych vědět, jak to bylo doopravdy se slámou v příbytcích. Filmaři se rozhodli, že pokud se nejedná o bohatou rodinu, musí být všude v místnostech sláma. Neuklizená, po zemi poházená sláma. 

Tvůj článek mě přiměl zhlédnout film Triumf vůle. https://www.youtube.com/watch?v=KkBbgbqjgHM A viděla jsem proměnu Hitlera od přívětivého tatíčka po rozlobeného tatíčka až po nabubřelé děcko - to je ten projev úplně na konci. Vnímala jsem jen výraz obličeje, gestikulaci a tón hlasu. Celý film doprovází veselé pochody, přijde mi to jako vítězství dítěte.

S tím souvisí i to, co jsem poslouchala o bestiální nacistické dozorkyni Irmě Grese https://www.stream.cz/world-history-cz/poprava-bestialni-dozorkyne-v-osvetimi-a-bergen-belsenu-irmy-grese-65070222#utm_content=organic&utm_term=Irma%20Grese%202024&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

která překvapivě 16x vyvedla z plynové komory Alici Tenenbaum, protože vypadala jako její sestra Helene.

Romane, alespoň že došlo k takovému pokroku. :)

Aru, možná, že si některé skupiny nerezervují jízdu předem, ale i když si je rezervují, ČD se rozhodují jen podle dalších rezervací, s lidmi, kteří si koupí jízdenku na poslední chvíli, se nepočítá. Skupina nebo kdo si rezervuje, má místenky, ostatní nic. ČD mají též zvláštní názor, kolik lidí se do vlaku vejde. Jezdila jsem vlakem do školy denně a v pátek odpoledne jezdily děcka z intru a byla potíž i ve vlaku stát. Přesto celé čtyři roky jezdily jen 3 vagóny a ne víc. Zřejmě je to moje chyba, že jsem nepodala žádost. A to bylo už i v době, kdy jezdila moje maminka, také vagón nepřidaly. 

Mrakové peřiny jsou krásné, ráda se na ně dívám. A máš pravdu, nejen peřiny, je to divadlo.

Velice ráda jezdím vlakem. Jenže vlaky nemohou za to, že ČD šetří, nejraději na platech pomocných pracovníků a technickém vybavení. Takže když na koleje spadne větev, dříve tam běžel pracovník z nejbližší stanice a dal to do pořádku, nyní se tam musí dopravit někdo z alespoň 300 km vzdáleného dopravního uzlu. Stejně s napadaným sněhem. Posadit děti do vlaku začátkem července je asi tradice. Je to vytoužená změna oproti programu školního roku a je to jednoduché. Proto se to asi dělá dodnes. Nikdo nevymyslel nic lepšího. :) Jinak třeba spadané listí na trati má opravdu za následek, že vlak má problémy s bržděním, stala se kvůli tomu nehoda, kterou jsem zažila. Ty stromy ještě nevykáceli, protože asi ekologičtí aktivisté poukazují, že tam vždycky byli a šlo to. Jenže teď šetříme.

Vzhledem k tomu, že tvoje nedávné dílo bylo o dítěti, vzpomněla jsem si, jak jsem chodila do školky. A jak jsme se hádali co jak je, co existuje a co ne, čemu kdo věří, které auto je nejlepší, kde je největší hloubka, jak které zvíře přesně vypadá....A někdo se i sázel, ale často to skončilo na tom, že nešlo dokázat, co kdo tvrdil. :)

Letos jsou prý vosy agresivní, protože je málo ovoce.