Básnička

Vzpomínám na tvé oči barvy čokolády,které pořád plály živým ohněm,na rty s příchutí višňové marmelády,tak chutnaly,když líbavals mě po tmě,naše těla propletla se jako jedovatí hadi,chtěla jsem tě uštknout a nakazit mou láskou,to však se mi nepovedlo a čas rychle pádí,a tys odešel z mého života,život se pro mě stal pouhou sázkou. Vzpomínáš. Když byli jsme blízko sebe,lítali kolem jiskry,na zemi jsme rozpoutali ledové peklo a vesmír nám byl blízký,byl jsi moje vše a já pěkně ostrá břitva,která se do tebe zarývala hlouběji,byla to divoká bitva. já ji však prohrála a teď před tebou stojím obalená tvými kecy,říkávals,jak máš mě rád,ale byli to jen plané řeči,vrátil ses k někomu,kdo si s tebou jenom hrál,je to tvá volba,dál musíš už jít sám.