Písmák Lásky to déšť
klepot kapek po okapech klep. klep. žlaby zmizly spojitost cest v našich snech .
Uschlý pot
neformální vzdálenost mezi dvěma světy, schnoucí chvíle v kapkách potu, v zahradě už rostou jen černé květy, v bludišti zhasla světla světlometů. Zalomené klíče od mezihvězdných bran, pošetilé putování s větry bytí, (první i) poslední bezústupný plán, našitý po těle bavlněnou nití.
. .
Rybník plný samoty
rybář na malé loďce v rybníku kde voda zůstala stát loví sny (ty nemají kam odtékat).
Empirická křivka naší doby
monotónost koloběhu, na úkor našich pudů, vrať se do výběhu. a žer. stereotypní nudu subjektivní myšlenky schov, jdi s dobou, svět chce čistý chov.
Páter chlast
zakřiklý úsměv ve tváři,ředíš ho ředidlem,řekniv kurážinikdonezmaříani TY. zříš. naškubej hrozny. přijdou vinaři.
Pírko
vznáším se,jako pírko,když dáváš mi usměv,nechám sepolapitdodlaníažzežloutnudášmiocetdo vany.
Sloup
objímámsloupcítímjehoteploobjímámsloupjetakchladnýmrznujedenzhaslo světlo.