Písmák Přátelé
Ryzí přátelé jsou jako archandělé.
Neokázalí, tiší ve svých činech.
Podrží nad propastí, oči mají bdělé.
Nechť stejně my jim odpovíme.
Strážci času
Jaký úkol mají strážci času.
Hlídat křehkou pomíjivou krásu.
Když však prázdně duní bez užitku
neutrhne nikdo k její poctě kytku.
Láska
V iontech a protonech prolíná časem.
Prochází všechna skupenství.
Proletí hranice kosmických pásem,
usedá na květ panenství.
Čekání na jaro
Proletí léto, podzim, zima.
Zdá se, že se nic nestalo.
A proto život v sobě skrývá
věčné čekání na jaro.
Kletba
Komu je třeba vzletných slov a darů,
když nad hlavami kráká kletba zmaru.
Není to sen a vůbec se to nezdá,
když ze zpupnosti klíčí smrtonosná kletba.
Prostupování
Stalo se. Vstoupila jsi do mého světa.
Je to více než potkávání,
které se děje všude, neustále.
Tvá přítažlivost je nádherná a velká.
Řád
Opakovanost dějů tvoří řád,
který nás nutí k pokoře.
Někdo je vzpurný, jiný rád
skloní se k síle nahoře.
Podzim žití
Kdo uvěřil by, že je možno prolézt
podzimem žití brankou plnou štěstí,
že nemusí tam čekat vždycky bolest,
nýbrž i láska našich ratolestí.
Brody
Charty a anticharty. Brod s ostrým kamením.
Život rozdává karty cinknuté znamením.
A bylo mnoho v banku.
Stříbrný vítr štěsteny
Za mraky slunce stále svítí
i když svit nedošel až k nám.
Na jaře zavoní zas kvítí,
dnes jsem však zůstal, ale sám.
Láska
Láska má čisté oči dětí.
Je nevinná a bezbranná.
Napoprvé i napotřetí
pocity sladké rozdává.
Vstupování
Někdo má srdce plné lásky
a druhý zase hrubosti.
První má v očích sedmikrásky,
druhého jen zlost uhostí.
Můj čas se neztrácí
Na víčka klížící se k spánku,
když zpomaluje se Tvůj dech,
jemně jak rozvlnění vánku,
pokládám dlouhý polibek.
Nepokoj
Chlad čiší z namrzlého sněhu.
Až k srdci téměř doléhá.
Cítím jak napadává něhu.
Že by už lásky obleva.
Věčnost
Věčnost
Jsme součástí věčnosti.
Jako jsme byli včera,
Jako jsme jí i přítomností
Sůl života
Co na tom, že nejsi slavná hvězda,
že nemáš stáda fanoušků.
Že nehovoříš z obrazovky,
že o tobě a s tebou nemluví v rozhlase
Sen o ženách
Je to jak podzimní let ptáků
přes města, lesy, krajiny,
jež člověk vidí z oken vlaku,
i tváří různé odstíny.
Co v životě nelze?
Je třicet roků hodně nebo málo.
Co prožili jsme a co chceme.
Co ještě přijde. Co se neudálo.
Nic pro památníčky
Slzy jsou slaná voda
a dálka jenom pojem.
Někdo má stále dojem,
že časem se vše poddá.
Jen lidé
Tak jako rosa květinám a trávě,
než vyjde slunce připne drahokamy,
označí život šedinami v hlavě
lásku i starost, které žily s námi.
Teplo domova
V jakých tóninách dnes ptáci pějí.
Jakou modř si vzala paní obloha.
Copak lidé nenávidět smějí.
Ať se večer měsíc neschová.
Víra ve sny
Namlouvám si o naší lásce.
Snad žiji v klamné naději.
V životě je vždy všechno v sázce.
Snad sudičky mi dopřejí.
Zrození
Nebuďme nikdy k lásce hluší,
k velkému daru všeho žití.
Nepadá s nebe. Nerodí se stále.
Ne vždycky pro ni srdce buší.