12. 7. 2007
Milý občane,
dle všeho sme se narodili ve stejné porodnici.
Nelze mi než zdatným hltem vodky zapít
směsku solidarity
a zděšení
z tohoto zjištění.
.. ;) ..
Odcházím. musela jsem. nemohla jsem.
Vím, kde je najít = vědí, kde mne najdou.*
tolik i k Panence a ke Skřivánkům:
nic ve zlém, ale myslím, že podobně racionální cestou a jak píšeš mapkami °) nelze žádným, ale zejména tedy mým psaním postupovat, zvlášt ne u děl z tohoto období.
nehledaly si adresáta, nebudovaly imaginární příběh jak to u básní s ambicemi oslovit bývá, protože byly úmyslně introvertní a protože příběh jim jaksi sám předcházel. jen rozmlženě zachycovaly věci, které ostře nebylo možné napsat (rozhodně ne u Discus n. optici) a už vůbec nebylo žádoucí je někomu polopaticky vysvětlovat, snad jen spolehnout, že vnímaví jedinci typu nepoéty pochopí a ti ostatní zašťourají podpatečkem, nenajdou v tom zbla, pokrčí rameny a půjdou svou cestou.
takže v tom případě bych si s hledáním nějakého rytmu už pak hlavu nelámala. ;)
a.. eh.. "dostávat" pane už nebylo mým cílem vůbec. leda snad u Panenky podat juraj-herzovskou formou nějaké to poučení pro mládež.
jj... tu jsem napsala panu Radovi poté co sme spolu sjeli řeku od hradu k hradu, čtyřikrát málem utonuli, přišli o pádlo, sadu karbanátků i sebevědomí, rozesmáli většinu přihlížejících kamarádů, rozplakali cizí robě hádkou na veřejném tábořišti a nakonec se shodli, že ta naše plavba měla nějakej vyšší smysl °)
mnojo. pro čtenáře je datum vzniku důležitý asi tak jako flámy Baroše a spol.
přišlo mi zkrátka, že jsi se zde vyhnul bezradnosti přechodových pasáží, která trochu pronikala tou minulou. pravděpodobně proto, že jsi do děje zapojil víc postav (tam se přecejen neustále opakovaly mezičasy mistra a učedníka) a režijně sis to rozložil víc než šťastně. krásný je ten moment, kdy mistr dá Lukášovi svou tvář. nebo povedená figurka rybáře. snad jen únos od zlých bratrů byl trochu tentononc.
a líbí se mi ten nápad sám o sobě, u obou, velmi.
zkus napsat cyklus. ;)
estetično.
Já jim poudam, že já tu pecku zasadil vlastníma rukama, zaléval vlastním potem, a hnojil, Kamile! Vlastníma ...hnojivem...sem jí.
a voni mi tady melou o estetičnu. no to je ta dnešní mládež.
ale toho bohdá netento. soudruh pláteník vám eště všem nakope pr*el! °))
Santiago: To bys někdy v životě musel 'po probuzení' prchat z rodiny žabáků, přičemž by Ti nezbývalo ani na nový gatě. °)
je to o změně pohledu. o tom, že člověk musí v některých časech vyměnit vlastní oči, aby se znovu našel. ta spadlá střecha je jen onen moment, kdy v celé nahotě vyhřezne ven skutečnost, že už to po staru dál nejde. vykostěný zámek je ona ubohá skořápka, která žel zbyde z některých mezilidských vztahů.
.. ale uznávám, že je to zakletější než rukopis Albíka z Uničova. taky proto to je moje..
dočetla jsem, dávám tip. už od prvního pohledu pro mne ještě vydařenější než ta minulá. proč vysvětlím zítra. teď už to pro mě byla pohádka na dobrou noc. °)*
Vidíš, já právě zjistila, že tahle je jedna z mála, které po sobě můžu číst. Asi že to v ní zakleté zůstalo takové..
takové...
takové zůstaté. :)
a prolog byl invektivem na dnešní domovy důchodců. už jim to někdo musel dát sežrat.
ne, není to podstatný...
páč celej ten taneček jest pouhou sžíravou ironií - na arytmie děvčat toužících po životě.
(zpočátku mne děsili čtenáři, kteří ji shledávali kouzelnou a hravou)
((ale tak už to asi u vážného básnění bývá, fňuk))
a vůbec :)
Přečetla jsem v podstatě bez přestávky. Povídka se čte příjemně, není sice ani Pratchettovsky humorná, ani Kafkovsky absurdní, spíš stylově uměřená - ovšem ono uměřené psaní stává stejně tak námahy. konec mě překvapil - čekala jsem celou dobu nějaký mysterijní zvrat na závěr, v tomto ohledu byl tedy nejprve zklamáním, ukazovat narychlo jinou kauzu s méně šťastným koncem mi přišlo zbytečné, ale pak jsem musela uznat, že v tom je vlastně hluboce pravdivá filozofie. :)
A pobavil mě sen o knedlíku. symptomatický pro středověk. připomněl mi vyprávění o porcování svatomartinské husy v kostelích. kněží si odkrajovali vypečené stehýnko a přitom prý věřícím evokovali šumění andělských křídel. °)
***
Ten text má výztuhy, v tom souhlasím s Aššurbalitem. Ve snaze spojit vše do jednolitého celku jsi zařadil i přechodové pasáže, které spadají k civilnosti - a to je ten moment, kdy čtenář, který nezná, nechápe, přestane v textu cokoli nacházet. Občas tam také cítím vkradená určitá klišé. to asi známe při své tvorbě všichni, a všichni se tomu neubráníme... když narazím v básni na "věze katedrál" a "cíl cesty na kopci", naskakuje mi ta husí kůže, cos o ní psal :)
Toto všechno však nepopírá, že v tom textu jsou některá místa taky velice dobrá.
"říkam jim:
dobrý den, vy kurvo jedna satanova,
doufám, že je vám tam teplo
za oknem svítí lampa a dvě přísná očka" - hezké, kdo kdy potkal za oknem kočku, ví jak opravdové...
"válečné barvy
neklid v duši
pradědeček byl asi kočovník
projížděl evropou a plenil - tenkrát se to tak neřešilo"
"Leží v posteli a směje se mi
Ty jo, píšeš básně?
Ne..
už ne, teď už ne...
Teď s tebou spím, to je podle mě větší umění" - tady jsi šel do civilnosti, ale přitom to podle mého vůbec nevadilo. vyznělo to upřímně.
"Ministerstvo kultury varuje: památky způsobují nachlazení
záněty
lásku"
A potom:
"Někde tam jsem nechal oči třetí
běžely po louce
a najednou do nich vtiskla pěsti, a lokty jí zkrásněly
Jsem neviditelná
řekla"
- tohle je hluboko krásné a samo o sobě by to mohlo udělat docela kariéru v kategorii haiku °°)
Takže - při psaní bych se upnula víc k jednomu bodu, k jednomu prožitku a jeho atmosféře, snažila bych se vyhnout civilním pasážím, pokud cítím, že by se bez nich básen obešla, a hledala autenticitu, osobitost, jako ty pěsti v očích.
-t-
egocentrická, snad. ale v celku to působí spíš žalujícně, rozbolavělě a - příliš prvoplánově. "lásku už ve mě nenajdete", otevření žil hned dvakrát... takovéto známé výroky ubírají básni na síle.
mívám takovou teorii: když je básník rozbolavělý, buď by neměl psát vůbec, nebo vypisuje své bolesti ve veselé ironii (když mu pak písmáci dávají tipy za rozjásanost, nenechá se tím rozházet ;), nebo smutek zakuklí trochu víc v jinotajích a obrazech. jenom to vypsat prvními slovy co tě napadnou, pokud tedy nejsi Karel Šiktanc, je málo.
p.s. tohle mě vyděsilo:
"až mě příště potkáte
budu mít oči černé
jen bělmo rudé
a budu zpívat "dies irae""
- já poslouchám Mozartovo Rq. velmi často, ale domnívám se, že až teď pro mě získalo hlubší obsah °°)
eště sem se zapomněla omluvit, že sem jako lezu tak pozdě, cukroví za krkem a jedlový větve v botách, je empiristicky dokázáno, že s nástupem klidu a míru úroveň mých návštěv na písmáku tradičně klesá ;) božka
Tak zas jednou vánoční nadělení :)
Líbí se mi volba slov a protiklady, které proti sobě kladeš(ženy zadusaly / klouzala jsem tichem), jakobys ve všem tom šrumci vinobraní byla izolovaná v nějakém vlastním vzduchoprázdnu, odkud ho můžeš pozorovat cizíma očima.
Na druhou stranu, narozdíl od většiny tvých posledních věcí, tu nejde tak snadno postihnout rytmus, řeč je přerývaná, složená z jednotlivých obrazů, každý řádek čtu tak trochu sám za sebe - což ovšem ani nevadí, protože to koresponduje s náladou, kterou v té básni jako vypravěč máš.
Nu a závěr - velmi, velmi dobrý*
Tip.
neb jsem politicky uvědomělé. a celá akce se mi navíc tuze líbila. taková, jak to.. skoro domácká. Jakoby jeden ani nevytah paty z domova.
Poeta: Jj, k nahrážkám viz od nás ten jů tůb. ;)
Tos mě zaskočila :) taktéž v půlkroku. Právě poslouchám toto:
http://www.last.fm/music/Julia+Kent/_/Elmas
A říkám si, že někdy mohou struny řezat i v tom krásném významu.
Hmm, bříško, v pase, puklina... celé je to rafinovaně ženské, ba roztomile jedůvkaté. Jakoby ta báseň měla podpatky, s kterými v prvním verši zajede do nártu a potom zdvořile odcupitá. *
jablkům: sme se v životě neviděli ;)) a že chtěli. a celerebrian mi budiž svědek. a vůbec - já jsem docela poctivé děvče!
akorát jsem Božena. a trochu zelená...
Ale to jest poctivě zveřejněno u mého povolání. ostatně. :)
Bych z tohohle skoro řekla, že poéta možná taky nepřijede :))
jablkům: von by se totiž mohl tak jako smeknout už před východem ze dveří, že jó... rozprášit po talířcích. tak příště, na mý uši, na psí duši.
Jo, oni maj spoustu času, ale mi ten sever dorazí už pozejtří. A vědí, jak dlouho vůbec trvá malovat transparenty?
Jestli máte pobočku v Praze, klidně přifrčím s košíkem. Mňau :)
Na ja, a nejhorší na tom je, že už je upečíno.
Tak hoďte pak aspoň obrázky, třeba je chytim. ;)
Zbora: mňo povídání, jenže taji jde o mňoukání přeci! Ale díky za pseudonym :)
No chmm. A já jsem se tak těšila, že dorazím a seznámim, aj písmácký etiketě učiním zadost.
Místo toho dorazí mně návštěva ze Švédska a pak dojde na ty soby co maj radost v obi, pročež není na švýcary ani pomyšlení, že jo...
Takže příště no, pěkně užívajte! :)
Mně se ten nápad se střední částí líbí moc - evokuje to ve mně přesně ty momenty, kdy lidé mluví (nebo jen myslí) přes sebe, jak se ty jejich myšlenkové linie totálně (a smutně) rozcházejí...
Čili nápad velmi pěkný a právě proto mi přijde, že sis s ním mohla trochu víc pohrát, např. je škoda toho podobného tématu výstřel (ona) - střelba prakem (on), druhá polovina středu mi tak úplně nezní.
Zato ten konec ("- nemůže to skončit zipem!") je silný a při tom docela zranitelný, je v něm najednou pořádné ticho - přesně ty dynamické změny, pro které se mi celá báseň líbila.*
+ malá douška: všechna fidlátka příště... pokud nebyl úmysl ;)
Zvláštní, já jsem Tvoje básně vždy vnímala jako díla, která žnou tipy, ale mně osobně jsou lehce odcizená. cosi do čeho pronikám ze vzdálenějšího konce a tak ocením obvykle brilantně zvládnutou formu, snad až zaběhnutý grif, podivím se nad čistotou slov, která je u Tebe pravidlem, ale na židli takzvaně zůstanu.
Toto mě dnes udeřilo. Nemyslím, že kdyby to skutečně Tvými ústy vepsal někdo Jiný, bylo by třeba změnit jediné slovo. Vše na svém místě.
*
Děkuji. (oblibuji)
"Kopec nad hřbitovem se ve spánku
obrací na druhý bok"
Mám podobný pocit, jako už kdosi přede mnou .. že za poslední dobu jsi se někam posunula. Pro mě v Tvých textech odpadla neurčitá nebo bezvýznamná slova, která dřív sem tam byla - píšeš jich míň, ale s větší váhou. Jen tak dál*
"vlastně i proto že to hřeje
ruce
i trochu obličeje
když po anně je zrána chlad "
Jsem stvoreni rytmem odkojene a na nej vysazene. A tato basen je pro me, rytmicky, natolik cista a vyrazna, ze i po navratu k ni, s odstupem par mesicu (v lete pobiham, klepat nestiham:), mi znela na hlasku presne. Coz cosi znaci - jeji krasu a moje podekovani.
*
Abych nepatolizala bez konkretnich prikladu.
"teplé kuře zpod skořápky
klovne do slabin" - evokuje touhu sevrenou do usporneho prostoru, asi to dela ta skorapka :) pro me prvni zlom v basni
"po hvězdách za oknem
ručkuje obouruč
kloužou jí do těla" - krasna, hlavne ta navratnost ve tretim versi, klouzacka. vis, ze ja sama hvezdy nepouzivam, protoze se bojim, ze nektera slova byla uz basnicky nadobro vypsana? ;) Tak nebyla.
"žít chtěla by i nechtěla" - mno a tohle je proste, ale opravdove vyjadreni jedne zivotni situace.
... Ale chtela, chtela chtela, enem o tom nevedela ;)
kudlanka
Hladova a do sebe obracena...
Neni z tech, ktere preberu napoprve, proto kdyz jsem tady strasila posledne, jen jsem si tak potichu sedela, ale ted, ted se mi zda velmi krasna.
*
S nepoetovskou oblohou :)
Není roztříštěná.
Jen rozprostřená, jako síť kde jsou prázdná oka ale každé Tvé vlákno se tentokrát rozeběhlo měkce na to správný místo.
Psalas onehdy, že bys toužila cosi vyjádřit tak přiléhavě.. tak já Ti na to říkám, že deset.
Čistě básnicky především za ty pauzy, které tomu dávají život.
-t-
Jako rorýs po ránu.
Tak podobně je mi to střapatý (a blízký).
Ovšem považ, že na Staroměstském náměstí prodávají pytlík pečenýho času za padesát korun! ó hrůzo. :)
*
romale: i to je pravda :)
jen se při kritice přizpůsobuju spíš měřítkům autora (pokud ho tedy čtu pravidelně) než tomu všeobecnému. a když vzpomenu Dokola hřišťátkovou nebo Ukňouranou přijde mi tahle proti nim trochu nedopečená.
nemusím ovšem podotýkat, jak by se věci měly s tím všeobecným měřítkem.
(jinak ;)
Do začátku s'mě docela rozesmála... sbírání hlemýžďů jsme skutečně jednou takhle ze zoufalství zkusili - na rozkaz starší generace ovšem (co počít s exotickým apetýtem, když křepelčí vajíčka eště ve výkladu neměli), a to šustění v kyblíku by se docela dobře mohlo promítnout do nejbližší noční můry. to že jsem potom strávila pět let coby vegetariánka budiž na revanš. ;)
K básni:
"uhladí si květy k bokům" - krásné, metaforické
"život se zakulatil" - to co cítím z celé básně, klid, spočinutí (lehká obezita rozhodně dovolena :)
"jestli přijde" a celé dál - na poprvé konejšivé, na podruhé jsem začala váhat kdo vlastně přijde, na potřetí mi začalo cosi smrdět z kuchyně. sakra.
(dneska taky peču :)
Tak asi tak za osm a něco málo.
touhle dobou
pukají srdce višním
učí se létat ptáci
a ticho plete teplé svetry lžím
*
Jinak (Norsko) necítím potřebu, že by si ty slabiky musely nutně odpovídat. Ne v případě že to rytmicky jinak funguje. jabloně jsou tady jako tečka.
můj obdiv.
Podařilo se Ti vytvořit naprosto konzistní atmosféru.
Krásná práce s rytmem, neotřelé uchopení slov, která by v jiném kontextu na čtenáře působila oprýskaně nebo cize.
(slunce se souká až na dno, menuet)
a tentokrát - i krásná úprava.
jediná drobnost: Rémeš byl záměr? mně by zněla spíš krátce. :)
Souhlasím s Romanem, slabší v rytmu - občas mi tam nesedí přízvučné a nepřízvučné slabiky
(třeba: "před spaním počítám ovce"
"a taky nadměrně troubím")
Na druhou stranu právě v té kostrbatosti asi spočívá poměrně autentický účinek z celé básně. :)