Písmák Nejspíš "Poslední chlastačka"? Klidně si vymyslete, co chcete...
Nádherná roštěnka v nádražce
Na trase výčep - stůl
Uklouzne potrefný narážce
Vůl za pípou vztyčí kůl.
Sere mě to!
Neni to indispozice, ale indispozice nefungujícího zasranýho servru. Když už sem něco dávám - i když je to třeba sračka - tak nejspíš chci, aby si to někdo přečetl. Jenže když se mi to z neznámýho důvodu zařadí kamsi na konec doporučenejch děl, tak můžu rovnou přestat počítat s tim, že by si toho vůbec někdo všimnul, natož pak četl. Ještě je jedna možnost - že je to fakt moje technická indispozice, což mě sere eště víc.
Realita snová
Tam kde lišku honí zajíc
Namazanou stranou krajíc
Z jazyka ti lížu zem.
Z listů stéká uspávanka
Ponajská společnost
Všichni Ponajci jsou stejní. Mají temně žluté vlasy a nahnědlou pleť, takže zdálky mohou vypadat jako slunečnice. Tu mají také ve znaku. Ztváře jim koukají dvě velké kulaté oči, dle ponajského ideálu krásy též barvy jako správně propečený muffin – zářivě zlatavé.
Maruščin sonet
Křičí bejby v mokrejch plenkách
budeš potichu.
Sliny tečou po peřinkách
mlíko po břichu.