02.12.2008 12:48 |
K dílu: Profil
|
Jopol
|
Kyselino... Vždycky znovu mě dokážeš uvést v bezdeché žasnutí nad neuchopitelnou, nevyslovitelnou magií tvých veršů...
Jednou bych se chtěl něco dovědět o tom, jak je vůbec možné takové věci stvořit; něco o tajemství podstaty umění...
|
07.01.2008 13:33 |
K dílu: Bilance
|
Jopol
|
Opravuji: "samostatné dílo".
|
07.01.2008 13:31 |
K dílu: Bilance
|
Jopol
|
"Autor nestojí o hlubší kritiku"... Většinou respektuji přání ostatních; ale jsou chvíle, kdy se přece jenom řídím svým vlastním úsudkem.
Pro tuto báseň by snad bylo nejlepší, kdyby se tak nějak dala obrátit - číst ji odspoda směrem vzhůru.
Ten Prolog: tak to je síla, krásná, čistá a strhující ve své absolutní koncentrovanosti. Vlastně by snad bylo nejlépe, vzít tento prolog jako zcela samotného dílo, a přesunout ho do kategorie "Miniatury".
Vlastní báseň: počátek typicky "kyselinovský": surrealistické obrazy, které člověk musí pochopit, aby jim přišel na chuť (anebo jim napřed musí přijít na chuť, aby je dokázal pochopit?).
Ale pak k závěru: to, co se zdálo být univerzální výpovědí o světě (a našem pocitu v něm), náhle překlouzne do roviny čistě osobní, do roviny zřejmě nikoli bezproblémových lásek.
Je to legitimní, je to pochopitelné - ale podle mého cítění toto vyústění básni ubírá na gradaci, namísto aby ji stupňovalo. I když myslím chápu záměr autorky, proč to strukturovala právě tak a ne jinak; zdá se mi, že pro tentokrát to tak zcela přesvědčivě nevyšlo.
|
07.01.2008 13:15 |
K dílu: víc než polibek
|
Jopol
|
Zase jedna krásná miniatura...
|
07.01.2008 13:14 |
K dílu: opatrná láska
|
Jopol
|
To beru... :-)
|
07.01.2008 13:11 |
K dílu: zima
|
Jopol
|
Básně jako "únik od reality"? - jistě, může být; ale pokud je to takhle krásně poetický "únik", pak díky za něj!
Ale to opravdu stojí za hlubší zamyšlení: je poetické vidění světa jenom nějakým přeludem, chimérou - anebo nám naopak otevírá nové pohledy na náš život (a tedy na naši vlastní životní "realitu"?). Asi je obojí možné; přijde na to...
|
01.12.2007 20:06 |
K dílu: Chemical Dream
|
Jopol
|
Vlastně jsem se pro tentokrát chtěl zdržet vlastního komentáře; k opačnému rozhodnutí mě přiměl za prvé (příkrý) odsudek od J.Juyce, a za druhé to, jak diametrálně se tu liší v podstatě všechny reakce: buďto nadšený souhlas, anebo naprosté odmítnutí.
Podle mého názoru o b a tyto protikladné soudy mohou mít své dobré odůvodnění; toto dílo Kyseliny je podle mého cítění opravdu někde dost přesně na hraně mezi něčím, co může strhnout, a něčím, co zůstává jenom ne tak docela podařeným pokusem. (Právě z toho důvodu jsem se ostatně chtěl zdržet vlastního komentáře: protože jsem si opravdu nebyl vůbec jistý, který z obou náprotivných soudů by byl ten "správný".)
Jsou tu k nalezení typické elementy autorčiny básnické tvorby: snivě-surrealistické výjevy a příměry, které (správně pochopeny) mohou oslovit hluboké roviny vlastního niterného života. Ale na straně druhé se zdá, že v daném případě ony jednotlivé obrazy přece jenom nejsou navzájem provázány tak přesvědčivě a homogenně, jako jsme to zažili v jiných dílech autorky.
Takže - i nadále ve mně zůstávají poněkud rozpaky, na kterou stranu se vlastně přiklonit...
|
04.11.2007 17:44 |
K dílu: Ve středu večer nic nebylo
|
Jopol
|
Laura to už řekla za mě: krásně sladkobolné, sladkobolně krásné...
|
04.11.2007 17:41 |
K dílu: OHLÁŠKY
|
Jopol
|
Krásně poetické...
|
04.11.2007 17:39 |
K dílu: Jak rozumět umění?
|
Jopol
|
Tak tohle je mi přece jenom dost nová věc, že básník (básnířka) se teprve od jiných musí dovídat, co vlastně vůbec zamýšlel(a) svým vlastním dílem! :-D
Ale na stranu druhou, až zas tak moc překvapivé to není. Já jsem před časem v diskusi s malířem Towaschem o podstatě umění nastolil tézi, že umění je výrazem našeho podvědomí, které se touto cestou snaží utvořit si pořádek v sobě samém - ve svých zážitcích, emocích, radostech, bolestech...
A kdo už může opravdu plně rozumět svému vlastnímu podvědomí? Leckdy jsou to opravdu ti druzí, kteří nás samotné lépe "přečtou", než to dokážeme (nebo jsme ochotni) učinit my sami.
Dalo by se říct, že tento proces nacházení smyslu básně až v její konfrontaci s ohlasy čtenářů je součástí kolektivního podvědomí, kde každý k tomu přidá svůj vlastní díl.
|
01.11.2007 12:28 |
K dílu: Jak rozumět umění?
|
Jopol
|
bestye: No ano, pro sebe je každý sám konečným měřítkem všech věcí (abych tu trochu parafrázoval antického myslitele); každý má své vlastní záliby a preference, a každý je samozřejmě pro sebe samého skálopevně přesvědčený, že zrovna ten jeho názor je ten nejlepší.
Jenže: je tomu opravdu vždycky tak? Jsou naše vlastní záliby (o kterých většinou ani vůbec nevíme, jak a kde jsme se k nim vlastně dostali, prostě jsou v nás) - jsou tedy tyto naše nevědomé záliby opravdu vždycky tím nejspolehlivějším vodítkem v životě?
Dejme si příklad ze zcela jiné oblasti, než je umění: kdyby například lidé jedli výhradně a jenom to, k čemu je svádí jejich chutě, pak by se snad většina lidstva živila pouze dorty, a zapíjela to pivem. (Ostatně mnoho lidí tak činí, totiž stravuje se výhradně podle svých vlastních chutí - výsledky tohoto způsobu života jsou ovšem známé, a nikterak povzbudivé.)
Zkrátka: někdy je přece jenom zapotřebí dokázat se postavit svým vlastním chutím a názorům, a vědomě konzumovat to, co má přece jenom kvalitnější obsah. Ať se jedná o oblast kulinární, nebo o oblast umění. Sice to třeba napřed trochu méně "chutná", ale výsledkem je zisk daleko vyšší kvality.
Konkrétně básně Kyseliny: musím přiznat, že mé první setkání s jejími básněmi nebylo nejšťastnější - padl jsem zrovna na jednu, která mi nějak moc neseděla. Ale i ty další - měl jsem nemalé potíže s jejím stylem, nedokázal jsem se do toho tak nějak ponořit, její verše mi unikaly. Ale přece - tak nějak jsem cítil, že tady o něco dooporavdy jde. A tak jsem si dal tu práci, snažil jsem se najít to, co by v jejích básních mohlo být ukryto - a pak jsem najednou prohlédl, a výsledkem bylo, že jsem sám pro sebe vyzískal úplně nové světy, s daleko vyšší mírou umělecké fascinace, než kolik dokážou poskytnout básně jednodušší, nad kterými si člověk nijak nemusí lámat hlavu.
Takže, závěrem ještě jednou větou: spolehnout se jenom na svoje vlastní pocity, tak to může velice snadno vést k tomu, že si člověk sám před sebou zavírá dveře k daleko poutavějším zážitkům...
|
01.11.2007 12:11 |
K dílu: Jak rozumět umění?
|
Jopol
|
Ó: tak to mě těší, že jsem nezklamal :-); ale s tou teorií, to máš úplně pravdu, naprostá většina teoretických výkladů o umění je natolik abstraktní, že to člověk zase okamžitě zapomene, o čem to vlastně bylo. Já si vzpomínám vlastně na jedinou knihu o umění, která mi opravdu něco dala: to bylo, když Miroslav Horníček psal o divadle. Ten rozdíl byl v tom, že tady bylo opravdu znát, že to píše za prvé někdo, kdo divadlo sám dělá; ale hlavně, že to píše někdo, kdo je toho názoru, že divadlo má být o n ě č e m. A proto i to jeho uvažování o divadle bylo o něčem, člověk měl konkrétní představu, o co Horníčkovi jde, mohl se s ním vydat na cestu rozlišování mezi pravou kvalitou, a mezi honbou za laciným efektem.
|
28.10.2007 13:16 |
K dílu: Lupine
|
Jopol
|
Tak tohle se mi tady opravdu ještě nestalo, aby tady někdo takovýmhle způsobem vyvolával mé jméno... Tak to tedy abych k tomu napsal něco obzvlášť inteligentního! :-D
Zkusím začít takhle: Óčko - klíčem k porozumění veršů Kyseliny je právě to, že se jim žádným způsobem "porozumět" nedá! :-D
Ale opravdu; myslím to smrtelně vážně. A co víc, zdá se mi, že tady se dostáváme tak nějak k problému, co je to nejen poezie, ale vůbec umění jako takové. A jak mu tedy "správně" rozumět.
On totiž ten obecný problém porozumění umění je u Kyseliny jenom poněkud přiostřenější, protože ona používá s oblibou surrealistických básnických obratů a obrazů.
Surrealistických - to znamená, že jsou to víceméně volné asociace vlastního podvědomí. Ovšem: j a k é k o l i umění je vlastně výrazem vlastního podvědomí - takřečeno svět viděný očima se tu přetváří, přeformovává do nových podob a obrazů, aby tím lépe vynikly určité vlastnosti, rysy, znaky viděného, na které tvůrce chce zaměřit, fokusovat pozornost - svou vlastní i svého čtenáře (posluchače, pozorovatele...).
Někdy jsou tyto umělecké výrazové prostředky relativně jednoduché a jednoznačné; jindy ovšem ne.
"Skákal pes
přes oves
Přes zelenou louku..."
Tak nad těmito verši asi není zapotřebí nějak dlouze si lámat hlavu jejich výkladem, jejich smysl je relativně zřejmý.
"A s nosem v povětří
nechávám promlouvat
svý vlkodlačí sklony..."
- joo, tak to už je něco trochu jiného; tady už je zapotřebí hlouběji podumat o tom, jaké asi bylo zrovna niterné rozpoložení autorky, když zrovna psala takovéto verše...
Zkrátka, básnická řeč je řečí obrazů, dojmů, asociací. Někdy jsou tyto obrazy všem zřejmé, protože je všichni sdílejí, všichni mají tutéž obecnou životní zkušenost.
Ale jindy... Autor-básník (básnířka) loví v mlžných sférách svého vlastního podvědomí, jemu jsou významy jistých obrazů zřejmé - ale jeho čtenář, který má samozřejmě svůj vlastní niterný svět, najednou tápá a váhá, co vlastně mu který básnický obraz má zprostředkovat, jaké asociace a pocity v něm má vybudit.
Obecně bych řekl takhle: čím větší je míra oné neurčitosti, prostor pro ono hledání - tím hodnotnější umění, neboť tím více je v něm fantazie. Ale na straně druhé, tvůrce (básník) musí přece jenom hledět, aby svými vlastními obrazy nesklouzl až příliš daleko od toho, co je ještě vůbec sdělitelné, srozumitelné tomu druhému. Jak svého času ve svých "Dobře utajených houslích" napsal Miroslav Horníček, kriticky se tak vyrovnávaje s tehdejším dogmatem - i poslednímu troubovi srozumitelného - socialistického realismu v umění: "V umění to nemusí být přesně to samé. Ale musí to souhlasit."
To znamená: umění nemusí (a vlastně vůbec nemá) otrocky kopírovat realitu. Ale umění musí být takové, aby z něho bylo možno vypozorovat jeho s o u h l a s n o s t s naším vlastním, žitým světem.
A co se naší milé Kyseliny týká? - Bezpochyby, ona to svým čtenářům někdy nedělá zcela jednoduché, pochopit její snivé básnické obrazy. Ale, když se čtenáři přece jenom podaří v jejích verších objevit souhlasnost se svým vlastním světem, se svým vlastním podvědomím - joj, tak to je pak doopravdy zážitek...
|
12.10.2007 13:41 |
K dílu: Rozhovor v horečkách
|
Jopol
|
Dášo, ty už asi stejně víš, že patříš do - ostatně velice úzkého - okruhu mých oblíbených autorů; ale takováhle báseň, tak to jsem přece jenom nečekal. Jsi třída, tahle báseň má opravdu pravou uměleckou kvalitu.
Přitom bych sám snad ani nedokázal dost dobře popsat, v čem spočívá její niterná intenzita; ale upřímně řečeno, přinejmenším v tuhle chvíli nemám sám vůbec chuť ji nějak hlouběji analyzovat, mám pocit že bych jakýmkoli rozborem narušil její vlastní poetiku. Snad někdy příště.
P.S. To "jeden děleno dvěma" - tady jako by se otvíralo samotné mystérium (dvoj)žití!
|
12.10.2007 13:31 |
K dílu: vysoké cé
|
Jopol
|
Tak s tím myšlením, tak k tomu mně teď něco napadlo: snad právě proto je nám dán dar poetiky, abychom se alespoň tu a tam "osvobodili" od myšlení, od přísné a suše věcné logiky našich životů vezdejších, a abychom našli a objevili jiné dimenze bytí...
A tak i já sám, ačkoli mně samotnému dar poezie není daný, a naopak právě ona oblast myšlení je mým vlastním teritoriem - přesto nebo právě proto i já sám jsem vždycky povděčen, když je mi někým otevřen, přiblížen svět krásné poezie...
A k té politice: velký myslitel Platón svého času tvrdil, že ideální stát by měli řídit velcí filozofové. Ale než se lidstvo dostane tak daleko, třeba by se to napřed mohlo vyzkoušet s básníky? :-)
Jak krásně by přece zněl třeba takovýto dialog s návštěvníkem z daleké ciziny: "Kdo je váš prezident?" - "Óóóóóóó..." :-D
|
03.10.2007 13:29 |
K dílu: vysoké cé
|
Jopol
|
Óčko, já mám pocit, že ty tvé miniatury snad už ani vůbec nemusím číst - jakmile u některé tvé básně vidím kategorii "miniatura", můžu už dávat tip automaticky! :-D
Stejný názor jako "avox": teskníš krásně!...
(To: "šel básník tiše do sněmovny..." - tak to je teda doopravdy gól! :-D - už jenom za to bys měl vlastně dostat extra tip!...)
|
03.10.2007 13:23 |
K dílu: věty**slova
|
Jopol
|
Hmmm... Tak tahle báseň působí dojmem, jako že by mohla opravdu o něčem být, ale nějak tu chybí nějaká ústřední myšenka (alespoň není rozpoznat), která by tomu všemu vtiskla směr a cíl.
Skoro škoda té poslední řádky - silný poetický příměr, potřeboval by ale přesvědčivější rámec...
|
03.10.2007 13:12 |
K dílu: minulý život
|
Jopol
|
Já se po dlouhé přestávce dostávám zase na stránky Písmáka - a s úžasem zjišťuji, jak silná díla tu mezitím vznikla, a která jsem celou tu dobu zmeškal.
Jistě, tahle báseň je snad až trochu příliš upřená jenom do pohledu na marnost věcí lidských (poněkud kontrastu, náznaku něčeho líbezného by jí snad udělalo dobře?) - ale bez ohledu na to, silná, jímavá melancholie bloudícího lidského žití...
|
03.10.2007 13:01 |
K dílu: Na cestu ...
|
Jopol
|
Už potřetí čtu tuhle báseň - a pořád ještě nemohu přijít na to, z čeho vlastně pramení její tklivá, smutnící síla.
Jak tenká, jak zrádná je hranice mezi tím, když se v rodící básni slůvka, básnické myšlenky vzpříčí, nechtějí pasovat jedny k druhým a vytvořit jeden ucelený obraz - a mezi tím, když náhle souhlasí všechno, všechno harmonuje se vším, a výsledkem je náhle něco, co se jeví téměř dokonalostí samou.
Snad že Ufounek tady zase jednou dokázal ukrotit svou lecky až příliš vzletnou fantazii, dokázal ji vtisknout pevnou myšlenku a řád - takže čtenář nemusí klopýtat o otázky, co tím či oním básnickým obratem bylo právě míněno, ale hovoří se tu jasnou řečí přímo od duše k duši.
Krásná, přesvědčivá báseň; to "bez citů pohladí" je vynikající!
A to "...a popřejí šťastnou cestu..." - tak to svým skrytým smutněním až zabolí... Ale je to nádherné...
|
07.09.2007 12:15 |
K dílu: obraz
|
Jopol
|
Ten závěr... Svou ostrou naléhavostí se přímo zařízne do prostoru...
Pokud se položené otázky týká, pak odpověď je obsažena už v ní samé: totiž právě v tom, že tohle zůstane otázka věčně nezodpovězená a nezodpověditelná...
|
07.09.2007 12:07 |
K dílu: kosí mokrá
|
Jopol
|
Ad Martinez: právě proto jsem tam také vymezil to "skoro"; ovšem na straně druhé, alespoň ty miniatury se kterými jsem se tady dosud setkal já, měly v naprosté většině opravdu něco do sebe. Ovšem to může být prostě a jednoduše tím, že já naprosto nečtu všechno, nýbrž "své" autory si dosti restriktivně vybírám...
|
01.09.2007 19:58 |
K dílu: kosí mokrá
|
Jopol
|
Kdo se pustí do poezie miniatur, ten má téměř automaticky u mně dost velký bonus: skoro vždycky je tu - pod zdánlivě jednoduchým, až banálním povrchem - skryto něco hlubokého, něco nevyslovitelného...
|
01.09.2007 19:55 |
K dílu: Nechci
|
Jopol
|
Závěr až černočerně silný, jak jsem to doposud znal snad jen od jisté Michaely.
A podobně i počátek; ale jinak, básnická třída jako vždycky od Kyseliny. (I když protentokrát, ta středová pasáž se mi zdá být přece jenom poněkud méně výrazná než obvykle.)
|
01.09.2007 19:46 |
K dílu: morálka
|
Jopol
|
Óčko: to nevýslovné věčné kouzlo tvých miniatur!...
|
16.08.2007 13:44 |
K dílu: DusiTRIO v lázních ***
|
Jopol
|
Tak tohle je zajimave srovnani - vlastne jsem sam nemel ten pocit, ze by to bylo nejak podobne mne, ale po tom poukazu, mozna ze na tom prece jenom neco je. Ale to je asi proste tim, ze s Ufounkem vseobecne mame asi dost podobne vnimani hudby. Jenomze ja spis ubiham do filozofie, zatimco ona je vic citovejsi. Coz je ovsem jedine dobre, natolik procitene vyliceni konkretniho hudebniho zazitku bych ja sam podat nedokazal.
|
04.08.2007 17:32 |
K dílu: k ránu z báru
|
Jopol
|
"Škrtnout závěr"? - Vždyť to by bylo asi to samé, jako z prstenu vyhodit kámen - teprve tou poslední řádkou celá báseň dostává svůj smysl!
|
04.08.2007 17:28 |
K dílu: v trávě
|
Jopol
|
V ráji - v pekle?...
Někdy je to úplně nejdůležitější, dokázat především najít sám sebe...
|
04.08.2007 17:12 |
K dílu: pohřební
|
Jopol
|
Michaelo!... Co ti jenom k t o m u h l e říct - jakým to jenom zázrakem dokážeš, z pohřební nálady udělat strhující drahokam umění...
|
30.07.2007 11:51 |
K dílu: Stud v ní ...
|
Jopol
|
Tohle je tak trochu půl na půl: je tu jasná osobní výpověď, upřímná a tím silná a i v tomto smyslu básnicky povedená; na straně druhé, leckteré básnické obrazy jsou až příliš kryptické.
|
30.07.2007 11:37 |
K dílu: dopis
|
Jopol
|
Začátek velice silný; závěr taky, jenom střed se mi zdá být spíš jenom nějakým přemostěním mezi začátkem a koncem.
|
20.07.2007 13:40 |
K dílu: O tajném životě kolejí
|
Jopol
|
Ano, "Jopol ještě pořád žije" - i když jsou jistá internetová fóra, kde by se jistí jejich účastníci nejraději postarali o opak... :-D
P.S. Také jsem napoprvé něco zapomněl - přidat hvězdičku, tímto to napravuju...
|
19.07.2007 22:39 |
K dílu: O tajném životě kolejí
|
Jopol
|
Takže, Kyselina přece jenom už zase píše básně! - A já už jsem pomalu ztrácel naději... :-) Přece jenom, něco tu chybělo, v té době tvé tvůrčí pauzy!
A co říci k tvým novým veršům? - Náročné jako vždycky, mnohovýznamové jako vždycky (a tím chudáka Jopola matoucí jako vždycky! :-D). Je dobře, že jsi zase tady...
|
06.07.2007 23:36 |
K dílu: na okraji srdce
|
Jopol
|
Tedy, Óčko, v tuhle chvíli mě přivádíš skutečně do úžasu: nejsi náhodou vedle svého básnění taky ještě černokněžník, věštící z křišťálové koule? - Jeden z těch, s kterými v současné době vedu urputné boje, je skutečně "chytrý milionář" - v každém případě podnikatel, s kterým vedeme na jednom fóru dosti ostrou diskusi o tom, co je to vlastně sociálně spravedlivá společnost!
|
06.07.2007 13:34 |
K dílu: Těžká skvrna
|
Jopol
|
Rádo se stalo; já jsem vlastně dost hodně náročný čtenář, ale když vidím kvalitu, rád vyjádřím svoje uznání.
|
06.07.2007 13:32 |
K dílu: na okraji srdce
|
Jopol
|
Tedy, tímhle způsobem rozebrat moje jméno, to by mě samotného nikdy nenapadlo; na něco takového člověk asi opravdu musí být básníkem! :-D
Ovšem, musím přiznat, v současné době se pohybuji převážně na těch polích válečných, v bojích lítých, a někdy s velice podlým nepřítelem...
|
06.07.2007 00:21 |
K dílu: na okraji srdce
|
Jopol
|
Óčko, tys tohle sice nezařadil do miniatur, ale mně to jde dost tím směrem, a ty víš jakou mám pro (tvé) miniatury slabost, čím stručnější a kompaktnější tím lepší; kterýmžto úvodem jsem ti zřejmě už prozradil že se mi to - zase jednou - líbí...
V této úsečné poetice cítím propast - ale propast magické mnohovýznamovosti...
|
02.07.2007 22:49 |
K dílu: Těžká skvrna
|
Jopol
|
Stejně jako u tvé minulé básničky: máš zřejmě opravdu smysl pro subtilní jinotaj (natolik subtilní, že zřejmě ne každému čtenáři je bez dalšího srozumitelný a přístupný).
To "aby nemusel narazit" je vynikající!
|
28.06.2007 23:40 |
K dílu: poutní II
|
Jopol
|
Michaelo... Tak nějak se blíží - a to zjevně dosti rychle - chvíle, kdy já už prostě vůbec nebudu mít slova, kterými bych v dostatečné míře mohl vyjádřit obdiv k tvému básnění!
Ten závěr - to je síla!
|
24.06.2007 20:31 |
K dílu: Pro Blanku (pro Prahu)
|
Jopol
|
I po opakovaném přečtení, s odstupem času: Ufounku, tohle je jedna z tvých nejlepších básní, lehounká a jakoby sama běžící, jako by se tu slůvka poskládaly samy, všechno tu pasuje dohromady, není tu nic navíc ani moc málo, je to fantazie obyčejného dne, se silným vyzněním...
Už jenom tím úvodem "U kyvadla jsem nejšťastnější..." jako bys zasáhla terč přímo do černého, otevřela jsi tu průhled do krásně poetického světa...
|
24.06.2007 20:24 |
K dílu: poutní
|
Jopol
|
Ne, "absurdní", to bych neřekl, když tak spíš něco ve směru surrealismus, ale musí se to vzít zcela vážně, já vím je to hrozně těžká věc do toho vniknout, například Kyselina píše surrealisticky a já jsem měl na začátku s jejím způsobem poezie hodně problémy, teprve po čase se mi podařilo do toho proniknout a pochopit, co vlastně v její poezii vězí za poklady...
|
24.06.2007 20:16 |
K dílu: Severní dravci
|
Jopol
|
Já - i po několikátém přečtení - pořád tak dost dobře nevím, kam tuhle báseň vlastně zařadit, jak ji ohodnotit...
Takže jenom tak bez záruky: mám pocit, že báseň by svou výpovědí opravdu mohla být až fascinující, ale že by to chtělo přece jenom to nějak trochu "odlehčit", udělat trochu kompaktnějším; takhle je to při čtení tak trochu jako by se člověk musel prodírat houštím, stále hledat kudy vlastně cesta vede...
To "chytnout dravce dovedem" je výborné!
|
24.06.2007 20:08 |
K dílu: poutní
|
Jopol
|
Ad Honzyk: tak teď tedy opravdu tak docela nevím, jestli se mnou souhlasíš, anebo přece jenom spíš naopak... :-D
Ono se asi jedná o tu "mnohovýznamovost" - to je něco tak naprosto subtilního, neuchopitelného, že se to v podstatě vůbec nedá definovat (nebásnickými) slovy. Člověk to buďto vycítí, anebo ne. Zrovna dneska jsem četl chválu jednoho spisovatele na humor Wericha, Voskovce, Horníčka - že ten nebyl polopatistický, ale věci se tam vždycky jenom "naťukly", a zbytek si člověk musel domyslet už sám. No, a já bych řekl, že stejně tak Michaela tady věci jen tak "naťukla" - a je na nás, jestli my si ten zbytek dokážeme domyslet...
|
24.06.2007 20:00 |
K dílu: michaela
|
Jopol
|
Svou chválou tvých miniatur bych se už jenom opakoval; a tak se pro tentokrát jen omezím na * ... :-)
|
24.06.2007 19:57 |
K dílu: Ucouraná
|
Jopol
|
Tak tuhle báseň je zapotřebí přečíst si (alespoň) dvakrát: napoprvé se nechat vést přední linií vyprávění, až k překvapivému zvratu v závěru; a napodruhé - tam tak nějak člověk začne vnímat, že tady jde asi o něco o hodně víc...
V téhle básni opravdu něco je...
|
24.06.2007 19:49 |
K dílu: poutní
|
Jopol
|
Michaelo, ty jsi v poslední době snad každou novou básní lepší a lepší!
Co dělá poezii poezií, je to, když ukazuje jakoby "jinam", než co se tu napohled zdá být - a přesně tak je to tady, je to až fascinujícně mnohovýznamové...
|
19.06.2007 23:02 |
K dílu: V místě ...
|
Jopol
|
No, díky za uznání; ale s tím "průměrným čtenářem", to samozřejmě nebylo míněno tak docela vážně, ale v tu chvíli se tam v podstatě nic jiného napsat nedalo.
Že prý "rád čteš mé kritiky" - já teď pročítám všechny Ufounkovy básně systematicky od první až do konce, chci věci přijít na kořen, co v nich vlastně vězí; zatím jsem ale k tomu připsal spíš jen pár krátkých poznámeček, tohle byl první delší komentář. Takže jestli tě to opravdu zajímá, jestli zase ještě napíšu něco zásadního, pošlu ti avízo.
|
19.06.2007 13:06 |
K dílu: V místě ...
|
Jopol
|
Tak s touhle básní mám opravdu velké potíže, jak ji ohodnotit. Na straně jedné krásně citlivá poetika, se silným vyzněním; na straně druhé... Je tu nějaký rušivý element, který se dá jen velice těžko popsat. Tak trochu, jako by se zde proplétaly dva zcela různé prameny vyprávění, které jen zčásti spolu navzájem souvisí.
Klíčem k tomu je snad hned ten první verš:
Stála v místě setkání,
dotyků,
váhání vzájemných
- tak až dosud je to právě ta krásná, bez dalšího srozumitelná a čtenáře oslovující poetika; jenže pak k tomu, zcela nečekaně a bez rozpoznatelné souvislosti, přistoupí ono:
"zatají se..."
Tím je nějak přetržena nit, sled poetických obrazů, čtenář ztratí souvislost, musí náhle znovu hledat, co tu vlastně má být řečeno. A tohle se netýká jenom téhle básně, naopak tenhle styl profiluje vlastně většinu tvé tvorby.
Tak tolik na stranu jednu; jenže na straně druhé, zrovna a právě tahle "dvojkolejnost" ti umožnila vytvořit ten silný závěr, kde ona nečekanost, tento jakýsi "protipohyb" je náhle největším plusem básně, totiž ono podivuhodně, znepokojivě mnohovýznamové "naladí se?..."
Takže, milý Ufounku, můj celkový závěr tady by byl: ano, pěstuj si nadále svůj vlastní styl, je v něm něco neobvyklého, jedinečného; ale dávej si přitom velký pozor, je v tom zároveň něco velice ošidného, co tě velice rychle může převést na špatnou kolej, na které tě průměrný čtenář (jako já, například :-D) dost dobře nedokáže následovat.
|
14.06.2007 23:10 |
K dílu: Holčička
|
Jopol
|
Ten závěr, tak ten má tedy opravdu sílu, to se zaryje do duše... Dosud asi tvoje nejlepší.
|
14.06.2007 23:05 |
K dílu: Havraní včely
|
Jopol
|
Tak v téhle básni se toho zdá být ukryto opravdu docela hodně...
To jediné, co by se snad dalo trochu vytknout, že některé obraty působí lehce nesourodě, například to: "zakalené, procitlá, zasažené osudem..."
|
12.06.2007 13:08 |
K dílu: pieseň môjho kmeňa
|
Jopol
|
Do třetice: silný závěr; ale opět: jako by ten text předtím tak úplně nesouvisel, nesměřoval k tomu závěru. Já vím (tedy alespoň myslí si to :-D), že je to tvůj úmysl, že tím chceš docílit efektu kontrastu; ale nějak se pořád zdá, že by to chtělo ještě nějak víc dotáhnout, navzájem provázat společnou myšlenkou. Takhle to přece jen (podobně jako v minulých případech také) působí trochu tak, jako by poslední sloka byla o něčem trochu jiném nežli ty předtím).
|
12.06.2007 12:59 |
K dílu: pútnik s mušľou bez palice
|
Jopol
|
Opět: silný závěr! Ale i souhlas s Aššurballitem: snad by tomu udělalo dobře, kdyby to bylo trochu kompaktnější, sevřenější. Já vím, ty jsi tady chtěla vylíčit celou tu atmosféru okolo, ale přece jenom se zdá, že toho bylo trošičku příliš. I když to snad ani není otázka množstsví, sám nevím jistě...
|
12.06.2007 12:53 |
K dílu: DEŇ PRECITLIVENÝCH NECHTOV
|
Jopol
|
Silný závěr!
|
12.06.2007 12:49 |
K dílu: V NERASTE
|
Jopol
|
Ne zcela snadno se mi vstupuje do této básničky; je v ní (za ní) nějaký jiný pohled na svět než ten můj; a přece je v ní něco, co přitahuje, jakási zvláštní ne-smutná melancholie...
|
10.06.2007 13:14 |
K dílu: pro jednu holku
|
Jopol
|
Myšlenka výborná, ale rým se zdá být poněkud mechanický, jde to dost na úkor poetiky, což je škoda. Zdá se, jako by tady z tebe opravdu víc mluvily uražené emoce nežli půvabné hlasy múz, proto jsi to tak "osekal". Možná že by stálo za to, za čas až se emoce trochu uklidní, to téma znovu ztvárnit, trochu poetičtěji, méně plakativně?
|
10.06.2007 13:03 |
K dílu: II..I
|
Jopol
|
Slibný, poetický úvod; ale to další z toho nevyrůstá organicky, těžko se tu hledá souvislost textu.
|
10.06.2007 13:00 |
K dílu: CHCH..CH
|
Jopol
|
Poněkud "rozházené", bylo by zapotřebí dát tomu nějakou jednotící linii...
|
10.06.2007 12:57 |
K dílu: Jsem ....
|
Jopol
|
Zajímavé...
|
10.06.2007 12:54 |
K dílu: Hořknoucí
|
Jopol
|
"Jsem nic a možná víc
- tak kdy se dokreslím..." - hluboko jdoucí úvaha (nebo snad sten?)
|
10.06.2007 12:46 |
K dílu: HH ..H
|
Jopol
|
Tohle je poetické...
|
10.06.2007 12:37 |
K dílu: (NE) vina
|
Jopol
|
Totéž jako předešlá, silný závěr.
|
10.06.2007 12:26 |
K dílu: (Ne) věsta
|
Jopol
|
Ten závěr je opravdu silný...
|
03.06.2007 14:19 |
K dílu: břízky
|
Jopol
|
Jako by v tom bylo ukryto něco velmi hlubokého; tak hlubokého, že se to snad vůbec ani nedá pojmenovat...
|
30.05.2007 23:26 |
K dílu: polohy
|
Jopol
|
Je to jako (skoro) vždycky neobyčejně silné svou emocionální syrovostí. A ten začátek je opravdu vynikající!
"Jen sobě stojím na ramenou
a nemohu se unést" - jenom tohle úvodní dvouverší by vlastně stačilo na kompletní miniaturu, s až drasticky silným emocionálním nábojem.
(Jen s tím závěrem bych tak docela nesouhlasil - já bych naopak řekl, že jsi zcela mimořádně upřímná, alespoň vůči nám ostatním tady!)
|
25.05.2007 12:34 |
K dílu: MODLITBA
|
Jopol
|
Jesienko, ty teď píšeš nějaké opravdu složité verše! (Nemá to náhodou co dělat s tvojí maturitou? :-D) - Tuhle báseň se mi podařilo pochopit až na třetí pokus...
Co k tomu říci? - Teď když už jsem to pochopil mohu se vcítit do tvého básnického obrazu; ale na straně druhé, přece jen zůstává dojem, že by to bylo chtělo trochu "urovnat", aby čtenář pořád znova nemusel hledat, kudy vlastně vede cesta...
|
25.05.2007 12:25 |
K dílu: HLINA
|
Jopol
|
Tahle báseň se mi zdá být až poněkud příliš úsporná; je sice pravda, že právě ty nejkompaktnější verše jsou mnohdy ty nejlepší, ale v tomhle případě by čtenář asi přece jenom měl zapotřebí být poněkud více uveden do "příběhu", aby si o něm mohl vytvořit svůj vlastní obraz.
|
25.05.2007 12:21 |
K dílu: FENESTRA LUTEA WINDOWS BLUE
|
Jopol
|
Není zcela jednoduché do této básně "vstoupit"; na straně jedné jakoby nezávazné hříčky se slovíčky, náběhy do surrealismu; a na straně druhé do existenciálního záporna přiostřený závěr. Asi to byl záměr, tenhle kontrast uměleckých prostředků; ale přece jen to tak trochu budí dojem, že to tak zcela nepasuje dohromady.
|
25.05.2007 00:01 |
K dílu: probuzení
|
Jopol
|
Zdá se mi, že ze všech tvých dosavadních básní je tahle ta nejpoetičtější; a proto bych řekl, že zároveň snad i ta nejlepší.
P.S. Michaelo, poslal jsem ti dvě odpovědi, ale nejvím jestli ti došly (jedna určitě ne, druhá nevím). Takže pro jistotu do třetice: kdybys měla chuť abych ti podrobněji odpověděl na tvůj mail, musela bys mi dát nějakou adresu, která opravdu spolehlivě funguje.
|
21.05.2007 21:50 |
K dílu: To Velké
|
Jopol
|
Já to řeknu takhle: jakékoliv skutečné umění (do kterého počítám i poezii) má být v prvé řadě o něčem; to jest, má jít do hloubky. To ovšem automaticky vylučuje jednoduchost, pokud si pod jednoduchostí představuješ nenáročnost. Pokud je pro tebe nejdůležitější jednoduché vyvolávání pocitů, pak nejsi už v oblasti umění, nýbrž obyčejné zábavy. V tom případě báseň takovéhoto druhu opravdu není nic pro tebe.
|
20.05.2007 19:04 |
K dílu: To Velké
|
Jopol
|
Tak tohle je opravdu velkorysý postoj. Je to asi takové, jako když chudák jde kolem zlatého pokladu, a říká si: "Kdybych se jenom sehnul, mohl bych být bohatý. Ale nechce se mi, byla by to pro mě příliš velká námaha."
|
18.05.2007 19:38 |
K dílu: zase se mi vrací touha... která mě povyšuje alespoň trochu nad linii reality...
|
Jopol
|
Ó vy nemohoucí spáči - smrt svou vlastní jednou zaspíte! A ve svém mrákotném dřímání, kolem paprsků světla se potácíte, ničeho nevidouce! A pokud pro věci hlubší porozumění nemáte, pak alespoň odsudky svými šetřete!
- No, fakt je, že i veršovaná poezie Michaely je dosti náročná, je zapotřebí do ni vniknout, není to záležitost pro každého. A teď, když - pokud vím poprvně - udělala pokus svou poetiku vyjádřit prostřednictvím prózy, je to záležitost samozřejmě ještě obojetnější. Nechci tvrdit, že se jí to podařilo dokonale, tak trochu tu obíhá kolem něčeho, co asi sama dobře neví jak nazvat (kdo by to také věděl?); ale všeho všudy, je to o něčem - alespoň pro toho, kdo je schopen a ochoten naladit se na její vlnu. Ta úvodní kontrapozice ticha vnějšího a vnitřního - tak to má v každém případě hloubku až vysloveně filozofickou.
Michaelo, ty svým způsobem poezie asi už nikdy nestrhneš velké davy; ale co mě se týká, je mi to, co přichází od tebe, cennější než přinejmenším devadesát procent všeho, co jinak je možno na tomto serveru uvidět.
|
26.04.2007 22:25 |
K dílu: V prostoru duše ***
|
Jopol
|
Aaahh... Tak s tím "Podívej kvete růže" - tak teď se mi najednou něco vynořilo v hlavě, z propastí mé paměti (sám bych vůbec nevěřil, že si něco takového ještě vůbec dokážu vybavit, po těch letech; že by to s mou pamětí ještě pořád nebylo až zas tak hrozné? :-D).
Ale jinak ta poznámka o zpěvu: ano, to je přesně ono, asi každý z nás, kdo se kdy pokusil něco jakýmkoli kreativním způsobem vytvořit, ví a chápe o čem je řeč - dokud je to jen uvnitř nás, je to nádherné, ale jakmile to opustí chráněný přístav našich pouhých snů a představ, nějaký démon to najednou znetvoří v něco příšerného...
|
26.04.2007 22:00 |
K dílu: V prostoru duše ***
|
Jopol
|
Hmmm... Tak tady bych potřeboval trochu nápovědu: co máš teď konkrétně na mysli?
|
24.04.2007 13:14 |
K dílu: kavárna
|
Jopol
|
J-Ó, tak tohle je poetické...
|
24.04.2007 13:12 |
K dílu: V prostoru duše ***
|
Jopol
|
Jó, kolik já už měl v životě nádherných myšlenek... Jenže v tom je právě to prokletí tvorby, ať v jakémkoli oboru: člověk má ve své představě dokonalý obraz toho, co chce vytvořit - ale jakmile sáhne po psacím náčiní a chce ten svůj krásný sen nechat stát se skutečností, tak náhle všechno to, co ještě před chvilkou bylo tak průzračně jasné, najednou ztěžkne olovem, slova řeči z lehounce poletujících motýlků se stanou těžkými neforemnými kládami, nohy vlastní fantazie předtím uhánící vpřed se najednou zaboří hluboko do močálu naprosté ztráty inspirace... Zkrátka, něco opravdového vytvořit, to opravdu není jen tak - chce to nějaký ten talent, hodně práce na sobě samém, a nakonec nějaký ten polibek náladových Múz by taky neměl chybět...
|
24.04.2007 13:03 |
K dílu: To Velké
|
Jopol
|
Tak s tím "divným patronem" můžeš mít pravdu (:-D); ale jinak abych tě uklidnil: já taky nesnáším ranní vstávání - a nazítří musím vstávat už v půl šesté!
|
23.04.2007 23:53 |
K dílu: To Velké
|
Jopol
|
No, když už jsem nějak přežil náraz s onou šamankou, tak nějaká ta "bosorka" navíc mě už snad taky neporazí... A jinak, právě jsem poslal na kutě Ufounka, takže ty se tam můžeš odebrat taky; já to tu snad ještě nějako chvilku vydržím (mám dopoledne volno, heč!)
|
23.04.2007 23:45 |
K dílu: To Velké
|
Jopol
|
:-D :-D
|
23.04.2007 23:33 |
K dílu: To Velké
|
Jopol
|
No, ten pocit mám ovšem taky; ona je sice svým hlavním povoláním šamanka, takže už by měla být na leccos zvyklá, ale jak by takové experimenty se svou vlastní poezií strávila, tak to opravdu nevím, nevím...
|
23.04.2007 23:28 |
K dílu: To Velké
|
Jopol
|
No, já sám jak známo básník nejsem, takže toho asi moc nevyužiju; ale že bych tuhle nabídku poslal samotné R. Fischer-Fackelmannové? :-D
|
23.04.2007 23:27 |
K dílu: V prostoru duše ***
|
Jopol
|
Jestli se musí vždycky chápat? - Tak tohle mi trochu připomíná jednu vlastně klíčovou větu M. Horníčka, tuším z jeho slavných "Dobře utajených houslí", když se vyrovnával s víceméně povinným "socialistickým realismem" v umění: (V pravém umění) "nemusí to být přesně ono; ale musí to souhlasit".
A tak bych s touto výpůjčkou od velké osobnosti české kultury řekl, že i poezie naprosto nemá povinnost být "realistická", aby mohla být "chápána" ve smyslu logiky; jenže na druhou stranu se musí nacházet v souhlasu s niternými prožitky potenciálního publika, jinak nedojde k rezonanci. A tak bych se tu spíše přiklonil k názoru Dáši: ten první odstavec skutečně čtenáři otvírá okno do poetického, ale jemu srozumitelného světa; zatímco v dalším jsou používány až příliš kryptické básnické příměry, než aby mysl čtenářova jimi nemohla být přespříliš přetížena...
|
23.04.2007 23:11 |
K dílu: Zatoulaná **
|
Jopol
|
No, ono asi záleží na tom, na co tu člověk zaměří svou hlavní pozornost: jestli na poetiku výrazu, anebo na obsah sdělení...
|
23.04.2007 23:08 |
K dílu: To Velké
|
Jopol
|
Tak na něco takového jsem měl sám příliš málo fantazie! :-D
|
23.04.2007 13:30 |
K dílu: Zatoulaná **
|
Jopol
|
Že tohle "není smutek", nýbrž tvé "chvíle z úterního večera"? - A je to opravdu rozdíl?
Já vím, mohl jsem použít i silnější výraz, ale nechtěl jsem...
|
21.04.2007 15:35 |
K dílu: intoxikace
|
Jopol
|
Není to vůbec lehká věc, dokázat se ponořit do nitra téhle básně; ten obzvláštní oblouk od "a nevěřím v boha" až k s jakousi podivnou naléhavostí kladené otázce "tak kde je teď ten měsíc?".
Snad má pravdu "sininen", že je to celé "trošku psycho"; ale na straně druhé se zdá, jako by tu bylo něco víc, něco nedefinovatelně znepokojivého...
V každém případě, má to úroveň!
|
20.04.2007 13:27 |
K dílu: Okliky ..zkratky **
|
Jopol
|
No, pokud by tě to poněkud blíž zajímalo, "prozradím" ti na Ufounka jedno malé tajemství: on (ona) má totiž opravdu takový svérázný, někdy až extrémní způsob poetiky - když to vyjde, je to vynikající, ale když to "nesedne", tak je s tím dost potíž. Ale celkově to vidím jako (velké) pozitivum: jenom ten se může dostat opravdu daleko, kdo si od samého počátku klade mimořádné cíle...
|
20.04.2007 13:19 |
K dílu: Okliky ..zkratky **
|
Jopol
|
No ano, v tomhle máš naprostou pravdu (chtěl jsem to vlastně původně zmínit sám) - jenže to je taková Ufounkova specialita, že někdy dospěje k názoru, že vědomé porušení gramatických pravidel má v daném případě nějaký hlubší básnický smysl, a nedá se přesvědčit o opaku. (Pokud se ovšem v daném případě nejednalo čistě o překlep. :-D)
|
20.04.2007 12:28 |
K dílu: Okliky ..zkratky **
|
Jopol
|
Ufounku, zdá se mi, jako by tvoje poslední básničky šly někam víc do hloubky, je o nich zapotřebí víc přemýšlet, každé jednotlivé slovo jako by mělo svůj vlastní, poněkud tajuplný význam... Není to ještě úplně stoprocentní, ale jako by tvá poezie tady získávala nějakou novou kvalitu...
To "ucítím pohled žlutého vánku" je krásné!
Ad Dáša: "snové místa se dnem" - to bude asi právě ten jinotaj, když se naše sny potkávají (a srážejí) s naším obyčejným všedním dnem. Chápu to správně, Ufounku?
|
20.04.2007 12:12 |
K dílu: příchutě
|
Jopol
|
domin.go to už řekl za mě...
|
19.04.2007 23:10 |
K dílu: Zatoulaná **
|
Jopol
|
Hluboké, až znepokojivě...
A smutné, až zamrazí...
Ufounku...
|
19.04.2007 13:26 |
K dílu: jarní
|
Jopol
|
Je vždycky fascinující, když se naprosto destruktivní pohled na svět přece jenom dokáže potkat s citlivou poetikou. Mám pocit, Michaelo, že právě a přesně tohle je tvoje "specializace"; a když se ti podaří tohle vlastně nespojitelné přece jenom spojit dohromady, píšeš krásné věci.
|
18.04.2007 23:21 |
K dílu: Do slunovratů ...
|
Jopol
|
Každý z nás se "předělává" v podstatě každým okamžikem; obzvlášť když člověk se s někým/něčím novým setká - s něčím, co mu ukáže nějaký nový pohled na vlastní život, na život vůbec.
Mně to taky trvalo delší dobu, než jsem do tohoto textu pronikl; jestli jsem teď alespoň trochu jiný? - kdo ví...
|
16.04.2007 12:28 |
K dílu: Do slunovratů ...
|
Jopol
|
Slunovraty... Svátek slunovratů... Pohanský svátek, výkřik radosti nad přestálou zimou, těžkou, krutou, smrtelnou... Jak lehce se v takové chvíli eurofie zapomene, že zákonitě a neodvratně přijde zima příští, studená, nevlídná...
Co s tím? Rada nesnadná; snad vystavět si teplejší příbytek, ve svém žití - to ale nejde jedním rázem, k tomu je zapotřebí hodně práce, a i vědění, kterým směrem své úsilí napřít.
Tak co, Ufounku: uhádl jsem teď už správně, čeho ses svou básničkou dotkla?
|
13.04.2007 12:41 |
K dílu: Do slunovratů ...
|
Jopol
|
Já tak nějak vůbec nevím, jak bych vyjádřil můj pocit z této básně, a tak si vypomůžu slovy z jednoho filmu: něčeho ses tu dotkla, Ufounku - něčeho zřejmě důležitého; jenomže já přesně nevím čeho...
Musím se k tomu ještě vrátit, s odstupem, pak možná budu vědět trochu víc...
|
11.04.2007 23:06 |
K dílu: To Velké
|
Jopol
|
Zajímavé; většinou je tomu tak, že čtenáři hodnotí dílo autora; ale v tomto případě já to trochu obrátím, a dovolím si ohodnotit "svého" čtenáře. Muchotravko, že jsi z takovéto jednoduché básničky dokázala vytěžit takové množství vlastních úvah a myšlenek, je skutečně obdivuhodné. - Já pro svou osobu musím přiznat, že když jsem tu básničku četl poprvé, pociťoval jsem ji tak troch spíš jako osten proti sobě samému - sám jsem byl v té době totiž až příliš utopený ve světě toho "Velkého"; a trvalo mi hodně dlouhou dobu, než jsem dokázal pochopit hlubokou moudrost oněch veršů...
|
07.04.2007 10:56 |
K dílu: další dobrou noc
|
Jopol
|
Tak tohle je nějaká úplně jiná Michaela, kterou ještě neznám: snivě poetická, bez ostnů naježených proti světu, jako by najednou objevila, že i život může mít v sobě něco krásného (i když s tím malým "ale" na konci...). Líbí, hodně.
|
06.04.2007 18:27 |
K dílu: dobrou noc
|
Jopol
|
No jo, Michaelo - tak trošku problém je v tom, že alespoň pokud vím, tak tady na Písmákovi nějaká kategorie "pohlazení" ještě zavedena nebyla! :-D
Ale jinak: já bych opravdu hrozně nerad, kdybys ty mé rozbory chápala tak, že se mně tvá miniaturka nelíbí jako taková - úplně naopak, moc se mi to líbilo, až jenom právě na ty tři poslední slůvka nakonec... Ale i ten závěr opravdu není žádná "tragédie"; jenom jsem ti prostě chtěl sdělit můj názor, že i tohle by snad bylo možno vyjádřit trochu poetičtěji (sám nevím jak, ale já nakonec nejsem básník...)
|
06.04.2007 17:46 |
K dílu: dobrou noc
|
Jopol
|
No ano, to jsem si domyslel, že je to pro někoho úplně konkrétního; jenže kouzlo poezie - alespoň podle mě - je právě v tom, že věci napohled jednoznačné se vyjadřují jaksi "oklikou", ne přímo. Ale jinak: samozřejmě, je to tvoje básnička, byl to jen čistě můj osobní názor.
|
06.04.2007 11:43 |
K dílu: což je problém
|
Jopol
|
Omlouvám se, že jsem to vztáhl na sebe; působilo to takovým dojmem. Dobře, beru zpátky.
|
06.04.2007 11:42 |
K dílu: Navázání ...
|
Jopol
|
Tedy, Ufounku, čte se to pěkně, to jak chceš k nám; ale - nepřeceňuješ nás tak trošku? Tedy nás ostatní; takhle to působí trochu tak, jako by my jsme měli něco navíc, co ty nemáš. A já bych si troufal naopak vědět hned o několika takových, kteří by se nechali docela rádi pozvat zase do tvého vlastního světa, do toho tajemného světa ufounčího...
|
06.04.2007 11:37 |
K dílu: což je problém
|
Jopol
|
No, díky za uznání; až na to, že já jsem to "neshrnulA", nýbrž shrnul... :-D
|