Písmák Django = Bdím
Banální minuty
taví sekundy v hodny
roky v životy
nezbytně.
Předčasné loučení
večerní tóny
deště
na Její tváři
dvě noty za minutu
bezdotyková
vítr hledá cestu
ve větvích podzimu
na neklidné louce
Jejích vlasů
Šachy s Julií
Hrajeme si prastarou hru šachu
na kočku a na myš říznutou karambolem
asi jsem na tahu, to ostatně všichni
pořád
Utopenci pražských nocí
Utonul jsem ve starých
stojatých myšlenkách
v plicích sny
pod kůží lezavý chlad
Dům mrtvých panen
Zemřela, už není a o to víc se ji bojím potkat Tak jako každá jiná Všechny jsou mrtvé a žijí dále lžu si a naříkám proklínám svou slabost prosím paměť o smilování A znovu se bojím zrození té jisté implikaci smrti ne pro smrt samotnou jen pro to vlastní nesmíření Kaji se, vrah odmítaje život kvůli umírání Všechny jsou mrtvé a žijí dále v mém domě v domě k nevydržení.
Přetvářka
Dím: Panepřez mé dlanědávám na něchladnou tvářzkryji skroměv Božím domězmínku o měpod oltářZase v letuspílám světuvšak si pletusvatozářJednou ztratímto co zlatímale zatím. otrokář.
Dvě minuty před probuzením
poslední dlouhý tóna pak chcípnivečerní slepotonenastal ještě časbudit ovce do nové lžinyní zvané čtvrtekale my - bez druhých tváříparfémuvímeže se neliší od středyz týdnekdy zemřel caligulaale sluncegestapo pro lidské snyneslyšínechcenezlobím seje to jeho práce.
prvním ranním
noc spěchá domůzabít den názvemvčerejšekprobudit bolesti hlavyzhasit lampyukliditnedožité snyvypustit novou depresinedělního dopolednebez děje.
to jen vánek unáší mikrotenové sáčky
Bílé holubice poletují větrema pak dosednou do příkopůkolem silnica život jim vrátíjen polibek tvých vlasůzpomalující časNesmíš se bát vráseka šedin tvých osudovýcha zásadních hodinkdy se nic nedějeA ty řekneš žejen vánek unášímikrotenové sáčky.
Princův epitaf
Dívám se na mrakyjdoua já stojímtisíce cesttisíce zavřených dveříDívám se na mrakyjdouuž nechytí je žádný telegrafní dráta mne drží jen pocit bytíchvála vodce.
Spontání večer
Pod větvemi topoluna zádechv tónech falešné a podmanivé kytaryza kulisou nocis tíhou vodky pod víčkybez hrané něhyspontáněonanuju.
Vražda vlastního stínu
Tam, kde logika končítam to začínáBoddahuMožná, že déšť nachvíli schladísemknutost tíživých stínůpokoje, ve kterém jsi vlastní vůlíuzamčenBoddahuStrach, strach z ničehoz nezměn a otupělostize života a lidské řečipochopíš jen tyBoddahuBohatství a štěstíopíjí mysl podlomenouvlastním přesvědčenímgenialityBoddahuCesta se ztratilaa v pohledu zpět přehlédlsskrytá světla za depresí tmy-schválněBoddahu. Se zbraní u spánkucítíš realitu chladného kovu hlavněa ač nejsi připraven žítcítíš, že není ještě čas umíratDluh k sobě není splacenBoddahuJsi špatným rádcemproto ti smrt slušíBoddahu.
Mé slepecké brýle proti otupělosti
Umělá světla uliceve tmě červené neonyměsíc, hvězdy a družicezakryly černé krajónyOdlesk v modrých očích dívekskryté světlo mezi stromyharmonii ladných křivekgeniální palidromypaprsky jitřního sluncenekonečnou zeleň lesůtlející list v nahé tůňcena oltář slepoty nesunemohu už vidět vícebídu, hlad a utrpeníválkou podřezaný jícenklid určený k zapomněnívypích´ jsem si obě očijako pštros s hlavou v pískuneodsuďte tento počinnedávejte přednost tiskua jiným médiím.
Píseň pro skrytého blázna
Jednou přijde déšť a ty opustíš místo u okna poběžíš mu vstříc Jednou přijde déšť a jeho kapky budou notami podkrovního blues Jednou přijde déšť ty zahodíš plášť a necháš se nést seslanou vláhou Jednou přijde déšť odplaví všechny myšlenky tvých let a zbydou jen snyJednou přijde déšť.
Chladná stopa za doznívajícím člověkem
a uvnitř křičítichý blueszbyly jen tři notyostatní jsem rozdala uvnitř křičínenávistk nenávistike smutkůmke kladivu na mém spánkudrtícím lebkumocným úderem bytía uvnitř křičísmítka posledních myšleneksmítka, jenž dělají z opiclidia z lidí sebevrahya uvnitř křičídivná hádkave které vystupujejen jedna stranaa ta prohrajeplus sto dilematjedno jako druhé(opět jednostranné)a uvnitř křičítepavé konečnov jednotvárném nekonečnucož je ale dobřeprotože až přestane. co bude až přestane.
Smějte se nám, prosím
Černý denNebe se neotevřeloA klauni i dnes zůstali smutnís jejich červenými nosyz bílého krabicového vínaAsi bude úplněkI já si sundámúsměvy na ozdobuslzou smáčím si rtynasadím si červený nosa nebudu čekatAle zítra třeba vyjde slunce.
Sklenice pro člověka
Nalili mi vodua já ji vypilale sklenici zpět nechtělitak mám teď žízeň a skleniciraději bych měl vodu než sklenicivždyť mám dlaněale oni mi tu sklenici nechalisnad jim budu vděčnýže mám hlad jsem jim úmyslně zamlčela neptali seale chápu jejich strach z lepry.
Scéna pro monodrama
Když slunce se schovalo pod stůl pokoj jak scéna vybízí k dramatu avšak scéna ta znamená jen půl to jeden z nás dvou schází tu Štít katedrály- paprsek z ulice ruce své pobožně vzpínám k modlitbě však žádný mnich či žádná světice se jako ty netěší mé velké oblibě Pak malá mříž v tmavém okně učiní z pokoje vězení a ze mne vězně ve kterém zhynu bídně jak jiní za polibky tvé- polibky něžné Přichází Tma věčná královna nocí a zří jen mne v manželské posteli a zří jen v duši můj samoty pocit- ozvěna odnáší do dálek výstřely Opona padá, diváci tleskají a ty se ukláníš jsi tak mladá- zjistit co tajím, ty neumíš .
Domov
Domov
Pojem „Domov“ zná každý člověk. Je jistě jedním ze základních slov slovní zásoby každého znás. Ale naše představy o tom, co se skrývá pod tímto pojmem, se různí. Je Domov konkrétní, nebo snad jej zařadíme mezi abstraktní výrazy.
Zázrak odpouštění
V odlesku slzyjak v zrcadlechhříchOdpustíš mi.
V odlesku slzyjak v zrcadlechsmíchOdpouští mi.
Haiku pro odcházející den
noc zhasila žárzapalujeme svícek památce světla.
Tento lék berte každých 6 hodin
Tento lék bertekaždých6 hodinOpakovaně a zaseaby vámsrdce tlouklov periodáchaby jste dýchaliv priodáchmrkalivylučovalimysleliv periodáchsekundových hodinovýcha jiných ručičekv periodách dnív periodách žitív periodách lásekv periodách hrobů-v kružnicích a kruzíchsinusoidáchbez východůbez dveříz periodyven.
Život a strasti polovodiče typu N
V žilách zkřemíku2,5 promilefosforu(a hliníku)jsem nabitýelektrizující energiítrochu negativnítrochu hyperaktivnítrochu v přechoduale proč. (proton)
Můj nábojje vázaný(volný abys pohledal)jdu z plusudo mínusupostrádám intenzitupostrádám napětípostrádám život(v závěrném směru)
ale pročuž v žilách nemámproud.
Světle modré, možná náhodné, seskupení slov
Jsem šťastný,že nemusím zavíratoči,abych tě viděl.
Jsem šťastný,že cítímteplopodšívkytvého tmavéhokabátua vůniz tvýchprstů.
Jsem šťastný,když se směješna mě.
A jsem šťastný,když se směješ mně.
:: Balada ze samoty a ticha ::
Obloha páchne červeným nádechemuž je ráno, nebo se stmívájá už v koncích jsem s dechemze tmy oko se na mne díváa ve vzduchu nálada tak tklivájsem v koncích s dechem, to tak býváDny vrací se svým koloběhemvšak kolik jich ještě zbýváproč modlitbu do huby si beremmé střípky víry nikdo neposbíráa satan, ten má oka sivájsem v koncích s dechem, to tak býváDo husté tmy noří se denzpěvák Ticha píseň zpíváo zavřené bráně v Edenpro těla teplá, těla živápro mne ji nikdo neotvírájsem v koncích s dechem, to tak býváMé tělo našlo místo v hroběvšak duše má, ta neumírázůstala tu - sama soběa v koncích s dechem, to tak bývá.
Přirovnání k obloze by je snad i uráželo
tvémajákyvedou mouloďkam chceš ty-ze tmy do mlhyk hranicím(bez)nadějea zpětale znavenýpoutníktouží objevitbleděmodrýtropický rájzrcadlozkrze které je vidětvlastníduše(a chce vidět i za něj)ústa láskysmutku azmatenostiprameny slzprameny porozuměníprameny tisícůslovvyvřelýchv jediném momentuv jediném Oka-mžikuale má strachdívat sepravdědo očí.
:: Sni o pohádkách, ještě smíš ::
Dospělasteď už jsi velká holkadíváš ses cigaretou v rucepo velkých mužíchpo jejich tělechpo uznáníchostatníchtěch tak směšněnedospělýchvečery končípozděránokdy tě zabíjísvětlopohledypocity nechutěapocity dospělostidospěješaž si uvědomíšsvou nedospělost.
Píseň slepce
Slyšímvítr alistí atrávu aticho anechciSlyšímtřepot křídel časujak kolibříka s berlí věkukterá se klepotem tak pravidelnýmjak tlukot srdce ozýváblíže a blíže a blíže amikročervíkamarně se snažícíhoosvobozovatpravdy a zvláštělžijehož nazýváš svědomím anechcislyšímv nastalých úderech tichazoufalý a bledě modrýpláč přírody aplamen zapálené svícev němž jednou shoříme všichnisvorně anechcislyšímdech světa vykašlávajícíkouř tvé cigarety anechcislyšímrána všech snů ailuzí ajiných lásek anechcichciutonout ve tvých slovechopít se tvým smíchemneslyšet nic než tvé dlouhé větybez obsahubez myšlenekjen tak naze se vznášejícínemluvíšneslyším tě.
Kirchhoffovy nemanželské vztahy
Sériové myšlenkyparalelněproudí sodporemproti napětív mé hlavě.