Písmák smrt
vidíš mé oči a hlava se ti točísrdce plesá a zvyšuje tepdoteky dlaní vzrušují naše tělaano ty člověče sedls mi v lep
jsi lapen do sítí v nichž se nic necítíneboj se nezmeškáš čas přestal tu býtjsem poslední na konci nejdelší cestyzaťukals na dveře co nemají klíč
chceš utéct člověče
už nemůžeš pryč.
Vyznání
myšlenkou mých snůtónem nejkrásnější písněnaplněním budoucích to dnůřekou citů proudící do mého nitrasrdce mi buší při pohledu do modře tvých očívteřina ať předlouhým je věkemtvá přítomnost a cítím to chvění ta slabost je tak silná jsi uvnitřbouře v mém nitru ať neustanepro přání to upíši se ďábluslzy nenacházím chci je mít zas ať pláču štěstím co dáváš dnům když po boku jsem s Teboujsi tu vedle mne pokud potřebuji jsi mým dechem mé druhé Jáuž navždy my dva.
Láska
Zraňuje, je jako prokletí, však je tímdarem nejkrásnějším.
Žal, který nastane s ní vždycky ukonejším.
Uprostřed pouště stojící a přeci nejsem sama.
S ní jsou slunečná i deštivá to rána.
Touha
Toužím, chci, potřebuji lásku.
Mám a nemám ji zas.
Chci žít, ale nedávat život v sázku.
Nechci přežívat, nechci pouze snít.
Pro Tebe
Sázím a prohrávám,
ztrácím a poznávám,
sny mám tak skutečné,
chci už je žít.
Možná
Slovo možná je pro mě víra,
slovo možná je brána co se otevírá,
slovo možná je naděje,
občas tě i slovo možná u srdce zahřeje.
Slza
Jak kapka ranní rosy stéká mi po řasách,
stéká mi po tváři, ztrácí se v zemi.
Tak malá, křehká je, když držím ji v dlani.
V okamžicích štěstí, ve chvílích smutku,
Zrádný vánek
Listy vlají ve vánku, vlají tak lehce,
tak jako slova co říkal jsi mi ve spánku.
Ta krásná slova, co chtěla jsem slyšet znova a znova.
Listy vlají ve vánku a tančí, tančí jak duše má, když držel jsi mne za ruku.
Bezdomovec
Zklamaný, špinavý, proč musí jen být.
Nemocný, nechtěný, chce vědět kam jít.
Bez jídla, bez vody, ušel tu cestu,
dlouhou a klikatou, jak zmijí to znak.