÷) **

Dobře: ÷)

Jó rosolovka! 

Hezký, fernetový barde. ÷))

Berg, doufám, bez otazníku. 

Kdyby chtěl někdo nabrat okolo Plzně, kajn problem.

Dary budou!  ÷)

I já Tebe, hynajsi-borne (a další ctěné kolegy též), rád poznám osobně!

Jak jsem uvedl, v červenci nemůžu, všechny ostatní termíny mi přijdou průchodné.

P.S. Své svou menševickou součást osobnosti se pokusím potlačit, své sklony k pomlouvání ostatních naopak akcelerovat. ÷)

Dlouho jsem váhal, dumal. A mám pocit, že se v Tvé poezii něco láme. Nejde to jednoduše, dře to a bolí to, ale (naprosto subjektivně) cítím, že tady dochází k transmutaci pozitivním směrem. Dřívější občasný záblesk majáku v moři obrazů se pomalu koncentruje do snad ne tak intenzivního, ale o to působivějšího a dle mého i životnějšího (v dobrém smyslu slova i živočišnějšího) tvaru.

A Tvé vzduchoplavbě zjevně prospívá i odhozený balast.

Jen můj názor.

Tuto se píšu.  Mimo července ohne Bindungen. Popř. alles frei.

Jestli mne tedy vezmete, páč osciluju mezi menševikem a skrytým alkoholikem. ÷)

Gratuluju. A přeju i do budoucna ispiraci a zajímavý témata.

Gratuluju. A přeju i dál hodně inspirace a zajímavejch témat.

Místama se mi ta tvá povídka zvrhávala spíš k fejetonu a taky k úvaze. Vtipu a životních zkušeností, perně vydobytých létama soužití se stvořením, který nikdy neví, co chce, ale vždycky ví, jak přesně toho dosáhnout,  jsem ale ve tvém textu našel dost. ÷))

Moc pěkný. Takový dojímavý a přitom vtipný, ale přitom žádný citový vydírání, ve který by se takovýhle téma mohlo snadno zvrhnout.

Akorát hned první věta mi přijde taková trochu divně postavená. Já bych asi za ...hezky udělal tečku a pak pokračoval novou větou. Ale jinak moc fajn; včetně roztomilý pointy. **

Pro mne výborný. Ta druhá strofa: starej Prejda... to považuju za nejlepší... R. Moody po česku - ála Švejk. 

Akorát bych si dal trochu pozor na sklony text "převařit". V některých pasážích mám pocit, že je tam, použiju-li neologismu, poněkud "přeobrazeno". ÷)  I tak po delší době na Písmoni text, kterej mě opravdu bavil. **

Vtipný.

 Mizera Noháček - sám od sebe nic nenabídne! ÷) A ty kytky, ty mne dostaly! **

Ta první se mi líbí moc. Ty další už mi přijdou... jak to jen říct...? Snad: Příliš duplicitní? ÷))

Bezva. Akorát tancovat  na rytmus téhle básně bych fakt nechtěl: příjemně rozhoupán modrým Dunajem jsem bez varování vržen do Sejdeme se na Vlachovce, kde lehce opivěný staroušek přišlápl babičce střevíc a rozhozená seniorka párkrát drcla do okolních párů. ÷)

Zahradnice v sevření skleníku, pařeniště a čtyř stěn. Odvážná školačka! ÷)

Tak přijdou a zavoní jiný roztančený vlasy... netřeba házet flintu do žita žití!

I když je třeba všechno jinak, fatálnější, než by se z textu dalo usoudit. Takže už raději zmlkám.

Máš to pěkný, Petruško.

První strofa mne někam nasměrovala, začátek druhé ještě chvíli vedl víceméně očekávaně. Pak však báseň strhla volant prudce doprava a nabrala mnou nepříliš očekávaný směr. Celý další text na mě působí jako zámlka po nádechu, ten strnulý okamžik plný naděje a očekávání příštího.

A velmi suveréně zacházíš s jazykem, i to mušim ocenit (kór po tom, co mi včera večer byly k přečtení vnuceny některé slohové výtvory gymnazistů, jejichž gramatická a stylistická úroveň je rovna pasáčkovi vepřů s ukončenou třetí třídou ZŠ÷).  **

Pokud si tu práci chceš dát, klidně si diagram nakresli, slova dosaď.

Kdybych byl připraven přijmout tvou skrytě zjevnou tezi, že snad lze poezii propočítat, popř. vygenerovat z náhodného uskupení slov nebo vypreparovat ze slovníku, mohl bych i tvé poznámce přiznat hodnotu určitého postulátu (nikolvěk však axiomu÷). Má zkušenost s vnímáním a prožíváním světa zjevného i skrytého však zřejmě vyvěrá  z poněkud jiného pramenu, a tak na přímce, po které kráčí můj text, nepopatřuji zádrhele ani logické, ani chronologické.

Či ještě stručněji: než Hasse je mi blíž třeba Steiner nebo Larsen.

Tady jsi takový stručný! ÷)

A u nás v Plzni máme pár semaforů, u kterých mám pocit, že hrají jen jednou barvou - červenou.÷(

Sákryš, Staňo, ty destiluješ!

Za chvíli budou Tvé texty homeopatické: budeš si je jen myslet. ÷)

Trochu překafováno!

Ale vážně: Max má asi pravdu - nahozenej pocit, ten snímek chvíle, co už není, je takovej smutnomilej. Trochu listování v katalogu duše neuškodí, ale tenhle textík se, díky pointě,  zacyklil, nepoodhrne záclonu někam jinam.

Ale terapeutickej oučinek pro autora určitě má, vo ton žádná, páč sdílená chandra - poloviční depréze. ÷)

Mana vymodlená prsty mými/ Tvá ústa/ V nich/ mé i Tvoje tělo.

Heh, zajímací. Kdo ví, jak je to vlastně zařízený? Kdo komu a jak dává víc?

Takhle napsaná kritika by mne určitě pomohla v rozhodování, jestli se o knihu zajímat blížeji.

Dobrá arbajt!

Tož jako obvykle: Díky všem čtenářům, ať už se jim básnička líbila víc, míň a nebo třeba vůbec. ÷)

Jo, taky si vzpomínám na A vyšlo slunce na oblohu. A je fajn vědět, proč vlastně se jagara k takovéhle "velké akci" odhodlal.

Fír Zbora: klidně přijeď, pohostíme tě, dechovku nebo koncert z vlastních zdrojů vyslechneš... Ať vidíš, že my, ze vsi, jsme lid kulturní! 

A ještě jsem zapomněl na oblíbené koncerty (tkzv. čaje) místních bigbítových matadorů. Vidět postarší rockery, kterak při tanci křepčí na parketu a pohazují notně prořídlou "máňou", to je velmi elektrizující pohled. Vrchol ovšem přichází při sérii oplodňováků (pozn. pro mladší generaci - ploužáků). Výše zmínění tisknou vesměs kypré hýždě svých odžínovaných partnerek s takovou vehemencí a zaujetím, až má člověk obavy o jejich duševní i fyzické zdraví. To je zážitek impresionisticky-dadaistický, s lehkou příměsí brutalismu. ÷) 

K tomu dalšímu: jasně, a proti financování takových center samozřejmě nic nemám - peníze se často vyhodí za daleko větší kraviny. Celkem podnětná mi přijde Fruhlingova myšlenka s hromadným seznamem rozdělených grantů a jasným definováním toho, co v případě omezení financí zanikne nebo se bude muset výrazně uskromnit. A to myslím bez jakékoliv ironie. Ostatně, tuším že včera jsem v rádiu slyšel, že MK přehodnotilo svůj záměr rozdělit méně peněz na kulturu, takže zas tak zle asi nebude.

Když jsem ovšem četl Lyrykův příspěvek, tak jsem trochu nechápal. Proč plete do diskuze o podfinancované kultuře Romy? A co argument o van Goghovi a uříznutém uchu? On si ho uřízl z hladu, snad aby měl co jíst? Já myslel, že Gogh hlavně hodně chlastal a trochu mu kapalo na karbid, to že byl hlavní důvod. Tak to se máme na co těšit: umělci pod mosty, umělci prodávající Náš prostor před Billou, umělci ve frontě na polívku, umělci projíždějící kontejnery na sídlištích, umělci živořící s Romy  na Chánovském sídlišti, děti umělců a umělecky založené děti v praktických školách... neradostná vize. 

Když čtu tuhle diskuzi, nemůžu nevzpomenout na svojí kamarádku, sklářskou výtvarnici. Když začátkem devadesátých let, v době studií na UmPrumce, dělala nějaké ročníkové práce - skleněné objekty, stála jí hodina práce sklářského mistra 6.000 Kč. A bylo jedno, jestli se dílo zadařilo a nebo ne. Malovala velkoplošná plátna, musela si kupovat drahé obrazové publikace. Žádná velká legrace a spousta investovaných peněz s nejistým výsledkem. A kdepak ta naše umělkyně vzala peníze, ptáte se jistě? Od rodičů ne, maminka nebyla, tatínek neměl. Tak snad přispěl stát? Ano, umožnil ji zdarma! studovat  na VŠ, to je velká pomoc. A ty zbylé desetitisíce ročně? Nějaký grant, mecenáš, dotace z MK? Samá voda! Ona, představte si, pracovala! Restaurovala starý nábytek a stavěla lešení! Ano, čtete dobře. Ta metr šedesát vysoká a padesát kilo vážící křehule stavěla lešení. Dřela o sobotách i nedělích, o prázninách, nestíhala a, světe zboř se!, vůbec si nestěžovala! Byla šťastná, že mohla dělat, co jí baví a čemu opravdu věřila. No, a teď  tuhle diskuzi a nestačím se divit. Holt Nová doba!, jak vtipně pořvával číšník v Kurvahošigutentag.

Nějak nevím. Zápasím s těmi obrazy - nejde ani tak o klíč, který by zapadl do zámku, ale stojím na prahu Tvého textu, přehlížím tu spoušť a říkám si: to jsou ty holé parkety ve své nahotě podobné džungli? Ta změť úponků a lián mne něčím zároveň fascinuje i irituje. Já, ty on, ona, ono, všechno na jedné hromadě v páru i sváru...

Inu, poezie je tisícihlavá saň a jedna její tlama právě promluvila, pěkně venušsky, po žensku (čímž samozřejmě nic nenaznačuju). ÷)

Moc hezký! A trochu od sousedů: poské zaklení Psí krev nebo Bledé kuře taky nepostrádá jistého mystického půvabu. ÷)

Ech bože! Chvályhodná! ÷)

Ehm, milý H., vidím, že na problém kultury a umění nazíráš více optimisticky než já.

K tvé odpovědi: uvedl jsem, že generalizuju - nehodlám se zaštiťovat jakousi "nevůlí" lidu k umění, musím ti holt věřit, že situace v Praze i jinde je taková, jak ji popisuješ. Má zkušenost ovšem hovoří jinak. Dlouhá léta jsem žil v malém (cca čtyřtisícovém), městečku poblíž Plzně. Co se kultury v něm týká, tak nejchvályhodnějším počinem byla výstavba nové knihovny, lépe řečeno, hodil se štok na Liďák a bylo posekáno. Akce jistě chválihodná, v lokálním tisku hojně medializovaná, ze státních i evropských peněz štědře dotovaná. Jelikož je šéfová knihovny má kamarádka, mám následující informace tak říkajíc "od zdroje". Protože město muselo, i přes všechny dotace, na knihovnu přispět nemalou částkou, setkávají se žádosti vedoucí knihovny o vyčlenění (přidělení) peněz na nákup nových knih s argumentací: Vždyť už jste nás stály dost, máš novou knihovnu, tak co bys ještě chtěla? Takže krásná, nové knihovna už čtvrtý rok zápasí s nemožností kupovat nové tituly. Dále něco ke složení čtenářů: 80% žen. Nejpoptávanější tituly? Tkzv. ženská literatura, pak detektivky a povinná četba do školy. Krásná literatura, nebo aspoň něco trochu náročnějšího? Naprostý nezájem.

Teď k další "kultůře" ve výše zmíněném městě. Akce v Lidovém domě: Jakub Smolík - prý doslova nazděno. Eva a Vašek taktéž. Renomované smyčcové kvarteto? Okolo třiceti platících, kulturychtivých, občanů. Na akcích jako ta posledně zmíněná stále stejné tváře, věsměs již nemladé, odhlédneme-li od několika znuděných vnoučat, které vyhnaly jejich babičky od počítačů na "umění". Další kulturní akce? Festival dechovek, Pohádkový  park pro děti, ples sportovců, rybářů, hasičů, kde je rok od roku míň lidí, a rok od roku víc nablito na záchodech a před východem. Zpívání před vánočním stromem. Otvírání rybářské sezóny u rybníku = řev rozvášněných členů a sympatizantů místního spolku doprovázený hrou na tahací harmoniku, to vše do pozdních ranních hodin.

Hele, Zboro, já nechci vyvolávat nějaké pragofobní nálady, ale soudit podle kulturního dění v Matičce měst celkovou úroveň umění v naší réspublice, to bych si opravdu netroufl. Kde bych naopak viděl možnost konsenzu? Určitě ve financování whisprem trefně pojmenované "mrtvé kultury", některých divadel apod. Jenže, jak jsem již několikrát zmínil, mám pochyby o celém, dle mého naprosto netransparentním, systému dotování kultury v naší zemi. Jaká jsou kritéria, podle kterých dostane ten tolik a jiný nic? Kdo to určuje a základě čeho? A jaký výsledný efekt tahle "sanace" něčeho podobného má?  Tohle jsou otázky, které musí napadnout spoustu lidí, pokud se na ně někdo obrátí s peticí podobnou té námi diskutované.

whispermoonlite: já ty "undergroundové" časy částečně zažil na vlastní kůži. Ti lidé tvořili z přetlaku, nasranosti, zhnusení... ale asi nemohli jinak. A ani jeden z těch, co jsem znal, k tomu dotace nepotřeboval. Maximálně dostal prokurátora za odměnu.

Takže souhlas.

No, Zboro, já jsem tu diskuzi četl poměrně pozorně a zaznamenal jak názor tvůj, tak třeba aleše-nováka, Zdendy,Fruhlinga, Markéty... , takže se nemohu zbavit dojmu, ze jsi to, co jsem psal o kronice či ochotničení, trochu vytrhl z kontextu, a hlavně, já především mluvil o špatně nastaveném systému a budoucích percipientech "umění", a to ať dotovaného, nebo nedotovaného.

Uznávám, že díky určité podpoře státu vznikly některé skvělé filmy, divadelní představení, muzikanti hudebních těles také nežijí ze vzduchu. Problém ale vidím někde jinde. Přijde doba, vlastně tady už je, kdy "velké" umění bude vnímáno maximálně jako snobárna pro pár vyvolených a zbytek těch, které vlastně ani příliš nerajcuje, ale snaží se něco dokázat sobě, nebo spíš svému okolí.

Ty se asi pohybuješ v poměrně kulturním prostředí, umění samo o sobě tě zajímá a angažuješ se v něm, stejně jako lidé kolem tebe, tudíž ti situace se stále se snižujícími dotacemi určitě nepřijde jako marginální problém. Já ale situaci vnímám trochu jinak. Lidé dnes příliš aktivně kulturu nevyhledávají (čest vyjímkám jako ty), nezajímá je, necítí ji jako nedílnou součást své komlexní osobnosti, kterou potřebují ke kvalitnímu životu. Jsme zahlceni, neschopní koncentrace, skutečného prožitku. Vím, že teď generalizuju, ale mám, kupříkladu, přístup k určitým "výstupům" ze středního (gymnaziálního) školství. A věř, že situace je opravdu tristní, to opravdu nepřeháním: vyniká především neschopnost dát dohromady aspoň trochu souvislý text, dodržet určený slohový útvar... o brutálních hrubkách a neschopnosti interpunkce nemluvě. A to se netýká několika  černých ovcí, ale bezpečné většiny všech studentů, nehledě na ročník. Dokážeš si představit situaci jinde? Myslíš, že je lepší? A schopnost používat alespoň trochu kultivovaně svůj rodný jazyk považuju za jeden ze základních znaků kultury.  

Peníze jsou hezká věc a bez nich to zatím nejde, ale ani jejich relativní dostatek nevyřeší situaci, která nastává - že za chvíli nebude moc jedinců, kteří jakékoli kvalitní umění ocení. Stejně jako třeba velký objem peněz pumpovaný do zdravotnictví nezaručí stále zdravější populaci. A dokud nedojde k nějakému restartu, změně paradigmatu (a to opravdu nejsem žádný prorok nové doby÷), tak světlo na konci tunelu popatřit skutečně nemohu.

Jako smysluplnější se mi jeví zachraňovat kulturnost než kulturu.

Vnímám větší problém, než je podfinancovaná kultura, a tím, dle mého, jsou konzumenti umění. A slovo konzument používám záměrně. Zahlcený a zblblý vším okolo už dnešní člověk jen žere, tráví a vyprazdňuje se, bloudí mezi obrazy a ději zmalovaný od všeho toho děsu a falše jak přístavní kurva. Koho dnes vlastně kultura opravdu zajímá? A ten, kdo skutečně chce, ten si cestu vždycky najde. A nebo vyšlape novou. 

Nedávno jsem četl kroniku vesnice, ze které pocházel můj otec. Pro mou prabábu byla vrcholem kultury půlnoční mše a semtam funus s muzikanty. Můj děda byl u ochotníků, pomáhal se zmíněnou kronikou, účastnil se obecního dění... člověk čte a zjišťuje,  že ti "vesničané" si ke kultuře pomohli sami, prostě cítili potřebu dělat něco jiného než jen dřít na poli - a to všechno bez ministerstva, dotací a grantů. 

Já vnímám jako daleko větší nekulturnost, než jsou skrouhnuté finance, třeba igelitky plné svinstva naházené do lesa. Nebo rodiče, kteří místo povídání si se svými dětmi a místo čtení jim před spaním, nechají potomstvo čumět šest hodin do mobilu, tabletu, na televizi.

V podstatě musím říct, že problém nevidím ani tak  v té naší umouněné, otrhané cuchtičce kultuře, jako spíš v systému, který je ale dílem nás všech. A výkřiky typu téhle petice mi připomínají volání zloděje, který huláká... však víte co.

Můj svět II, Můj svět III - tady mi přijdeš... jak to nejlíp říct? Snad dostatečně autentickej?

V těch dalších ses vydal cestou, která s mojí schopností percepce tvých aktuálních textů těžko kdy utvoří křižovatku. ÷))

Teplákoví muži! ÷)) A k těm psům jsi nějak drsnej!

Ale líbilo. Nekomplikované, ale o něčem. A tu atmosféru tam , tu jsi, myslím, načrtnul dobře.  **

Zajímavý, jak ses popasovala s Jinovatovým, dle mýho dost dobrým, textem. 

Ta tvoje verze je taková až fatální, čiší z ní předurčenost s malou možností volby... vítězí v ní Ego nad egem. A co si budeme nalhávat: pstruh sám o sobě na břeh nevyskočí, k tomu muší mít setsakramentsky dobrej důvod... nebo spíš vnitřní impulz. Čímž se vracíme k podstatě těchhle dějů. ÷))

Noc věčně mlčící,utopená,plovoucí břichem vzhůru

Noc bez peří,vkrádající se pod nehty...

tohle se mi líbilo nejvíc, jináč mi celá báseň přijde zbytečně rozbujelá. ÷) *

Ale jo, nejni to úplně marný - takový až atmosférický. ÷) *

Mám pocit, že tady se tvůj přirozený sklon k "opulentní poezii" ÷) udržel v sympatických mezích.

Nejvíc mne oslovil Ordovik a Evoluce v jedné kapce, kde se ti, dle mého skromného a bezvýznamného mínění, podařilo vykročit nejdál z někdy bludného kruhu poetického ega.

Nejmíň se mi naopak páčil park předávkovaný sněhem, zvnitřnělé fasády a pár dalších justů jako třá: vytloukej z obrazů paměť... na mne to působí jak obraz od moneta upravený paintballovou pistolí.

S obligátním: Díky všem za trochu pozornosti, ať se vám text líbil víc, míň a nebo třeba vůbec.

Zdendo: asi chápu tvou averzi k pábiteli, tenhle hrabalovskej neologismus je už dost jetej a možná i sjetej! ÷) Přesto mi do celkového kontextu básně zapadal nejlíp, páč jestli si ho vykládám správně jako určitýho blouznivce, snivce, lakýrníka na růžovo, verbíře do ráje... tak mi do křížovky textu pasoval nejlíp.

Oldjerry: a o to jde, o příběhy. Dneska na ně nikdo nemá čas - ani je vyprávět, ani je poslouchat.

Print: no právě, po tom dnes v poezii jdu, po smyslu, po ději... snažím se omezit neúčelnou záumnost. To je ostatně i to, co mi v části dnešního postmoderního kvasu vadí: i spousta takzvaně uznávaných autorů zabloudila v kruhu vlastního ega a motá se v něm se vší artistností, uměním pro umění... sám to pracovně nazývám: spousta sebe, málo nebe. Ta dnešní přiblblá doba vzala spoustě lidí schopnost skutečné empatie. Ale zase bych nechtěl vypadat jako nějakej zapšklej škarohlíd, to fakt ne! ÷)

Olino: díky, vážím si Tvé trvalé přízně! ÷) A jak už jsem naznačil výše: příběhů je nám třeba, číst je, poslouchat, prožívat na vlastní kůži... a nemuší vždycky mít jenom dobrej konec, páč na bolesti se člověk v životě vyučí nejvíc. A ještě dodám, že po těhle tématech nejdu nějak cíleně, vona tam hučí nějak přirozeně, bez chtění. ÷))

V podstatě  se ptám: kde jsi... kde budeš... kde ji byla?

A je mi celkem jedno. že jsi jiná.

Áno, tá posledná. Z tej  som naozaj očiarený. ÷)

Tak alespoň dodatečně Všechno nejlepší! ÷)

Dvojka moc povedená, s krásnejma místama, třeba: stačí přiložit... až po... pod poklopcem. 

Kdybych chtěl jó rejpat, měl bych dvě technické: nějak si nedokážu představit, jak jedno křeslo rozestavuješ po pokoji - to jako že sedák do kouta, před televizi opěradlo a kostru ke květináči? A pak ještě to absorbce funkčního prádla: jeho principem je přece spíš transport vlhkosti od kůže pryč, ne její absorbce. A do třetice jedna pravopisná: něco, co máš v textu dvojky cusámen, tak má bejt getrennt. ÷)

Ale nic ve zlém, jináč fakt toprá arbajt!

Hlavně Přečkat noc... ta je krásná.

Jako sympatizant tvorby R. Pilcherové nemohu jinak. ÷)

Tabák si tiplici zaslouží určitě. Byrokrat mi taky nepřišel úplně marnej, ale cvaj ist fír mich besr.

Tadle ve mně něčím hejbla... nebo spíš zachřestila. ÷)

Pěkný. Takovej prostej, ale o to víc poetickej textík. A k tomu nezmršená pointa - to se tady často nečte. ÷)

Ten Jirka je diplomat! ÷)

Hele (zase se neovládnu a použiju zdrobnělinu÷) Zuzanko, páč tak nějak podvědomě inklinuju k nostalgii, celej tenhle textík na mě působí pozitivně, mile... až na ten konec. Hodně básní má rozmazaný oční stíny právě pointou a tím, že autor(ka) chce říct co nejvíc (nejlíp skoro všechno). A v tomhle kontextu na kopečka působí ŽALEM jako muleta na staršího, flegmatickýho bejka: Trochu si odfrkne, hrábne kopytem a zase hledá mlíčí. ÷))     *

Heh, Lukáši, nejprv se mušim omluvit za dlouhou odmlku - jako OSVČ určitě pochopíš, že práce a starosti ubírají čas i inšpiraci k (jak jinak než subjektivnímu ÷) hodnocení. 

Tenhle Tvůj text se mi v podstatě rozštěpil na dvě části: v té první mně připadá, žes tam nakálel obrazů jak holub na báň, čučí z toho na mne víc moci než inspirace - jako kdyby sis vzal vlastní text zezadu a bez svolení. ÷) Ovšem od: Ale trolej je neoblomná... (snad mimo ty cecky)... to je jiná jízda! Tam se Ti asi báseň podvolila a sama zadek nastavila.

No, máš to Mene tekel, stejně s křížkem po funuse, takže Piš, ať žiješ lip!

Docela pěkný, i nějakej obrázek podzimně-milej by se našel. *

Pěkný, takový, na tebe, nezvykle křehký. 

Heh, Kristovo tělo coby bájný Ahasver bloudící trávicím traktem křesťana? **

Však se dočkáš! ÷)

A co Ti v tom brání? Ty sama?

Jako OSVČ nemohu než típnout. ÷)

A co je to? Kostkovaný ubrus tvojí tchyně? ÷) *

Heh, cos tím. 

První strofa ajnfach super. Sám často chodím kolem vesnic, které (už) nejsou. Tady souzním, celkově, v tom pocitu fascinace a neuchopitelnosti. A pak ten úlek a zároveň úleva, která jednou nepřijde... kdoví, jak to bude (i když už i bylo, je...). 

Vlastně mi vadí jen sci-fi. Nějak mi nezapadá do celkové atmosféry básně. Asi chápu důvod a smysl použití téhle zkratky, ale stejně mně v kontextu celé básně nějak (spíš podvědomě) irituje. Ale i tak dvě a půl zvězdočky určitě.

Heh, Zdendo, to jsem opravdu formuloval jako cimbál. ÷)) Správněji řečeno: člověk úplně cítí (hlavně v místech styku odlišných náboženství, které ovšem slouží jako zástěrka pro územní nároky apod.) to napětí. A ještě něco k provokacím: mistři v tom jsou, paradoxně, Chorvati. Jejich "citlivé" používání křížů v krajině hlavně kolem Mostaru, to asi opravdu pomůže porozumění mezi národy Bosny a Hercegoviny. )

A ještě se děsím, jak jsem vyoslil adjektivum vnímavý, to měkké í je zlý sen každého češtináře. ÷)

Díky všem čtenářům, ať už se jim tahle hrstka textů líbila víc, míň, nebo třeba vůbec.

Trochu mi jen zarazila poznámka Mimoně o aktuálnosti okolo roku 96. Byls někdy poslední dobou v Bosně? Mluvil jsi s místními o situaci tam? Navštívil jsi srbské a chorvatské enklávy? Viděl jsi na vlastní oči, jak se Bosňáci, Srbové a Chorvati "milují" a respektují? Jakým způsobem se navzájem provokují? Cítil jsi tu latentní nenávist mezi nimi, kterou se ani nijak nesnaží skrývat? Pokud ano, pak nechápu první větu tvé poznámky, protože průměrně vnímaví člověk by musel nad B. a H. prolétnout letadlem, aby si ničeho nevšiml. Pokud ne, tak potom mohu tvé poznámce těžko přiznat jakoukoliv relevanci.

Místama až krásná.. třeba: 

jen na ořechu přelétavá můra

spí a zapadaná dlouho

přimrzla

**

za a za a za... bolesti je tolik moc a stejně je to vzácná měna krytá něčím mimo čas a prostor... Záměrem? ... Slovem? 

Ta inverze hned v první řádce! 

Celkově mne Tvý sněhuláci potěšili (je sněhulák životnej nebo neživotnej?÷), protože jsi mi je ukázal z jinýho úhlu... takhle jsem o nich ještě nepřemejšlel. ***

Takový poeticky příslibný.

 Akorát mi tam přijde až moc násilné implementovaná ta hovorová řeč. 

Na rozdíl od kolegy Printa  něco dodám a začnu tou horší zprávou: celá strofa od.... a potom... po... jako list... mi přijde jako nejslabší místo jinak (minimálně!) zpozorněníhodného textu. Tam mi zmizelo pnutí, které čtenáře žene tryskem sobího spřežení importovaného Santa Clause směrem k pointě, která je pro mne fakt dobrá až... až... až na kvílení. To vnímám jako téměř nadbytečně expresivní v kontextu celé básně a jejího působení na Zbyňkovu nepatrnost.

Tak jsem si zafrfňal (jak jinak než úplně a zcela subjektivně:) a dál už budu jen chválit, milá Zuzano (ač bych, ještě pozitivně rozechvělý, nejraději použil drobnější tvar autorčina jména:).  Navzdory hrstce výhrad vnímám tenhle Tvůj text velmi pozitivně, protože: je SKUTEČNĚ poetický, prožívaný, ale prostý afektu, forma mi přijde adekvátní tématu a jazyk umný, ale nikoliv záumný. Takže jednoduše a... jednoduše: přispěla jsi jedním půvabným střípkem do zrcadla mých adventních reflexí, a to, myslí, není zrovna málo... spíš hodnš moc.

S chutí jsem si tvůj fejeton přečetl - a to nejen proto, že jsem v Babinech tolikrát přesedal na lokálku do Sušice. ÷)

Jednou jsem zažil veselou příhodu, když se parta lyžařů vracela        odněkud ze Šumavy přes Sušici a dále do "Horažďojc" předměstí, kde chtěli přestoupit. Páč to tam ale neznali, vylezli se všema obříma báglama a lyžema už v Horažďovicích městě a poté, co seznali chybu, tak jim půl lokálky zase pomáhalo nastoupit zpátky do vlaku... to vše za zuřivého poštěkávání typické socreálné výpravčí, která pořvávala něco o zpoždění.

A ještě k těm "zuřivým" ajzboňákům: sestra kdysi svědčila bývalé spolužačce - výpravčí, která si brala výpravčího: na hostině se se všemi ona i švagr družně bavili, ovšem pouze do okamžiku, kdy švagr na poměrně nevinnou otázku po jeho povolání odpověděl, že je profesionální hokejista. Pak už si prý připadali jako největší vyvrhelové... mezi padesáti železničáři. ÷)

Já to vnímám jako dosk rozkolísaný. Skvělý místa se mi mísí s těma o hovně a na hovno (třeba Výrastok).

Ale celkově zaujalo, to zas jo! **

Nejni špatná... ta tvoje báseň. Bez zbytečných "kudrlinek" vede čtenáře nic moc optimistickou krajinou jedné "neukotvené" duše. *

He he, Zuzano, ale ne, taky "make love not war"! ÷)

V podstatě jsem jen měl pocit, že si zbytečně "tláskám játra", protože: proč zbytečně tlacháš k takovej blbůstce pro radost?... tak nějak mi to přišlo.

Asi se oba shodneme, že hodnotit někomu jeho poezii lze jen a jen subjektivně, navíc je to práce nevděčná, často honorovaná akorát přinasr..ím autora, který navíc nejlépe ví, jak co myslel, kde které obrazy "nachytal", jakou náladu do tvoření vkládal. Já ale považuju za poctivé, že když už jsem si tu práci (a někdy i potěšení a radost) dal a něco zde přečetl, měl bych se i trochu namáhat a popřemýšlet, jak na mne báseň nebo třeba próza působí, která místa v dílku mne potěšila víc a která míň.

Sám už taky občas rezignuju - dnešní doba klouže spíš po povrchu a je jednodušší pod něco utrousit dvě slova a tři bobky než trochu prohnat mozkové buňky a sice (přirozeně) neobjektivně, ale přece se pokusit vytvořit nějakou přidanou hodnotu.

Ale abych už končil: cením si Tvé odpovědi a děkuju i za Tvůj "rozbor" vlastních textů, protože mi tohle "zrcadlo" umožňuje jiný pohled na už jednou (několikrát÷) čtené. A nemusíš ani zdvořile děkovat, stačí říct: Hele, nech to plavat a neživíš mne, tak neřeš! ... a já odkvačím v dál - nejízlivý, smířený, zklidněný... ÷))

A Apropó... Zbyněk, dycynky...

Oslovuje mne právě svou nezaostřeností. ÷)

Místy skvělý... vypíchnu jen: už se to blíží, slunce dělá kopcům předjarní tonzuru apodbělové klastry reptají nedočkavě pod sněhem

Ano, chápu. A přeju Ti (zcela upřímně) mnoho přínosných komentářů se zpětnou vazbou typu: jako že dobrý a tip... /*...  páčí sa mi... jo! ..plynutí nepokoje.. *... ***... *****... popř. Bravo!...  jen tak pro Tvou radost, milá Zuzanko. ÷) 

Opravdu máš fantazii a dobrou obraznost. **

Zrovna v sobotu večer jsem měl takový "setkání". A mušel jsem o něm dost přemejšlet... vo tej pomíjivosti, smyslu všeho, tichej bolesti...

Takže pěkně odshora: u první oceňuju dobrý nápad a vtipnou pointu, v celku na mne ale působí trochu "hříčkovitě".

Druhá má hezkou atmosféru, konec vnímám jako až příliš polopatický, dořečený.

Trojka: s citem, uměřeně... první strofa moc hezká, taková "soběstačná"... zabalená... zacyklená.

Čtyřka pro mou maličkost nejpovedenější: obrazná, působivá, místy doslova donutí čtenáře zastavit se a popřemýšlet, např. ve třetí sloce a pak u pointy.

Pětka: na můj vkus taková všednější  "vztahovka"... i když si dobře uvědomuju, že někteří mazlíčci (třeba holky, děvčata, dámy) zrovna tohle téma hodně prožívají a často se jím trápí a diskutují a samy sebe se ptají... ÷) 

Celkovej dojem, přes trochu toho pofrfňávání, příznivej - tak dvě dočky z hvězd. ** 

Ach nostalgie! Ty potravo poetických vzpomínek!

Perfektní! Dneska se vtipálkům na Písmáku nějak daří! ÷)**

Moc hezký. A tak trochu jemně vtipný.

U toho kukátka jste se střídali nebo se jeden díval a tomu druhému všechno barvitě líčil? ÷)

Hezký. Poezie zdánlivě nepoetického. **

Hezký... opravdu, fakt! ÷) **

Jirko,

myslím, že přeceňuješ působení "zla" v řadách nejen Písmáckých. Osobně bych to viděl spíš na mix lenosti, nechuti, objektivních příčin, osobních i neosobních averzí, nechuti k sebeprezentaci, introverze, insolvence... dosaď  si další věci a myslím, že střed terče příliš nemineš.

Dnešní doba osobnímu kontaktu příliš nenahrává, křičet lze i zpoza buku klávesnice.

Osobně jsem se zúčastnil jednoho jediného setkání trochu širší obce poetické a zřejmě karma či jaká jiná potvora způsobila že jsem nabyl dojmu, že co básník(řka), to člověk s psychickými problémy, popř. bytost neukojená, homosexuální, se zbytnělým egem, se sebevědomím na dvaceti procentech normálu...

Daleko přínosnější než kuňkat své  výplody před plénem podobně postižených jedincú mi přijde vzít třeba kolo nebo běžky a vyrazit do přírody.

Ale jinak: pokud někdo vidí možnost své seberealizace ve veřejném čtení, myslím, že je to stejně "kvalitní" způsob ubíjení přebytečného času jako jakýkoliv jiný.

No jo, no. Šumava je holt vděčný téma, žáno? ÷) **

Tož pozdě, leč přece! ÷) Díky všem, kterejm Šumava stála za chvilku pozornosti.

Mne zaujal spíš sekundární účinek vábiče hmyzu, a to odpuzovač manželek. Tam bych viděl komerční potenciál ještě mnohem zajímavější než tebou propagovaný. ÷) *

Jo jo, Printe, ty tady chybíš!

Já jsem nadšenej, protože tohle je majstrštyk, jakejch se asi autorovi urodí pár za život.

Zaujala mne poznámka DavidaPetrika o rezonanci V. Fisherové v téhle básni. Já osobně trochu váhám: čím rezonuje... snad určitým "ženským" vnímáním a viděním světa?

Viola Fisherová pro mne představuje jakýsi úhelný kámen (v původním smyslu slova, t.j. pomůcka pro zaměření staveb) současné české ženské poezie. Co nejvíce oceňuji v její tvorbě (především v té z posledního období před její smrtí), je prostota básnického jazyka a jasná, pevná stavba textu. Autorka zřejmě dobře věděla, že každá stavba by měla mít důkladné základy, pevné zdi a střechu, každý strom že potřebuje kořeny, kmen i korunu. Ta úžasná prostota a čistota její poezie, tolik pevná a ukotvená v prostoru, s jehož percepcí máme většinou problém hlavně smyslový - nedá se ochutnat, dotknout se ho, očima ho člověk nevidí... a rozumový - nedá se popsat slovy.

Proč ale tohle všechno píšu? Hlavně asi proto, že konkrétně v tomhle textu příliš analogií s tvorbou V. Fisherové nenacházím. Vidím několik povedených obrazů vedených poněkud klikatou cestou  zvláštních inverzí, sebezpytu a klopýtání - místy balenka, místy asfalt, semtam louže a štěrk. ÷)  

No vidíš, swene. Hned, jak jsi se dozvěděl virtuální identitu našeho milého, slušného a jen opravdu, ale opravdu nepatrně nedůtklivého kolegy, zjevně se ti ulevilo. ÷)

Ach Radovane! I mně v oblasti ohanbí proběhlo několik slastných vln - má už VÍC jak tisíc tipů! *

Ach jo... opět jsem se přesvědčil, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. ÷))

Štkající topoly mi přijdou na hraně malého poetického kýčku, nikolvěk mluvnice.

Za netaktnost se omlouvám a raději zmlkám, zamlkám, umlkám, mlkám, lkám, kám, ám...

Hehe, asi jsem to nenapsal úplně nejšťasnějc.  Takže: nesrovnávám autory ve smyslu toho, jak píšou, ani jejich schopnost imaginace a podobnejch věcí patřících k poézii, ale jen a jen takovou tu "přidanou hodnotu," kterou si z některých básní odnesu.

Ale neboj, to se mi zrovna na Písmáku nebo Totemu povede sotva párkrát do roka. ÷)

Jináč právě osobitost autora je pro mne dost důležitým faktorem při mém tolik a tolik subjektivním hodnocení jednotlivých textů, to mi věř - opravdu, fakt! ÷)

Hele, Zuzulinko, ty štkající-škytající topoly ještě skousnu. Ale to děti popsali s měkkým i, to teda ne! Bububu!!! ÷))

Jó bezďáci plži... na ty Míra nemůže. ÷))

Roztomilý! *

Dobrý! A ještě město Plzeň... to je hned o hvězdičku navíc, protože krajani si muší pomáhat! ÷) **

Místo, které se líbilo kolegovi(ni)? Grunge jsem chtěl taky vypíchnout!

A jináč, co dodat? Šumavu prostě umíš! ÷) **

Tolik krásy, něhy, citu! A ten obrázek! ÷)

Ale vážně: někdy už mi tenhle Tvůj text-barvotiskt trocu balancoval na hraně, viz hlasitě štkaly topoly... popsaly! na saních... ÷)).

Jináč ale celkovej dojem moc dobrej, opravdu, fakt, nekecám! **

Heh, Jirko, já bych to předělal ještě jináč. Ale páč vím, že bloncká má ostrej jazyk, radši budu mlčet. ÷))

Ale hezká básnička, o tom žádná! **

Já mám věčnej problém s ve zdejších vodách tolik oblíbenou obezličkou JAK, JAKO (myslím ve smyslu částečného položení vlastní opovědnosti za text na oltář poetického kitche÷). V téhle básni jsi dosáhla slušného průměru čtyř přirovnání - dobrá práce.

Jináč zasejc pěkný obrazy, slušná atmosféra... prostě hezkej podzimní text, ve kterém mi ale chybí místo, ze kterého by mi skutečně" zatrnulo".

Když to porovnám (i když vím že srovnávám jablka a hrušky)  třá s posledním textem Leie na Totemu, mušim konstatovat, že on (jen a jen dle mé nepatrnosti) dosáhl daleko většího oučinku na daleko menší ploše.

Nu což, i tak ale zvězdočka bůdět, patamu što zděs tvaje stichy jsou i přes všechny výhrady nadprůměrnej počin. ÷)) *