Písmák Krutý
Zas těžko se mi dýchá,když svírá se mi hruď. tak krutá chvíle ticha. Co se to stalo. Bůh suď.
Stříbrná nit
Podej mi, prosím, svou stříbrnou nit - - já nechci, nechci zabloudit. Víčka mne pálí, hlava mi třeští. Jen nedostat se do neštěstí. Podej mi, prosím, svou stříbrnou nit - - já nechci svůj čas promarnit.
S křídly motýla
Jako motýla přitahuje ohně záře, musí mé oči pořád hledět do Tvé tváře a tisknout si ji do mysli, na nic jiného nemyslit. Jako se smrtí zahrává si motýl každý, hrozí, že se prozradím a ztratím Tě navždy, "na věky věků" a "amen". Však příliš je motýl zmámen. Ale raději nechám uhořet motýla, než skrývat se, své verše dokola omýlat.
Intimnější
Vyznání šeptaná do polštáře,
rozpaky v bílých peřinách.
Digitálního budíku záře
sčítá lásku po vteřinách.
Ty chvíle
Chybíš mi. Ta slova jsou mi mantrou šeptanou,
když vzpomínky na Tebe mi v mysli vyvstanou.
Vím, že Ti to říkám často a tolikrát:
jenže mi prostě chybíš, nemůžu, než se ptát,
Stesk
Jen pouliční lampa a nebe plné hvězd
pomáhají mi to citové vypětí nést
a poskytnou mi trochu soucitu.
Včera's tu byl, dneska nejsi tu.