Písmák Zimní
Vločka k vločce se přidá
v divokém reji
laskavé panenky v hedvábí
lehce se nadnášejí
Homo sapiens sapiens
Člověk Člověk
je hledání je socha
odpovědí vytesaná z mramoru
Motýlí křídla
Počítáš další dny
Z prázdné truhlice ztracených pokladů
Ukrýváš svoje sny
Za branami víček, zamčenými na sedm západů
Chudokrevná
Přesýpací hodiny životaodbily půlnoczbývá už jen vteřin párpohltí Zemii vše, co je na nípalčivý nenávisti žár
Zem modrá sekrví vznešených cílůna hrobech vrahů ženy v černém lkajínevidí, neslyšínedbají na to upíři moci že lásku z nich sají
Jezero štěstí vyschlořeky lidské radostidávno ztratily své pramenyteď svůj triumfpouště slavísrdce nám sžírají závisti plameny
Na pohádkyjsem už staránevěřím v kouzla, skřítky a vílyzlo rostejako houby po deštia dobro rychle ztrácí síly
Báseň šarlatově bílá
Vločka za vločkou A já vidím že padáSlza za slzou Mráz tečepomalu přicházíŘeka za řekou konec zamrzázačíná Láskaodpočítávánív lidských srdcích vteřin Života umírá kapkami krve poslední barvíse Člověk šarlatově bělostný sníh stává se rubášem. A já ho vidím.
choulit se Odtrhnu očiv náručí Zimyod velkolepé podívané cítit a jdu si po svých teploSnaží se mě zadržetledového dechuhlas svědomípostupně pronikne přehluším do srdceodseknutím vyprahlého chladem lhostejnosti Co na tom, že zahynulo lidstvo.