Smíchy pláču

V rozbřesk probouzím se v nekonečné šedis nechutí otevřít oči a znovu vidět lidiúsměvné,neb smutné jest pozorovat loutkys těžkým srdcem proklínat povrchní choutkyProč tohle seznám já. Svoboda či prokletí. Natahovat rukou se pro to,co v dáli uletíStavím se čelem skrz němou masku přetvářkyavšak vím, že zapomněním hynou mdlé urážkyV temnoucí hodinu mračíc se do šeré nociz líbezných snů vytrhne mě pocit bezmociSlza pomalu smývá s nářkem prach mé tvářezanechav šrám pátrá po stopách zašlé zářeTam nenajdeš klid a smír ni lásku hynoucív krev mé duše do rudých úplňků plynoucíSkrz hleď, kde konec mé jediné první vířemizíc v led s mrtvolným sténem jako zvířeZnovu žiji den jdouc do posledních z temjsem sám, jejich zaslepeností zavrženmá cela, můj osud, samý a jiný než dosudjiné oči, do šera mizí tůně azuru, posuďNavždy v jinotajkráčíč jiný krajživ jiný světbez cesty zpětupadám v senpřec žhne dentakový, sám a jáhádanka nevyřešená.