Písmák Metro.
a jako za mladaa zítravozím se podzemní dráhoutamzpětze stanice nadějek zastávce konecpotoky bota vodopády kabátůsmývají sazez uspěchaněrůžových tvářínohy dřevění při pohleduna deky žebrákůlíbajícíchpošlapané dlaždicepro korunupočkejještě si pětkrátsjedu jezdícíschodynastup se mnoupopojedem o dalšístoletí.
pospojovaná...operační...
svět se zase oblékljen tak letmo jsem zahlídlaposlední zamrkánívečernicea pak se můj zrakpodlomilpod tíhoutmavých dioptriíbyla tam strašná zimazáblesk skalpelu mi podepřel víčkaa Měsíc mi do srdce vsadil jitřenkuuž vím proč mášrosu pod očimaa taky proč od tý doby nenávidíš rána.
Blázen spící s romantikou
Nechápu, proč si vždycky olizuješ prsty. Snažíš se i tý stránce naší minulosti dát pečetní dotek. Možný. Taky políbím neděli na rozloučenou.
Proměnlivá
je po deštiduha na mě zapomnělasnažím se o balanc na lanku osudua tišímčervánky vycházejícípod očima.
Tmavé čekání
zase mě dostalaslečna tmami zase natáhlatu její svěrací kazajkujsem tak naivníjak můžu tmu považovat za slečnuprožila už tolikmilujících nocía na svých dlouhých prstechmá už tolik prstýnkůze strachukoukám nahoruchtěl bych se k tobě vrátitk toběi když vím,že mě zasevečer opustíšco naplat láskozvednu hlavutam nahoře ještě zůstalytvoje roztržený korálkytřeba mi napovínebo tě zavolají,že si dneskanemáš dávat na časřeknu jitřenceať vytočí tvoje čísloau. ani si mě nevšimladál siklidně louská ořechy. a pohazuje skořápkyna hlavy těchco chtějí brzkým ránemprotrhnout její panenství.
Kompozice
poslouchejhoustnoucí melodiekterétma obarvenáschizofreniívyhrávána struny netopýříchkřídelmožnáže ti začnenetvrdnoucí maltoubránit vnasloucháníkompozicetohojak se červený steskjeřabinmísí shlavou dolů zavěšenýmpodtónem.
Desetník
v kapse jen desetníkco dávno ztratil cenuza nevyleštěný kliky lidskýho automatuzase ztrhnou mii poslední vlídný slovo z platuponurá cesta ulicía i ten padesátník na zemileskne se víc než bohatstvílidský populacešlapeme po milionechsložených ze statisícové mozaiky. cinkání mincí v tónechbere nám tušení o tom kdo za co stojía divíme se,že na druhý straně světaněkdo umírá.
Letmé úsměvy nálad
letmé úsměvy pouličních lamprýsují křivkyvrásektisknou do mých paspartobrázkytajných zapomenutýchmalebných rozmarůmožná si říkášta myšlenkově smyslná tmaje životní stereotypnezamysli seto jen náznak tvých tajných snůpůlí dnešek a zítřek. pro tebe s hodinovým zpožděnímtřeba ráno zase naskočíšdo vlaku dohánějícíhotichounce otupělou náladupak možnádostaneš chuť dát časuchvilku dovolenoua skloníš se v modlitběpro pět minut naposlední cigaretu.
Černobílá
lituji svých. litujis napětím se vzdalujitam kde jsi tyto hadí pléměpromítanév plátně jemněv plátně potrhanémmocnými výkřikyčernobílepromítášnaší tmavou stánkusvětlých okamžikůtočíš neúnavněza zrezivělou klikupromítačkypovznášejícíokamžiky k viněmě jak pavoučkaoběšenéhona své vlastní pavučině. tvé hadí tělohřála jsem sina hrudisnad se černobílýdo barevna nevzbudípřidušené melodieharmonickyprovázejítvé spřízněnézmije. plátno propletenénaší naivitoua návštěvnost filmůs tématikounašich nočníchčernobílých her.
Stínové myšlení.
Podbarvená tma a do ní dýchají jen hvězdy pulsující napětím. Napínám je já. Můj zápas pod lampou na Váckaváku. Kdo vyhraje, když se snažím svému stínu pošlapat hlavu.
Lásko...tam v mezinebí
teď s teboupotloukám se v mezinebíláskozkoušíme rozkopat vrstvičky prachumrknutímjednou cítímže to jde slepitlepidlem ochuceným vlastním slovemsnadlásko.
Bývalá Valentýnská.
láska smete hlavu stínuzamotaná v pavučiněpařížská ulice mého klínutiše houpe se na neviněvšichni cítí se milovanýv příkazech justicezase v náručí starý pannya pod přírazy měsícekrčíme se zbabělev okapech svařený vinný révyv oparech lihový koupeleznívýkřiky slasti bez prodlevy.
Operace jinak...
v tý ulici byla strašná tmaa záblesk skalpelu mi zavřel oči. měsíc mi vsadil do srdce jitřenkua já od tý doby nenávidím rána.