Blýskání
Vodění ctnosti,
zvražd slepých masku,
vhrsti pár seschlých lístků,
prý lepších než živá růže,
Sen
Mračna touhy
a hlubina pýchy
zkalená zoufalstvím
chtivě hltají smích…
... realito
průchody žitídlouhými nehty rozervanésnílkům odemykášdo dveříz našich nočníchmůrsměle vnikášz temných okenjež dítě míjížluté zuby ceníšv drápech dospělýchz nichž chlad čišídětství zchřadlé držíš realito
v měšcích lakomců
dětské chvíle
se vzpomínkamichránímekolem nichv srdcíchpevné mřížestavíme proti ní.
O milenkách
Ve stínu chrámůspálenýchslovy necitysmrtka na máráchspí. Ostré drápy snůneviděnýchspolečnost realityv prosluněných tmáchtupí. Pod vlivem citůúsměvnýchs rudými rtykurtizánmilují. V šeru všedních dnůnevinnýchmaskami krytysamy ve svých láskáchžijí.
Tobě (Tóny ticha)
tóny tichahluboké a majestát chvílevrcholky hor bájnýchční z lůnaosamělých dnípelyněk je hořkýna jazyku pohled letmýk ďáblutam kdes bylnejsistříbrné slzyronína měsíciteď směješ se mněa játoběbez tebe.
Bezdůvodný splín
Po všech stránkách duše - - i těch nepopsaných -- čerstvý splín černá sejak těžký jarní sníh a taje. Žárlivec se skrytě veselído modři všedních dnía srdce utrápené dobíjí -- cynicky plakaje - na odiv staví bezcitnost duše. Svědomí má krátké nohy,vždy se nahlas tiše směje,když zastihne mě hříšníka,jemuž už pomoci není, při pohřbívání starých vin. Bezdůvodný (a ostrý) smutek, zrcadlený v hlubinách hladiny,s vlnkami úsměvného vztekuvítá své staré bolavé známé,plachou radost maje ve tváři.
Starý list
Šlapajíc po zvadlých růžích,s úsměvem hořkým,škrtám řádky klamné,obracím starý list. Sama se sebou se rovnám -jeho to bohužel bolí víc. Překvapivě vše má rub i líca já obracím znovu list.
Daň věků
Kopí jsouc prorezlá svědomím věků,
ve hlasitém větru zpívají tichounce –
- o zradě, smrti a kletbě pro náš lid.
Spocitem tristní viny se ohlížíme,
Když...
Když se svět smrskne do čtyř stěn,když na zem kanou slzy bezmoci,když ústa vydají poslední sten,když zní jméno milované do noci,bolí to. Když mým je úděl osamělých dní,když srdce (a duši) rvou na kousky,když parte andělské v uších zní,když mizí rozbolavělá duše naivky,směješ se. Když štěstí bez noh pryč utíká,když nové svítání už nepřijde,když se mi v tmách lehce naříká,když naděje-jako poslední-pojde,směju se s Tebou. Když realita se pryč vydá,když obrazy v duchu blednou,když pohrdání krutě bodá,když motýli nade mnou se smějou,už nic nebolí.
Hvězdný popel
Když koně větrní
vnočním snění
tiše přichází,
pouze mlčíš –
Země ledu
Tam, v zemi vzdálené, v krajině ledu,
křik mučených rozléhá se tmavou oblohou,
nad ní stahují se těžká šedá mračna,
slunce ji neosvítí - a přece se točí.
Příteli můj
Příteli můj, přistup blíž. Tas. Pár krokůudělej. Do střehu.
Přeludy
Tvůj obličej ve snech, víra vlepší život,
čekajíc na zázraky, prý stačí jen chtít,
setřást pouta, ochutnat opojnou svobodu,
pojď blíž, řekni mi proč chtít něco víc.
Jiskra života
Lůze zmalátnělé,
obličeje ztvrdly,
oči se v život probudily -
zvedat nohy.
Bezejmenná
Mysl vínem opojená,srdce zlobou zas,mysl je pustinou,v níž noc si šeptá -miluj.
Vlci u harfy tančí,na zem slzy kanou,vzdávajíce tak hold,s láskou se loučí -zapomeň.
Postavy v mlhách,popravu chystají,zuby cenícev úsměvech krutých -připrav se.
Vlci pláčí,lidé se radují.
Začátek konce
Už přes tisíc let spal hlubokým spánkem Zatracených, potupně uvězněný vdutině starého dubu. Ale přesto všechno vněm zbyla malá jiskřička vědomí. Udržovala vněm spalující nenávist ke všemu živému. Chtěl si je podrobit, zničit.
Lovec
Tichounké oddechování, tápavé kroky – nějaký vetřelec se odvažuje narušit posvátné ticho lesa. Zastaví se na okraji rozlehlé mýtiny. Zakloní hlavu a táhle zavyje. Od vzdálených skal se kněmu vrací ozvěna.
Vidění
Řekni mi o tom, co jsi viděl -
hnijící kosti, bolest tisíců,
o noci, kdy ses znovu narodil,
o noci, kdy jsi znovu dostal šanci,