Písmák Ne všechno chci o sobě vědět..!!
Stojíme před sebou na kost nazí,
obcénně bílí a obnažení,
teď jsme konečně jako ti červi
už jen poprášeni moukou,
jsem dcera sv. Augustina
Nedýchej na mě,
Jacqueu,
nemluv,
zacpi si ústa.
Malí dospělí, ---za chvíli mi je 18...
Vyšli jsme z jejich představ života,
co teď, když došla fantazie.
Čekáme, s rukama napřaženýma,
na znamení dospělosti
Tati máš ruce
Tati
-Všimnul sis. -
MÁŠ bože RUCE
/ale máš taky dceru/
Chtěla bych se milovat duší
Chtěla bych se milovat duší
Sahat na Tvé rozpálené tělo
na hmotu se záhyby
různobarevnou
Heřmánkové
Rozmlouvala jsem
(sama)
se sálem plným květin,
přistoupil ke mně.
Warburg
Seděli tři na lavičce
a lidi se dokola smáli,
když poslouchali tu hru Itala,
jež vyprávěla O životě.
Pomoci
Míjím se se světem, proti mně cestuje stádo otupělých protéz, propouštějící skrz svou nedokonalost německé fráze. Chci naplivat do očí všem těm stříbrovlasým, dostojevsky vonícím starcům, kterých bych si měla vážit, už pro ten věk, už pro to, jak skvěle celý svůj život kryli své JÁ. Spadám k nim, ale snažím se bojovat a krása mi naplňuje srdce každý den. Jsem mládě, nosím zatím roucho Oidipovo, bojuji s rodiči a s mou zkorumpovanou duší, jež chmatá po okoukanosti světa.