Písmák 21. století
Na okenní římse, na křídle zpomalených ručiček, na vestavěném strachupod nehtynechávám se barvit vlastním cílem, na černoŽlutý melír s ozvěnou rychlých snůšek slovpak snad omrzí každéhoZa policí v měšci šedesátých letzbylo trochu té nesmrtelné dobyPřesto obsah zůstávápořád stejnýNa hraně šera nikdo nemluví,proto dovolím si zašeptatvěřím v minulost.
Město 4444
Proplouvám městema cítím se,jako bych zaspal dobuDvě malé holčičky si na rohu nevěstinceve vášnivém objetímění polibkyKam až mám zajítpro rozumná slova. Kde mě nenazvoustarým trosečníkem. Možná bych mohl skočit do nociauvařit si čaj s příměsí otrávené krvejedné z těch dvou. stejně by žila zbytečně.
oni chtějí abych se smál
bez výčitek a zármutkujeden úsměv a zavázat mašlí bych prosil. zkamenělá pointa smíchumá mi snad vklouznoutdo podvědomí. hatak oni chtějí abych se smál. tady není nad čím přemýšletsmích totiž léčí566568556384444 všechna práva vyhrazena.
a teď zase chtějí abych plakal
v sudu s balzamovacím roztokemzlatá rybka plácá křídlyoči převrací vzhůruto víko je všudypřítomnéabych prý vzal květinumodlitbu složil do kříže z rukoua přinesl také trochu slunce- průsvitnéhopro někoho. 566568556384444 všechna práva vyhrazena.