Písmák Můj strom dětství
Stál tam. Vždycky tam stál. A najednou zmizel… můj strom dětství zmizel. Dub starý jako svět ale krásnější, o moc krásnější.
Milý Pary,..
teď.
bude to naposled
co Ti napíšu
(stejně víš, že kecám)
Měsíc
Venku krásně svítí měsíc,
Vidíš ho.
Odráží paprsky sluníčka
A říká mi moje maličká,
Velký holky přece nepláčou...
Velký holky přece nepláčou. kdo to řek. Nějaký blázen,co nezná stesknebo snad holkou nikdy nebyl. Povím vám,byl to ale debil.
Vzkaz
Mám chuť
napsat aspoň kratičkou
osnovu řádků,
co se veršují -
Zrcadlo dneška
Nevěřím nikomua snad už ani sobě,proč taky. Proč věřit v tak ulhané době. Nejraděj´. vlastní nos neviděta do jiného pěstí,zuřita ostatním závidětvlastní štěstí,slibovat lásku,dávat nenávist,svou tvářschovat za cizí maskua snad.
A bude...
Krásnomá vymyšlenékaždý jinak. To vezmeš papír, barvy a pijáka začneš malovat,slovíčka zkrášlovat,veršovat, rýmovat,tvarovat,kreslit tuhounebo třeba pastelem,barvit duhoua sluncem stínovat,noty do pěti linek háčkovata s křížky pavouků zvyšovat,snít a milovatprostě tak,jak se ti bude chtít. začneš své snění světu prodávat. A každý, kdo to uvidí,bude hned milejší na lidi.
Jenom tak pro radost
Jenom tak pro radostnapíšu pár řádků,jenom tak z ničehovymyslím pohádku. Aby se každému líbilaa děti si dělaly šprýmyz každičké věty, co uslyší,z toho, že píšu rýmy.
Prosím
Prosímměj mě rádpořád stejněa napořád. Nebo snad. zapomeneš. Tak jako ostatní,tak jako všichni.
Pohádka oSudu
Napíšu závěť a do té závěti napíšu pro děti kouzelnou pohádku. Každý, kdo přečte si řádek po řádku prožije dlouhý a krásný sen. A možná, možná vzpomene si, že svět fantazie existuje kdesi. Totiž ta pohádka plná čar, kde hlavní roli hraju, vypráví přípěh pln princezen, princů a králů, krásy, svobody a tajů, vypráví o skřítcích a zlých ježibabách, kouzelném prstýnku a čarovném měšci, o zlaté rybce, mluvících žabách, prostě o všem, nač vzpomeneš si.
Začátek a konec
Na stole leží přečtenákniha života bez jménaa každému tichounce vypráví,co osud mu na cestě připraví. Na cestě divného života. Ten vládce, tyran a despota. Pořád má jenom kázání,myslí, že mě tím zachrání,ale já raději už nechci číst,co na mě křičí další list.
Krapet sebevědomí!
Až slunce mi ukážecestu ven z vitráže,uvidí ostatní, že i jáv sobě mám maličkýkus veliké kuráže. Udiví se mému odvážnému hlasu,oněmí a v tom hluchém úžasuzapomenou, že taky jádokážu, co ostatní dovedou. Když věříš si, věci se většinou povedou.
Déšť
Kapka za kapkou padala, to jednou, když obloha plakala. . ššššš. Slyšíš, jak na okap bubnuje.
Pro... Něj
Nikdy to víc už nebude,tak jak to bylo poprvé,když spatřil jsi dívku nesměloua věděl, že půjde za tebou. Jen malá pak chvilička stačila,aby obě dvě srdce cítila,že k sobě patří jak rub a líc,jiné už nenajdou nikdy víc. Pak den za dnem rychle ubíhala stejně tak bude běžet dál,až dokud se něco nestane. Když dva díly k sobě nedáme,nikdy se v jediný nespojí,ta rána se jen tak nezhojí.
Pro sobce
Svět se Ti kloní,Tys centrem dění,zapomeň na všechny okolo. tak jak to děláš, Ty Potvoro.
Budižkničemu
Bůh stvořil muže a taky ženu, pak ptal se: k čemu. Jakou práci jim seženu. Tak. ať jsou.
Kolikrát?
Kolikrát řekneš mám. Mít má velkou cenu. Jen jednou řekneš tahle slova. .