Písmák ON
Dvě slova říci nestačíO muži jenž je jinačíJinačí než kdejaký jinochKrásný hoch, trochu divochOči plavé jak západ slunceRuce, prsty, krásné, krásné. Ono neskonalé ticho bijeVe mně zášť žárlivost hnijeJak sama dokonalost stojíOn, jedinec, rány lidu hojíProč žíti mám vedle nějNohy, lýtka, krásné, krásné . Levandulový dech, matné vlasySlyším v dálce obdivné hlasyChci je utišit, hlasivky mé Nemohu, též vydávám užaslé éOn však toto neslyšíUši, oči, krásné, krásné . Varhany tmy se rozeznějíKdyž jeho černé oči pějíPo staletí byl a bude OnJenž pohání božský krásy zvonNechutně blbý, tupý a zlýJsem já, krásný, krásný .
Slepce zrak
Zapadlé pokladny ženské něhy v Praze
šoupající nohy starců v dlažbu mládí
svádí karavanu do propasti černé matky.
Trhnout jinovatce týl při skomírání noci
Opuštěný dým
Dýchat deštěm zašlý prach
Zúst rozechvělé vydat ach
Chtít políbit smrti flétnu hrůzy
Kasat dívkám zvadlé lásky blůzy
Jabloně splín
Chci dál nést stínové vlajky rájů
Jenž vmoři času zapomnění uvázly
Svou duši vznésti do věčných hájů
A doufat, že jste větry moji bolest odnesly