Písmák Předjaří
Předjaří
kopyty klape o tvá líčka
divoký hřebec nebeský
oči máš slepé od sluníčka
Není to zbytečné ?
stokrát ti dlaní
přejedu po tváři
- stejně je mi to málo
stokrát se mé sny
Reminiscence
smrt pomalu tě obléká
do šatů svatebních
jsi labuť, co mi odlétá
jsi jednou zposledních
Louštín
Čemu jsem blíž
na kopci zopuky .
mladému krkavci
co krouží vkorunách
Déšť
Nemám už sílu plakat
a tak to
nebe bere za své
pramínky olověných kapek
Marnost
slepý muž zdechlou veverkou
bělobu se zdi stírá
neví jak vté tmě vyniká
bílá je slepá víra
Arboretum
Ve stínu milenců
kteří svou lásku
už dávno netají
a vněžném objetí
Nadějný Poeta
Upletl jsem si na sebe bič
Před zraky všech teď ukájím své masochistní ego
Exhibice začala
Publikum bolestí sténá dříve než já
Klekání
Opilé slunce líně
loudá se za obzor
a střípky lesa
brousí mu tvář
Rozhovor
Jak poznám že jsem zemřela .
Rakev tvá víko zavřela
Jak poznám, že už mrtvá jsem .
Do chřtánu pohltí tvou rakev zem
Paralely
Paralely
život je pouhý odraz
absurdních paralel -
hřbitov je město mrtvých