Písmák -
porozena jsi na parkoviště obrostlé topoly parkoviště prázdnédo každé ruky bys měla uchopit hrábě a tahat je za sebou běhattřikrát na úhlopříčku a jednou za šest let se pokusit vzlétnout v podobě vrtulníkušedá je modrá krajina víčka nám zatřela nahota (hlavně mě oslepuje)do duše bych Ti chtěl uložit vzkat na vždy na mě čekej považuju se za největšího sobce ze všech prázdných dušístydím se za svou slabost a do očí se stejně lidem podívám nevidím je vesměs lepšíje mi zle ze sebe.
podělil bych se o sebe mít se
očima se mě dotýkáš saháš na mě hladím Tě když se na mě díváš mám pocit že Tě hladím když se na mě koukáš tak je mi s Tebou nemusím Tě držet za ruku protože s Tebou se cítím jako s někým jako s někým s někým pořádným kdo na mě vlastně dává pozor a hladí mě tak něžným pohledem tak dobře je mi když jsi blízko
a přesto si Tě od těla pouštím pryč a přesto ustupuji a volám po druhé a přesto ustupuji a volám po druhé po druhé a volám po třetí po druhé a po Tobě je mi smutno a neplač prosím neplač ani jeden o druhého nepřichází ani druhý nepřichází poprvé o prvého
dojímá mě dojímáš mě a sám sobě se hnusím a dojmům podléhám jsem sám mám být sám mám zůstat sám a já podléhám doléhajícím voláním z dálky já už ani na smrt myslet neumím já jsem prázdný bez Tebe a bez ní jsem snad taky takový já nemůžu nevím co mám dělat a s Tebou si připadám že to vím tolik mi věříš ve mě tolik věříš až se divím a v pohledu Tvém se tak vyjímám a přesto sám sobě zapadám
hodil jsem sebe za sebe dotek za dotek.
straším se
snad se nespouští po poušti snad se nepouští do poštěváku spouštipokouší mě morouši oči mi brousí kouší mě do nichhluchnu strachem hedvábných vytržení do spánku ubalenímdlý kraj zastřených očí hedvábnou krajkou posetýotírá se o řasy hrmě mé.
hřát si tě na prsou!
krasotinko, dej mi sirkou, dej mi sirkou v podpažímě obnaž ohněm chlopně mi popaljsi okno vidím tě letmoopři se o mnea do mne se zapřená zadírejoči si po mně válej já ti je odkoulím do popelajsi skvělá.
hozená rukavice
hrob je srdce pyšnépojď blíž ne. stavím se na rukou nohama Ti naprotiduši mou Tvá libá ústa oplotívytáhni mě jako řepuspadni tam se mnou (po slepu)hrozím Ti svými stojícími vlasyproč asito protože jsi poklop.
Haním si mysl
mozek hladí paže do ohně ho háže nechává ho sama když jde pryč a s někým když se k němu blíží
celý měsíc jsem se živil horkou rýží kůže mi z toho mizí jsem si cizí
sekám dříví potím z kůže kousky rtuti tomuhle se učím zbraní ruční
sekyrou krajinu sychravou zavádím do bolu
milostná báseň I.
zadívat se Ti do očí a vědět že ten pohled vnímáš jinak než dáš najevo
odčinit ti všechny křivdy kterých se dopouštím každým svým dotekem na tvém jemném paratěle
oblíbat tě a unést protože kdybych ti řekl že nemá cenu bránit ty bys tak šťastně poslechla
a zasadit tě do zahrady nechat tam v mé zahradě v rozpacích stát
hodím si ňadrem
hodím si ňadrem
o zeď bouchla tesknota pomoc bude mít hlad
ona kručí v mrákotách on chropí poslední slad
jde jíst a ona nechce přestat teplu kynout blíž
v nejasných konturách
v nejasných konturách vykřikne v korunách vrabčí sliz se snese diváku do obočí orosí
rozmach obočí rostříkne sliz je to vějíř nebo se prostě dítě naučilo číst
hochštapler pokleká kárán vlastní vahou
rozmáhá se stejně jako koruny váha
Jarovou vodou
jarovou vodou slepuji kousky dezinfikované duše
ty kousky to štípe mne ne já jsem rozjařený pěnou šumný
mne mne najezená šťáva okapu
líčí mi příběh svých zachycených vteřin