z hlíny déšť
Přikryté Tebou moje prsty
Se procházejí Tvými vzpomínkami
Hlína je z perníku a voda z hlíny
Tak obyčejná jako kdysi
brzy se vrátím
postav mi dům
kde voníš omítkou a pilinami
kde každá cihla váží sto let odpuštění
jsou jako cihly naše slova
no tak
Probuď se, probuď
vodovody
ať trubky chrlí proudy, proudy vody
klavíry žijí
dřevo
z mluvícího dřeva bráno
mlčením provokuješ moje pěsti
jež také chtěly ratolesti
a nebylo jim přáno.
Nic jiného už nechci
Nic jiného už nechci
Stůl zhouslového dřeva.
Počmáranou krabičku od cigaret.
Odlesk zlatavého světla klouzající kolem nedopité sklenice.
zas malí
větší a větší
plní síly
profesionální amatéři
stojíme zase kde jsme stáli
na cizí hlavě
NA CIZÍ HLAVĚ
neznámého těla
potkala jsem dnes tvoje oči.
Scházely právě
zahrada
Kameny do růží,
dlaně vhlíně
a pod rozrytou kůru stromů
pergamen
v kelímku
Vplastovém kelímku
Mícháš si kávu
Mícháš si kávu vkelímku zplastu…
Čas rozpustí se kdesi mezi příšeřím a dnem
deštěm
DEŠTĚM
Tisíců křivd
Chtěla bych jít
Nahá vtom dešti sobě všem
Něco mi říká
Něco mi říká
stará tužka,
co kdysi psala, když jsem byla malá.
Něco mi říká
tajemství lásky
ONA a ON
Spříborem vruce
Vtajemství lásky – každý svém
ONA a ON