Víla

Když tohle někdo řekne, pokaždé nějaká víla zemře, vzpomněl si a vočích se mu zaleskla slza. Smutným povzdechem pokrčil rameny, zvedl ze země své věci, a dveřmi se vydal ven do mrazu. Najednou byl celý svět zvláštně potemnělý. Ač bylo už dávno jaro, všude, kam až jeho oko dohlédlo, ležel sníh.