Zlatá rána
bez dechu svíjím se v předsíni svých představ
volá má předchozí žena (ptá se na předky)
včerejší předtucha předá veslo té dnešní
předák mi naznačí ať zítra už nechodím
Hůř a hůř
rok co rok pomaleji
vstrkávám se do žen
rok co rok intenzivněji
o tom pak mluvím
+ + + + +
kdyby stromy měly ústa
já poškrábaný od jehličí
líbal bych se s nimi z husta
neb v samotě mé mne velmi ničíš
Camarque
Hledám tě,
(mezi osmi řádky
telefonního displeje)
Hledám tě,
Guald el Rishad
nejde spát
pod víčky písek z Guald el Rishad
myšlenky /hadi/ se tiše plazí za kořistí
a moje ústa
Vzpomínka na Mnichov
pořád se pobolívám
jak malá rakovina
jak nedopitky vína
jak zbytky štěstí
kocovina
mám se:
opilý až do morku kostí
veselý až k netečnosti
kocovina
Vlakem odtamtud tam
po noci v garsonce
v nevytopeném městě
po pivech v hostinci
smrdícím tichem
+ + +
jsem směšný voják
po prohraném boji
dva psi mě táhnou městem
na rozklížených saních
poslední výčitka
bolí mě záda
padají víka
baterky vybity
sám v sobě padám
+ + + +
nevím jak sdělit ti
že nesu to těžce
na večer odmítlas´
staršího hřebce