podzimni
vidím i ticho za stromem
padá listí
v ústech pachuť včerejška
pomalu ochutnávám samotu
koexist
když noc nad ránem ticho krájí
když slunce potom stínem pálí
když zvuky kolem mysl šálí
v tu dobu
tři, dva,...
ptám se.
napsal jsi dvě noci
vzbudil světlo menu
výběrz pocitů ukrytých
Včera
Pálí v očích víc než kapky suché vodyvítr prozkoumává záhybypokožkya šustí po vlnách klapot dechu po zvlhlé cestěrozmazává nocstírá rozdílykteré nejsoustředem vesmírunekonečné čeká nekonečněpadá v letusmyslem je podstatav dlani je kulička z vody
poslaná aby cinkala.
Vzpomínka
Maluji se s koncovým světlemvonícím po citronusedíš uvnitř mlčícíchvějící seklíček v zapalovánívypouští vzpomínkuslza pleskne o kyselý dechz temnice hudba střídáza vlasy vlečenapocity ode dneškaMiluji na skleobraz světla kdesi uvnitřstříbrně modrá barva lakumísí se soroseným úterýmsedím uvnitř mlčícíchvějící sestrachemjen zítřek zprostředkuje nadějiradějizpomal
nestůj
Postáváš na mostě svých snů
které jako sebevrazi střemhlavě letí vzhůru
prorůstáš smůlou jako kůl u plotu
sfoukneš svíčku
namaluj...
Namaluj mi obraz mojí budoucnostivykresli mi všechny svoje pochybnostio životě. žížalyvpletené do ostnatého drátukterý nás dělí od sebeSpolykej své slzya připrav sebeobranuuž schnou na rtechjako ta bolestzpůsobená úderem do podbřiškubolí víc ty slzy. žížalí. Už nemaluj miani nekreslity hrané okamžikykdyž stojíš před kameroua mnou jdeš spáttak akorátpřepiš a přečmárej.
masky
tváře jsou jen
MASKY
lidí
přetvořené podle potřeby dodavatele
poraněná
Večer co večer poraněná touhou
sbírám odlitky tvého těla
ponořená do své samoty
bičuji ústy svou netečnost
NIC
Pokrývám si smutkem
touhu zažít dobrodružství
a najít cestu odpuštění
ze stanice s názvem NIC.