Písmák Když se rozlije mlíko...
Koukám se vstříc a nemám zdání,Zda vůbec někdo ví,že jsem k mání. Však nelitujiani chvíle,kdy nevím kam se dál,kde mám cíl. Já jen doufámkudy kráčím,že životu, že smrti,že jim stále stačím. Jsem sama.
Na to se tě ptám!!!
Nemám cit,nemám žár,mám jen slovv duši pár,nemám stín. nemám odraz. Nemám klid,nemám ruch,mám jen to, co říká duch. Nemám splín,mám však dotaz.
Asi se sežeru...
Na-na-na Ná-na-na Ná-na-na Ná-na-naNá-a-a Ná-a-a Ná-a-a NáVoda, voda pádí,voda, voda svádí. Voda, voda stéká,voda, voda svléká. Vítr, vítr fouká,vítr, vítr si brouká. Vítr, vítr běží,vítr v srdci leží .
Latina....
Procul ex oculis, procul ex mente. Ahloupý je kdo to psal. Já ho vidím, i když vidět není na krok,Já ho cítím, aniž by se dotýkal.
Každý den je stejný...
Slunce se líně vplížilo do našich životů. Svítá, nad krajinou co spí. Jsem vzhůru a přemýšlím o světě,přemýšlím o kráse, vůni levandulí. Dívám se ke hvězdám,které neuvidím na modrém nebi.
Když se nudím
Tak třeba ze včerejška. :). Pořád je lepší připadat si jako kus použitého toaletního papíru, než jako stránka z knihy krásné poezie, kterou nikdo nečte. Každý má svá rozhodnutí, ať už lepší, nebo horší.
Mé oblíbené místo
Před dvěma lety jsem dostala zadání slohové práce. "Mé oblíbené místo" . Dlouho jsem nad svým oblíbeným místem přemýšlela. Myslela jsem na parky, památky, lavičky, zahrady, koutky v domě.
Filosofie... jó, tak to mi nikdy nešlo.... :)
Četla jsem úryvek z knihy "Proč. " od Táni Fischerové a tu mě napadla otázka. "Proč se člověk ,jako jediný z živočichů tak vzchopil, že je teď schopný, kácet pralesy, hubit zvířata, rozlišovat mír od války. " Napadlo mě toto : Evoluce už není co bývala.
Příběh v konci
Boje skončily. všude zavládl mír a pořádek. Děti vítaly otce, sestry bratry, dívka objala svého chlapce. I dcery hodných matek se vracely domů, propuštěny z králových služeb.
Pro Gerreta ( nedobrý začátek )
Pro Gerreta ( nedobrý začátek ) Chtěl bys zas vítězit, ale nemůžeš dál,protože to další vítězstvíje ostrého jazyku král.
A kdo že to je. To musíš vědět jenom ty,ty sám si pamatuješ,kdo mluvil ti do věty.
Znovu a znovua znovu se ptám,proč chodíš za mnou,když na tě nenaléhám.
Pro Gerreta (z jiného soudku)
Pro GerretaZměna je života já to teď poznávám. Miluji tě a nemohu dál. Tak ti to doznávám.
Oplatíš mi lásku moji, i když jsem tě častokráturazila na duši.
Válka není tak zlá věc...
Válka není tak zlá věc.
Když kráčí praporečník,často se v šiku střídá,neslyší bolest a neslyší ni křik. Válka je strach a mír je nuzná bída.
Přehlédnout smíš boha,i když víru v něho máš,vždyť jsem jen holka přeubohá,jen ctím ten zlý úděl náš.
Pro Daien (Pro mě)
Krásná Daien z říše vil,věnuj mi pár krásných chvil. Já vím ,řekneš-tobě ne,sic máš srdce kamenné. Teď však přišla tvoje chvíle,už přestaneš se podobat víle. Smrt a zloba schvátí tebe,potemní i modré nebe.
Vyznání
Hnědovlasá Kleopatro,bílá paní afriky,budhistická atheistkos hrozivými návyky. Královničko sedmi moří,krutý vládče vesmíru. Pro tebe mé srdce hoří,tvé je však jen na míru.
Klasika pro povzbuzení života
Neptej se proč a po hlavě do toho skoč,ať je to život, nebo smrt,jdi do toho a netvař se jak chrt. Prostě žij, žij i když umíráš. Žij, i když jsi mrtvá, nebo mě jen nevnímáš.
Přání noci
Noci posvátná,co probouzíš hvězdy ze snů. Daruj trochu svého kouzlaa vnoř ho i do dnů. Noci magická,dej ať spím v míru,ať dočkám se zas rána,v tebe vkládám víru. Noci truchlivá,zapěj starýmnadějím,co západ vzal.
Veissianina léčka
Veissianina léčkaTy, co chodíš sám a sám,špínou měst a prachem z chodníků. Zastav se a přijdi k nám. K lupičům, zrádcům a zbojníkům. Když plánuješ vzpouru vzpoura pak hledáš žoldáky,nehledej špičouchy z hora vydej se za ptáky.
Písnička z dlouhé chvíle
1. Dívám se ,jak slunce zapadáa nevím proč jsem ještě s tebou. Mevnímáš stovky mých pohledů,mě myšlenky u srdce zebou. Ref: //: Nevím jak daleko s tím můžu jít, nevím jak dlouho s tím můžu žít ://2.
Šepot krvelačné bestie
Šeptá do nočního tichalatinské věty se skrytou podstatou,doprovází ji strach a pýcha. Skrývá tvář vlasy zavátou. Jako kočka skáče po střechách,drápky má a oči svítí. Od cíle ji dělí ještě víc než sáh,uniká a prchá, než ji lovci chytí.
Sonet o smrtonoši
Sonet o smrtonošiJak mohu žít a neznát jeho tvář. Neznát pohled muže tak temného,že jeho duše sálá černou zář. Jak může zabít bližního mého,
i jak smí o rodu mém vše vědět. Kéž zhyne bídnou smrtí ďáblovoujá chci mu při tom do očí hledět.
Pár slov
Pár slovDo nažloutlých stránekpíšu slova ,co za chvíli uletí. Vezme je váneka pohřbí na pár století. Obletí celý známý světa až je bude každý znát,možná vrátí se ke mě zpět. Už budu mrtvá, v tom nesmím lhát.
Odrbané věty, odrbané verše
Odrbané věty, odrbané verše Spím, či bdím. Pěkně odrbaná věta. Dohodnout se se svým egemto radši projít půlkou světa. Být či nebýt,to je ale volovina.